Můj plán
Poslanci konečně na vlastní kůži zjistili, jaké předepisují lidu daně, čehož výsledkem je hrozící kolaps státu. Parlament nacvičuje sbor děvčátek se sirkami a hlady šilhající neúplatní soudci bez groše uvažují o stávkové pohotovosti. Vláda se (opět) hádá. Prezident, po vzoru Edvarda Beneše, zatím emigraci jen naznačuje.
Jsem psychiatr.
Kdybych tak přišel za panem ředitelem v blázinci a řekl mu, že je mým nezadatelným právem:
• plat ve výši kolem stopadesáti tisíc,
• byt v Praze,
• služební auto,
• volná pracovní doba, abych mohl porůznu navštěvovat propuštěné pacienty,
• kantýna s lidovými cenami odvíjejícími se od těch dob a poměrů, kdy pivo bylo za korunu dvacet a rohlík za třicet haléřů;
• a že raději nebudu dělat nic,
• protože když něco budu dělat, bude to jistě blbě a bude to nutné předělávat,
tak mi vezme klíče a v blázinci se dostanu na druhou stranu pomyslné psycho-barikády, než na které jsem se pohyboval dosud a za to budu ještě platit stokorunu denně.
Když tohle udělají svým zaměstnavatelům – pozor! to jsme my – ústavní činitelé, kteří se dobrovolně uvolili sloužit této zemi a jejímu lidu, kteří ale odvádějí práci, pro jejíž kvalitu už není adjektiv, co by ji vystihla (s výjimkou onomatopoického BLE z tajné řeči mojí vnučky a jejích kamarádek), všichni sice zíráme, ale do blázince je nestrčíme. Oni taky patří do jiného zařízení a sám pan prezident včera prohlásil cosi o emigraci a dnes o zklamání, z čehož lze usuzovat, že už také toho má dost! Ale prezidentské dekrety nevydá... Snad jen Hájek tu hrůzu uchová budoucím generacím ve svých sebraných spisech.
Pročež doporučuji využít ochoty prezidenta emigrovat a diskontinuity na našem ministerstvu války (Peake nechce Picka, že jsou oba od P a že by si je pletli), udělat punč a pod mým vedením vyhlásit vojenskou jundu. Dostali bychom se do Guinessovy knihy, protože co já vím, demobilizovaný vojín-absolvent v záloze ještě žádný takový převrat neuskutečnil. I Mobutu byl ve své slavné chvíli seržantem.
Junda je junda, a žádná demokracie, pročež bude vyhlášeno právo stanné, chodné, sedné, ležné a přeskočné (to pro Zemana, který dnes poprvé přeskočil Fischera, aby to mohl dělat i nadále) a v této době autokraticky určím výši platů státních úředníků, kteří nám mají sloužit, ve výši odpovídající jejich dosavadním výkonům, tedy o 20 % méně, než oni platí svému služebnictvu. Po rozpuštění parlamentu se ale budou moci obrátit na pracák. Vládu pošlu na wellness pobyt na ostrov If, ostatním celebritám nabídnu také nějaký opuštěný ostrov, kde se budou navzájem obdivovat a bavit se ve stylu Deseti malých černoušků.
Armádu, které budu velet v hodnosti nejméně štábního generalissima, přezbrojím do podoby, kdy se před ní třásla Evropa. Vojsko nafasuje kuše, sudlice, řemdihy, kosy, praky si udělají sami a vozovou hradbu postavíme ze zabaveného vozového parku státních úředníků.
Sbor poradců už jsem začal vybírat a první z nich, automatický americký astrolog mi naznačil, že do Vánoc bych neměl svů plán uspěchat, když mi napsal: you may need to step back a little from your planned activities. Bude to tedy Převrat Tříkrálový. Dalo by se to ještě posunout, jestli zhrzený aspirant na hlavu (rozuměj státu, nikoliv, že ten nápad by byl „na palici“) uspěje se svou stížností v Štrasburku, nebo kam se to chce obracet.
Než se parlament znovu zformuje (za ty peníze se do toho moc lidí nepohrne), zruším platné zákony a převezmu bez úprav funkční systém některé z malých, ale civilizovaných zemí. V Evropě jich je dost. Většinu policie podřídím starostům obcí, ty velkolepé útvary nechám řídit Jamese Bonda, kterého ale bude držet na uzdě Miss Moneypenny. K ruce dostane Hercule Poirota a inspektora Clouseau.
Allons, enfants!
