Jak uvedla naše media, šéf Hizballáhu Hasan Nasralláh řekl, že islamisté, kteří stínají hlavy a zabíjejí lidi, ublížili islámu mnohem více než kdokoli jiný v historii. Víc než všechny karikatury Mohameda. Má pravdu.

Co provedli? Předčasně a zbrkle odhalili pravou tvář islámu a tak snad přesvědčili část Evropy, že muslimové jsou přece jen poněkud jinak založení, že se svou vírou to myslí trochu jinak než třeba Svědci Jehovovi. A že při svém způsobu konečného řešení nehodlají svou pravdu šířit rozdáváním brožurek ve stanicích metra.

Sekularizovaná Evropa nejenže zpohodlněla, ale stále více zapomíná na prokázanou a prokazatelnou skutečnost, že bez ohledu na to, z které kultury jsme, máme v mozku „centra pro spiritualitu“. Jde o to, čím je nasytíme. Vejde se tam jakýkoliv bůh, stejně tak dobrotivý, jako nenávistný a ničící. Evropa je sytí konzumem, Češi alkoholem a trávou. Muslimové vírou, zatraceně se lišící od evropských hodnot, která však má sílu víry nostalgicky vzpomínaných Božích bojovníků, před nimiž se před šesti stoletími třásla celá tehdejší Evropa. My tady na víru dávno kašlem prohlašujíce ji za relikt středověku. Ale ona je; jde jen o to, v co. Jsou i takoví, kteří věří ve stále rostoucí prosperitu, jiní v dobrotu Ruska.

Karikatury byly pro srandu. Teď radikální část muslimů ukázala, že Evropě nehodlají být pro srandu, nýbrž pro strach. To se jim povedlo. Podle taktiků islámu to ale bylo předčasné. Oni by asi také salónní komunisti, kdyby věděli o existenci gulagů a o dalších lidumilných kouscích soudruhů Lenina a Stalina, byli ve svém snění o spravedlivé společnosti zamířili více ke středu. Taktika appeasementu nikomu nepomohla a jen podporovala Hitlerovu rozpínavost. Šéf Muslimské unie v Česku Muhamed Abbás chce u nás prosadit právo Šaría...

Zbabraná politika „multikulti“ spolu s hyperkorektností a ochotou slevit z jinak požadovaných sociálních a právních norem každé křičící menšině není šťastným řešením. A to jak problémů s menšinami již desetiletí etablovanými, tím méně pak v mezinárodním měřítku.

Krach integrace romských spoluobčanů nám ukázal, jaký význam má kultura a staletá tradice. Bylo by dobré si uvědomit, že muslimové, ač mají stejnou genetickou výbavu, jsou v zásadě „jiní“ a že představa pokojného nažívání s touto jinou kulturou v podmínkách, v nichž se zatím pohybujem a chceme pohybovat i nadále, je naivní. Některé systémy, podobně jako některé chemické sloučeniny, nelze beztrestně a bez rizika míchat dohromady.

Všude se mluví o asertivitě, jako o schopnosti prosadit svůj názor, jako o neagresivním, nemanipulativním a vlastně optimálním obhájením vlastní pozice. Je na čase, aby Evropa začala být asertivní k deviacím, které jdou za dvě směrodatné odchylky od jejích norem. Jasná pravidla a vymáhání jejich plnění. Jinak se nám celá EU časem transformuje v něco, v čem bude život velice smutný.