Pro ty, kteří si myslí, že Jánošík je pohádková bytost, mám sdělení, že takový tvor historicky skutečně existoval, nejen na dvoukoruně, ale také na Slovensku, kterému se tehdy všeobecně říkalo Horní Uhry.

Přestože poslední poznatky upřesnily hornouherskou zkušenost na pravdivou formulaci, že Jánošík chudým MÁVAL, zůstává v myslích lidu stále oblíbeným hrdinou, protože bohatým BRAL. Kdo byl podle něj bohatý? Každý, kdo měl v kapse peníze. Ani nemusel mít víc, než on. Hlavně, že měl. Dnes se tomu korektně říká sociální smír. Ještě před nedávnem to bylo znárodňování. Doby se mění. Zvyky ne.

Stále prý je natolik oblíben, že platí návod z dob našeho mládí, tak před šedesáti roky. Byl určen osobám, které potřebovaly dlouhodobou pracovní neschopnost pro komplikované úrazy. Stačilo tehdy zajet do Terchovej, zajít zde do hospody a zařvat: Na stráž! Zatímco se půlka štamgastů postavila do pozoru, bylo nutné vyskočit na stůl a pronést zřetelně a nahlas větu: Jiří Jánošík byl maďarský žid. Prý to vydalo na minimálně půlroční pracovní neschopnost. Abych neurazil Čechy, musím dodat, že se domnívám, že by stejně neohroženě hájili svoje národní zájmy (= málo šlimáčků a hodně kapuštičky) v kterémkoliv dosud otevřeném a babišoprovozu schopném pohostinském zařízení od třetí cenové skupiny výše.

Cestičky, kudy prchal Jánošík a Haškovi karpatští loupežníci, jsou zarubané, bylo nutné se přesunout do velkoměst, kde se po asfaltkách lépe utíká. Dnes jsem se dočetl aktuální zprávu, a to, že před třemi dny bylo vyloupeno klenotnictví v Dlouhé třídě v Praze 1. Rusky a anglicky hovořící pachatelé při tom napadli a spoutali prodavačku, píšou na stránkách aktualne.cz mezi prohlášením britského ministra obrany a domněnkou poloviny Američanů, že mučení je součást války. Nemohu ale už nikde zjistit, zda šlo o mezinárodní tým sestavený podobně jako spolek kosmonautů na jedné vesmírné výpravě, nebo o libůstku lupičů spočívající v tom, že některé části konverzace se vedou rusky a některé anglicky. Taťána také napsala Oněginovi francouzsky a teprve Puškin to přeložil do ruštiny. Nebo je možné, že druhý jazyk vůbec neumějí a že jen nadřeli několik vět, aby zmátli stopy, protože policie půjde v kartotéce po bilingválních lupičích a mezi ty oni patřit nebudou.

Češi obecně okradené majitele klenotnictví příliš nelitují domnívajíce se, že je to cizácká svoloč, která svůj majetek rovněž nezískala poctivou cestou a česká policie také lupičům podle mého soudu dopřává oddechový čas, když jejich popis a fotky zveřejňuje s několikaměsíčním zpožděním. Není dost dobře jasné, kdo má na počátku léta vzpomínat na dvě postavy v zimním úboru. Tentokrát jim ale dala jen tři dny.

Poslušně hlásím, že na nádraží se vždycky kradlo. Z té věty zaznívá osudová rezignace. Na skutečně velké krádeže jsme už dlouho zvyklí (je vám známo, že Reprezentační dům budovaný na náměstí Republiky byl nazýván ve své době „U zakopaných milionů“?) a když člověk sleduje osud jejich aktérů, ani by se nedivil, kdyby byli také lupiči z Dlouhé třídy u soudu osvobozeni.