Jediné co zbývá do dne D, je moje povinnost naučit se Cromwellovu řeč. Zatím si opakuju procítěně: Vy mrzké děvky! Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo? A také mi docela dobře jde: Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní?
Jsem psychiatr.
Kdybych tak přišel za panem ředitelem v blázinci a řekl mu, že je mým nezadatelným právem:
• plat ve výši kolem stopadesáti tisíc,
• byt v Praze,
• služební auto,
• volná pracovní doba, abych mohl porůznu navštěvovat propuštěné pacienty,
• kantýna s lidovými cenami odvíjejícími se od těch dob a poměrů, kdy pivo bylo za korunu dvacet a rohlík za třicet haléřů;
• a že raději nebudu dělat nic,
• protože když něco budu dělat, bude to jistě blbě a bude to nutné předělávat,
tak mi vezme klíče a v blázinci se dostanu na druhou stranu pomyslné psycho-barikády, než na které jsem se pohyboval dosud a za to budu ještě platit stokorunu denně.
Když tohle udělají svým zaměstnavatelům – pozor! to jsme my – ústavní činitelé, kteří se dobrovolně uvolili sloužit této zemi a jejímu lidu, kteří ale odvádějí práci, pro jejíž kvalitu už není adjektiv, co by ji vystihla (s výjimkou onomatopoického BLE z tajné řeči mojí vnučky a jejích kamarádek), všichni sice zíráme, ale do blázince je nestrčíme. Oni taky patří do jiného zařízení a sám pan prezident včera prohlásil cosi o emigraci a dnes o zklamání, z čehož lze usuzovat, že už také toho má dost! Ale prezidentské dekrety nevydá... Snad jen Hájek tu hrůzu uchová budoucím generacím ve svých sebraných spisech.
Pročež doporučuji využít ochoty prezidenta emigrovat a diskontinuity na našem ministerstvu války (Peake nechce Picka, že jsou oba od P a že by si je pletli), udělat punč a pod mým vedením vyhlásit vojenskou jundu. Dostali bychom se do Guinessovy knihy, protože co já vím, demobilizovaný vojín-absolvent v záloze ještě žádný takový převrat neuskutečnil. I Mobutu byl ve své slavné chvíli seržantem.
Junda je junda, a žádná demokracie, pročež bude vyhlášeno právo stanné, chodné, sedné, ležné a přeskočné (to pro Zemana, který dnes poprvé přeskočil Fischera, aby to mohl dělat i nadále) a v této době autokraticky určím výši platů státních úředníků, kteří nám mají sloužit, ve výši odpovídající jejich dosavadním výkonům, tedy o 20 % méně, než oni platí svému služebnictvu. Po rozpuštění parlamentu se ale budou moci obrátit na pracák. Vládu pošlu na wellness pobyt na ostrov If, ostatním celebritám nabídnu také nějaký opuštěný ostrov, kde se budou navzájem obdivovat a bavit se ve stylu Deseti malých černoušků.
Armádu, které budu velet v hodnosti nejméně štábního generalissima, přezbrojím do podoby, kdy se před ní třásla Evropa. Vojsko nafasuje kuše, sudlice, řemdihy, kosy, praky si udělají sami a vozovou hradbu postavíme ze zabaveného vozového parku státních úředníků.
Sbor poradců už jsem začal vybírat a první z nich, automatický americký astrolog mi naznačil, že do Vánoc bych neměl svů plán uspěchat, když mi napsal: you may need to step back a little from your planned activities. Bude to tedy Převrat Tříkrálový. Dalo by se to ještě posunout, jestli zhrzený aspirant na hlavu (rozuměj státu, nikoliv, že ten nápad by byl „na palici“) uspěje se svou stížností v Štrasburku, nebo kam se to chce obracet.
Než se parlament znovu zformuje (za ty peníze se do toho moc lidí nepohrne), zruším platné zákony a převezmu bez úprav funkční systém některé z malých, ale civilizovaných zemí. V Evropě jich je dost. Většinu policie podřídím starostům obcí, ty velkolepé útvary nechám řídit Jamese Bonda, kterého ale bude držet na uzdě Miss Moneypenny. K ruce dostane Hercule Poirota a inspektora Clouseau.
Allons, enfants!
Jediné co zbývá do dne D, je moje povinnost naučit se Cromwellovu řeč. Zatím si opakuju procítěně: Vy mrzké děvky! Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo? A také mi docela dobře jde: Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní?