Když blbost odkvete, vydá plody. To platí všude na světě. Je těžké si představit, kam až může zajít touha po penězích. Nájemná vražda je dneska – jak říkaly moje děti v minulém tisíciletí – pouhá brnkačka. Jaroslav Skála těšíval své pacienty: „Buďte rádi, že jste závislí jen na alkoholu. To se dá zvládnout. Jsou mnohem horší závislosti, třeba závislost na moci...“

Události uplynulého týdne a výroky páně prezidentovy nastolují logicky oprávněný požadavek, aby do lékařského konzilia, které opatruje Prvního Úředníka placeného z našich daní za to, že se bude chovat, jak při nástupu do funkce slíbil, byl zařazen psychiatr. Který jiný odborník může posoudit, zda ztráta paměti na prezidentský slib (po němž se na Hradě podával kozí sýr, následoval hovězí vývar s játrovými knedlíčky, vepřová panenka se zeleninou a bramborem a žloutkový krém s ovocem) je způsobena chorobným procesem, nebo jen absencí charakteru. Šel jsem se pro jistotu podívat na text Ústavy, zda se trochu nezmněnil, podobně jako přikázání na vratech stodoly na Farmě zvířat, ale o tom, že bychom byli radostnou malou čínskou gubernií – něco jako Středoevropský Tibet II. – tam zatím nic není.

Těžko říci, zda je horší, když vládne tvor potrefený demencí nebo tvor bez charakteru, zvláště je-li obklopen kvalitními poradci. Řada středověkých panovníků si do učebnic dějepisu odnesla přiléhavý epiteton constans „šílený“. Paradoxem českých dějin je, že opilec a slaboch Václav IV. za svého panování poztrácel podporu zbytku Evropy, včetně tehdejší inteligence, která po jeho rozhodnutí udělat z Universitas Carolina provinciální učiliště odešla do ciziny, vyseděl na trůnu, nebo spíše po putykách, celých jedenačtyřicet let, tedy třetí nejdelší panovnické období naší historie. Konec jeho vlády a následující léta představovaly tragickou a zatraceně vysokou splátku téhle nemravnosti.

Český národ si váží hajzlíků, velkých hajzlíků a úplně největších hajzlíků u moci; důkazem je národní mýtus o bratru Žižkovi, pátém to „největším“ Čechovi, který tu řádil víc než všichni islámští teroristé dohromady. A kam by to byl dotáhnul, kdyby se znal třeba s Putinem nebo kdyby pozval do Čech Si Ťin-pchinga. Mohl být první!

Popularitu je třeba stále dobývat, jinak uvadá. Když už se náš prezident rozhodl nepodléhat spojencům, může se v USA něčemu přiučit, protože není na světě místo, které by bylo proti svinstvu imunní. Americká NRA, National Rifle Association, v reklamě na volný prodej zbraní, přitvrdila a po příkladu výrobců hraček a mlsků se obrátila k rozasáhlé množině potenciálních zákazníků – k dětem. Ujišťuje je, že by byly mnohem bezpečnější, kdyby byly řádně ozbrojeny a jako důkaz svého tvrzení přináší převyprávěné příběhy Jeníčka s Mařenkou a Karkulky. S příslušnými ilustracemi:





Jak na svém blogu napsal jeden z předních amerických etiků, Ronald A. Lindsay, „toto kreativní úsilí o zprostředkování pravdivých údajů o střelných zbraních se setkalo s odporem těch, kteří jsou proti jejich volnému prodeji. A tak doporučuji nezůstat v takhle přízemní úrovni. Je nutné jít výš. Zbraně zajišťují mír. Velikost této myšlenky zasluhuje odpovídající velikost příběhu. Doporučuji proto přepracovat ne nějaké pohádky, ale u nás tak oblíbený Nový zákon.“ Následuje několik příběhů z nichž vybírám Zázrak s pistolemi a municí.

Když se zástup dozvěděl, že Ježíš míří na Gun-Show, vydal se za ním s nadějí, že uslyší jeho slova a doporučení, jakou zbraň si koupit. Stalo se však, že římský císař vydal nedávno zákaz prodeje zbraní při takovýchto příležitostech. Zklamaný dav se rozptýlil na parkovišti a učedníci přišli za Ježíšem řkouce: Máme jen dvě pistole a pět nábojů, co jim můžeme nabídnout? Ale Ježíš požehnal zbraním a řekl, ať je kladou před lid. A tak zanechal všechny spokojené, protože každý si mohl vybrat zbraň s plným zásobníkem...

Profesor Parkinson odkázal dalším generacím nové slovo, nesvist, popisující a vystihující kombinaci neschopnosti a závisti. Tento sice už zapomínaný termín je však v praxi neustále uplatňován, zejména v aktivitách, které si dnes z neznámých důvodů, spíše ze setrvačnosti, říkají politika. Rád bych přispěl do thesauru mateřštiny pojmenováním další zhovadilosti, která se šíří jak stepní požár, a tou je kombinace HA-nebníka (místo „nebníka“ je též možná zkrácená podoba „jzla“), BL-bece a CHA-mtivce.

Je mi jasné, že to s prosazením nebude snadné. Ale vzpomínka na Dobrovského a Jungmanna mě nabíjí energií. Hablcha, náš ideál!