K diskusím na téma, zda referendum rozhoduje správnějším způsobem než hrstka profesionálů, vychází aktuálně v letošním květnovém čísle amerického časopisu Decision článek vědeckého týmu Max Planck Institutu v Berlíně nazvaný Don't abandon national referendums, but smaller groups often make wiser choices (Neopouštějme národní referenda, ale malé skupiny často dělají moudřejší rozhodnutí). Profesorka Mirka Galesic se spolupracovníky v něm docházejí k závěru, že referendum je nazýváno „moudrostí davů“, aniž by se přihlíželo k tomu, kolik lidí dělá ve skutečnosti dav rozumným.

Když jde o to odhadnout, kolik váží vůl (dodávám: jak který?), nebo kolik třešňových pecek se vejde do velkého panáka, je davový odhad přesnější, ale když se má rozhodovat o konkrétním postupu, je rozumnější vyslechnout názor menší skupiny, a to i mezi profesionály, například při stanovení diagnózy pacienta velkou či malou skupinou lékařů, rozhodování o bankovních operacích, nebo prognózách nezaměstnanosti. Volání po rozhodnutí většiny je odvozováno z moudrosti davů, nicméně mnohem menší skupiny jsou přesnější. To platí zejména tam, kde nejde jen o jednoduchou otázku váhy vola, ale tam, kde se sdružují otázky jednoduché s komplikovanými.

To pochopitelně neznamená, že by se měla opouštět referenda, volby a podobná rozhodování, protože různí lidé mají různé názory a ty nemusí být ani „správné“ ani „nesprávné“. Pokud jde ale o strategická rozhodnutí, v nichž je jasné, co je a co není „správné“, je vhodné dát přednost menším skupinám, které o tom rozhodují.

Co k tomu dodat? Žádná instituce – z těch, které stanovily pravidla referend – nepřipustila, aby tématem všelidového hlasování bylo snížení daní. Pročpak asi?