Devátý srpen se vyznačuje spoustou zajímavých událostí.které se odehrály v minulosti. Ne všechny jsou důvodem k jásotu, například Nagasaki nebo aféra Watergate. Její správný konec je ale nakonec dobrou zprávou. Ale některé jednoznačně důvodem jsou. Toho dne se totiž narodilo plno bezvadných lidí, Eva Pilarová, František Němec, Karol Sidon, Ladislav Županič, Petr Rychlý a mnoho další. Těm všem už nyní přeju všechno nejlepší a jak se sluší, hlavně hodně zdraví.

Mám však další důvod k oslavě: je to den, kdy anglický alchymista Joh Dee přijel do Prahy. Řekl bych, že vjel Újezdskou bránou a tam se půjdu podívat, zda tam zachytím něco z jeho velkého odkazu, který byl patřičně oceněn až ve 20. století. Kdo to nestihne, tomu doporučuji návštěvu Alchymistického muzea v Praze na Kozím plácku, kde rekonstruované laboratoře navodí autentickou atmosféru rudofinské doby.



John Dee (1527 – 1608), přední učenec alžbětinské doby, získal titul bakaláře na St. John´s v roce 1545 a stal se jejím významným členem než spolu s dalšími kolegy odešel založit Trinity College. Věnoval se matematice (v roce 1552 se sešel s geniálním matematikem Gerolamo Cardanem a spolu se věnovali problematice perpetua mobile), navigaci (vyučoval s novými pomůckami mořeplavce – budoucí objevitele – čímž se zasloužil o rozšíření britského imperia), astronomii, kde se mimo jiné zabýval zkoumání komet. Znal se s Tychonem de Brahe i s Mikulášem Koperníkem, nikdy však otevřeně neobhajoval heliocentrický systém.

Královně Marii představil vizionářský plán na záchranu a uchování starých tisků, když odmítla, velkou část z tohoto fundusu přemístil do své knihovny, která tak byla v té době největší v Anglii. Ani stará dobrá Anglie nebyla ideálním místem, takže když se vrátil z cest po Evropě, bylo jeho sídlo vybrakováno. Podílel se na reformě kalendáře a jako astrolog, znalec magie a hermeneutických učení určil optimální datum korunovace Alžbětě I., jejímž rádcem po dlouhou dobu byl.

Za vlády její předchůdkyně „Bloody Mary” byl v roce 1555 zatčen a souzen pro „kalkulování“, protože sestavoval horoskopy, což bylo hodnoceno jako nepovolená magie a součást spiknutí proti Marii. Byl souzen soudem pro prominenty zvaným Star Chamber (latinsky: Camera stellata) a nakonec mu, přestože byl protestant, pomohl z bryndy katolický biskup Bonner.

Podstatnou část svého života věnoval magii a komunikaci s anděly nebo s dalšími bytostmi nadzemského duchovního světa ve snaze poznat transcendentní božské principy našeho světa materiálního. O tom, co s nimi probíral, napsal knihu vydanou až půlstoletí po jeho smrti, Liber mysteriorum. V tomto počínání byl jeho pomocníkem, společníkem (a zřejmě z největší části parazitem) magistr Edward Kelly, s nímž se setkal na svých cestách Evropou. Kelly mu závěrem jejich společných cest sdělil, že archanděl Uriel nařídil, aby se dělili o všechno, včetně manželek. Takže není vyloučeno, že syn, který se v únoru 1588 narodil Deeově ženě, je synem Kellyho, kterému tehdy byl dvaatřicet let, zatímco legitimnímu manželovi už šedesát.

Do Prahy dorazila dvojice 9. srpna 1584 a byla zde uvítána osobním lékařem Rudolfa II., Tadeášem Hájkem z Hájku, který také zajistil její přijetí císařem. Císař se však nijak nenadchnul a tak tato první audience byla zároveň audiencí poslední. A tak dílo, nazvané Hyeroglyfické monády, vysoce ve své době ceněné, dedikoval John Dee jeho bratrovi Matyášovi u příležitosti jeho korunovace na římského císaře. Václav Budovec naopak popsal Rudolfovo přijetí jako vřelé. Dee pak měl hlásat reformátorské myšlenky a předpovídat, že záhy dojde ke zkáze Konstatinopole i Říma. Později musel z Čech rychle pryč pro obvinění z čarodějnictví a vrátil se sem za několik let ještě na krátkou dobu na panství Viléma z Rožmberka.

Je otázkou, zda Rudolfovo chladné přijetí – vřelé zřejmě nebylo, když se uskutečnilo jen jednou – bylo způsobeno jeho postojem katolíka k reformaci, intermitentní paranoiou, nebo zda, jak tvrdí někteří historici, císař dobře věděl, že pravým posláním Johna Dee je býti na evropských dvorech agentem Jejího Veličenstva Alžběty I. Téhož důmění byl také Ian Fleming, který vlastní pílí a hrabáním se v archivech se dobhrabal toho, že John Dee byl vůbec prvním agentem s označením 007 a se vzpomínkou na něj stvořil Jamese Bonda. Hezký a zajímavý román, Anděl západního okna, který u nás opakovaně vyšel, napsal Gustav Meyrink, ale za nejvyšší poctu bych považoval, že John Dee se stal Shakespearovi inspirací a předlohou pro postavu Prospera v Bouři.