Můj dědeček (*1888) vzpomínal, že po pádu stařičké monarchie nejhorlivější Rakušáci zvaní též Čehonové (pocházelo ze slov druhé sloky rakouské hymny Čeho nabyl občan pilný posunuté do významu Čehona byl občan pilný) patřili k nejhlasitějším křiklounům hesel o třistaletém úpění. Úpění patří mezi oblíbené české zvyky. Úpět se musí umět, a to my umíme! Úpění má v Čechách dokonce svou řeku, stejně jako slavení, a obě dopravují slzy – jednou radosti, jednou žalu – do Severního moře. Úpa, stejně jako Úslava. Někdy slavení do úplného uslavení je následováno úpěním.