Adventní úvaha
V Baťově VÝBĚRU z třicátých let, který jsem kdysi našel na půdě, byl zajímavý článek o tom, jak mazaný britský podnikatel, majitel uhelných dolů v černé Africe, donutil líné negry k usilovné práci. Oni totiž byli ochotní fárat a rubat uhlí, ale jen do výše svých životních potřeb: když vydělali na živobytí do konce měsíce, opustili pracoviště a vrátili se tam zase až prvního v příštím měsíci. To majitele hnětlo, neb mu to přinášelo malý výdělek. Jeho snaha podpořit výkon vyšší mzdou byla odměněna jen tím, že dělníci pracovali o nějakou dobu méně; potřebovali prostě svou jednu libru (nebo kolik) a když ji vydělali, s prací skončili.
Ale lstivý Brit na ně vyzrál. Do vesnice pozval fotografa, který pořídil podobiznu náčelníkovy ženy. Zadarmo. Další nabídky už byly za peníze. Ostatní ženy přiměly své muže k tomu, aby jim vydělali na fotografie, potom na barevné fotografie, pak na eloxované rámečky na fotografie, následně na šperky, v nichž by se mohly nechat fotografovat, atakdále, atakdále a do půl roku makali černouškové doslova „jak barevný“.
V Africe a Asii se použivá zajímavá metoda na chytání opic: Kokosový ořech se vydlabe tak, aby otvor opici stačil přesně na prostrčení ruky. Pak se do ořechu vloží trochu jídla a ořech se někde upevní. Jakmile teď opice otvorem strčí ruku do ořechu, uchopí jídlo a pokusí se pak vytáhnout pěst, z ořechu, je polapena. Na to, aby se opice osvobodila, by stačilo otevřít pěst a pustit jídlo. Ona je však pustit nemůže, protože, jak říkají Indové, je v zajetí "žádostivého srdce". Ani tak inteligentní tvorové tomu neunikli – co pak můžeme chtít od člověka!
Když se Dalajlámy zeptali, co jej nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti; žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.“
Ježíška, kterého teď tak nedočkavě vyhlížíme, nakonec ukřižovali, protože je zklamal. Čekali od něj ráj na zemi, super ceny a on jim místo toho nabízel nějaké pofidérní duchovní hodnoty, mezi nimi dokonce i lásku a pravdu. No fuj!
Veselé Vánoce.
Ale lstivý Brit na ně vyzrál. Do vesnice pozval fotografa, který pořídil podobiznu náčelníkovy ženy. Zadarmo. Další nabídky už byly za peníze. Ostatní ženy přiměly své muže k tomu, aby jim vydělali na fotografie, potom na barevné fotografie, pak na eloxované rámečky na fotografie, následně na šperky, v nichž by se mohly nechat fotografovat, atakdále, atakdále a do půl roku makali černouškové doslova „jak barevný“.
V Africe a Asii se použivá zajímavá metoda na chytání opic: Kokosový ořech se vydlabe tak, aby otvor opici stačil přesně na prostrčení ruky. Pak se do ořechu vloží trochu jídla a ořech se někde upevní. Jakmile teď opice otvorem strčí ruku do ořechu, uchopí jídlo a pokusí se pak vytáhnout pěst, z ořechu, je polapena. Na to, aby se opice osvobodila, by stačilo otevřít pěst a pustit jídlo. Ona je však pustit nemůže, protože, jak říkají Indové, je v zajetí "žádostivého srdce". Ani tak inteligentní tvorové tomu neunikli – co pak můžeme chtít od člověka!
Když se Dalajlámy zeptali, co jej nejvíce překvapuje na lidstvu, odpověděl: „Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti; žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.“
Ježíška, kterého teď tak nedočkavě vyhlížíme, nakonec ukřižovali, protože je zklamal. Čekali od něj ráj na zemi, super ceny a on jim místo toho nabízel nějaké pofidérní duchovní hodnoty, mezi nimi dokonce i lásku a pravdu. No fuj!
Veselé Vánoce.