Dámy, znáte to: čtyřdenní půst a dole je s bídou deset deka. A pak projdete kolem zavřené ledničky (zdůrazňuju, že zavřené, ze které vypadl všeho všudy jeden malý čtvereček čokolády) a máte dvě kila nahoře. A co horšího, nikdo vám to nevěří.

Ale čas satisfakce nastal, začněte se chystat sbírat hromadné odmluvy a přemýšlejte už teď, komu odpustíte a komu ne. Věda přináší vysvětlení tohoto paradoxu a důvod k jásotu, protože když už konečně ví PROČ, přibíráme bez ohledu na utrpení hladovek a diet, bude nepochybně záhy také vědět JAK NA TO.

Skutečně už je prokázáno, že pouhé sčítání kalorií či joulů je nic neříkající údaj, protože každý a každá máme úplně jiné trávení a ze snědené a našim trávícím systémem zpracované potravy získáme různé množství energie a různé množství podkožního i vnitřního tuku. Kráva přece dokáže zužitkovat i nestravitelnou celulózu a někteří, ač nemají čtyři žaludky, se jí touží přiblížit. Skončily hypotézy stejných žaludků, konec je výkřiků o tom, že máme méně jíst a víc se hýbat, protože všechno je jinak. Nekecám.

Za všechno je odpovědný náš střevní bakteriom pozůstávající asi ze dvou kilogramů různých bakterií, ale také prvoků, virů, plísní a cizích chasníků – cizopasníků v celkovém počtu deset na čtrnáctou, což je desetkrát víc jedinců, než máme buněk v těle (kdyby se namíchly, klidně nás přeperou). Bydlí v nás takhle od samého narození, kdy si je lokneme od maminky a pomáhají nám trávit, posilovat imunitu, vyrábět molekuly „mozkové chemie” včetně posvátného serotoninu, kterého zde vznikne plných 90 %, hlásit se nám jako naše nevědomí a mají ještě další a další úkoly.

Jejich největší rodiny jsou jednak Firmicutes, což je odvozeno od toho, že mají silnou slupli (firmus = pevný, cutis = kůže) a jednak Bacteroidetes. Tyhle dvě skupiny jsou spolu zastoupeny v devadesáti procentech a zbylých deset procent jsou nejrůznější malé potvory, mezi nimiž jsou i takové, které jsme do nedávna považovali za škodlivé. Je to třeba Tenkohlavec prasečí, nižádný krasavec, pomocí kterého se nyní vědci pokoušejí léčit autismus.

Firmikuti i bakteroideti pracují jako specialisté na využití toho, co jsme snědli, každá rodina má na starosti něco, firmikuti spíš západní stravu plnou bílkovin a tuků, bakteroideti spíše sacharidy. A jde o to, kolik je kterých a jak jim jde práce od ruky. K tomu jim pomáhá ten zbytek a čím diverzifikovanější je, tím lépe. Bohužel antibiotika, často zneužívaná, v tom udělala značné škody a je namístě domněnka, že jsou příčinou explozivního nárůstu obezity za posledních padesát let.

A teď pojďme k nerovnováze mezi příjmem a výdejem. a hledejme nové cesty, o nichž píše doktorka Saleyha Ashan z pořadu Trust me, I´m a doctor, uváděného stanicí BBC, která osobně navštívila Izrael a účastnila se vědecké studie ve Weizmann Institute of Science, kde nyní probíhá výživový pokus na 1000 osobách. http://www.bbc.co.uk/programmes/articles/2lw8qKp7NFf7N7mhbXmsY34/why-do-some-people-put-on-weight-and-not-others-and-can-we-change-it

Existuje obecný předpoklad, že průběh glykemické křivky po jídle je zásadním ukazatelem toho, jak se zpracovávají dodané sacharidy. Když křivka znázorňující koncentraci glukózy vyletí prodce nahoru, je to nedobré znamení toho, že přebytky cukrů se budou ukládat jako tuky a že organismus spěje k nadváze, obezitě, potom dále do choroby k metabolickému syndromu a cukrovce druhého typu. Zatímco placatá křivka, kdy se koncentrace cukru příliš nezvedá, je ideální.

Na tento předpoklad navazovala další úvaha, že jídla mají svůj glykemický index – ty s vysokým (rafinované cukry, bílé pečivo, aj.) vyvolávají strmější glykemickou křivku, zatímco ty s nízkým (třeba celozrnný chléb) se chovají vzorně Viz tabulku s podrobným výkladem: http://fitplan.cz/je-glykemicky-index/ .

V Izraelském vědeckém institutu však s tímhle dělením nesouhlasí a nejsou sami. Po pečlivém klinickém vyšetření implantovali paní doktorce pod kůži monitor sledující glykemii a k tomu jí dali na šest dní rozpis diety obsahující testovaná jídla. V roli novinářky se však dr. Saleyha Ashan nespokojila jen s tím, co dostala nakázáno, a sehnala si kamarádku přibližně stejné váhy, se kterou strávila ten necelý týden a obě jedly totéž zhruba ve stejném množství, aby závěrem mohly porovnat, jak dalece na ně jídlo působí stejně nebo různě. A jak se ukázalo, dobře učinila, protože výsledky byly velice, velice odlišné.

Jídla, která pro její glykemii byla příznivá, byla: avokádo, croissant, jogurt, banány a vlašské ořechy, omeleta, čokoláda a kola. Jako nevýhodná se naopak ukázaly grepy, cereálie s mlékem, pizza, těstoviny, polévka z rajčat, kuřecí sendvič s celozrnným pečivem, suši a pomerančový džus. Její dočasná přítelkyně Leila naopak shledala jako jídla příznivá těstoviny a sendvič, a naopak jako krajně nepříznivý jogurt. Není to tedy v jídle, ale v našich střevech. Proto všichni účastníci odevzdali vzorky stolice, z nichž jim bylo stanoveno složení střevního mikrobiomu.

Že věda bude brzy vědět také kudy na to, naznačují výsledky pilotní studie tohoto týmu na pětadvaceti osobách. Těm byla po první etapě pokusu doporučena na jeden týden odpovídající strava „dobrá” a na další týden strava „špatná”, ale nebylo jim sděleno, která je která. Vzhledem k rozdílným reakcím to byla strava natolik pestrá, že ani nemohli uhodnout, který typ právě jedí.

Nejenže krevní cukr reagoval způsobem, který vědci na základě předchozích zjištění předpověděli, ale byly pozorovány změny ve složení bakteriomu již po jednom týdnu určitým způsobem zaměřeného stravování. Přestože funkce jednotlivých druhů bakterií nejsou zdaleka objasněné, dávají výsledky logický smysl a slouží jako další kamínky do mozaiky obrazu optimálního stravování.

Pro nás tlusťochy jistě nepřijde povel: válej se a žer! Trochu se hýbat a odepřít si obžerství není v zásadě nic špatného, jen budeme, budete, budou všichni vědět, že na redukci váhy to je málo, že bude nutné přidat „individuálně vyváženou stravu”. Za jak dlouho to bude, těžko říci, výzkum mikrobiomu pokračuje ale dost rychle.