Léto budiž pochváleno, napsal básník. Není jasné, zda tak učinil proto, že chtěl vyzdvihnout skutečnost, že je to čas zvýšené sexuální aktivity lidstva, na rozdíl od jelenů, kteří teď vytloukají paroží a tyto radovánky si ponechávají až do sychravých dnů (patrně proto, aby mohli být malováni s obláčkem u troubícího čenichu, ačkoliv ho tam nikdy nemají). Funící lidé by ho tam měli. Inspirací pro tento text mi ale byl především vědecky neobjasněný vkus jamajských cvrčků.

Zůstává záhadou, proč si jamajský cvrček vybírá některé partnerky a jinými pohrdá, píše v nejzajímavější zprávě, kterou jsem dnes dostal, Sue Bertram. Our null results leave us with an open question about what is driving the evolution of mating preferences in male crickets. Vždyť přece jsou všechny stejně plodné! Když mu sladká Sue se svými spolupracovníky vnutila ty partnerky, které nechtěl, nakonec mu nezbylo, než svůj sexuální pud ukojit s nimi a vajíček bylo stejně.

Prakticky tutéž otázku týkající se atraktivity si položil švýcarský zoolog Claus Wedekind (1) už před čtvrtstoletím a uspořádal proto zajímavý pokus. Vybral něco kolem 40 studentů, ne ale úplně náhodně, ale tak, aby byli od sebe co nejvíce vzdáleni, pokud jde o parametry imunity (MHC – Major Histocompatibility Complex, hlavní imunitní systém rozeznávající „vlastní“ od „cizího“). Pak jim rozdal bavlněná trička a nechal je v nich pobývat dva dny a dvě noci. Trička strčil do škatulí a zavolal něco kolem 40 studentek a každé z nich dal očuchat šest vzorků a tázal se, kterého z těch smradů (smraďochů?) by si vzala domů, který je nejsympatičtější. Byl to vždycky ten, jehož MHC bylo úplně nejvzdálenější od jejího. Instinkt „myslel“ na kvalitu, resp. na odolnost potomků, kteří by tak měli – velmi zjednodušeně řečeno – tu nejbohatší imunitu. Ryby koljušky se chovají naprosto stejně (2) a volí partnery s nejodlehlejším typem MHC.

Abych nelhal, ty studentky, které si takhle vybraly, nebyly všechny. Chyběly mezi nimi studentky napumpované hormonální antikoncepcí; ty si naopak vybraly – z hlediska potenciálního potomstva – úplně nejhůř, partnery geneticky nejbližší. Dalo by se říci, že když byly „připraveny otěhotnět“, volily z hlediska potomstva partnery podle biologického klíče, když naopak na tuto možnost zdaleka nepomyslely, ba se jí aktivně bránily, byla volba sociálně laděná; mně nejpodobnější a tedy nejbližší je ten nejpřijatelnější.

Sepiáci se o samičku perou hlava-nehlava (3), inkoust-neinkoust. Přitom lidé nerozpoznají, kdo je sameček a kdo samička, dokud se pánové nezačnou prát a dámy si navzájem ukazovat, že jsou dámy, což poznají podle toho, že mají jakýsi flek nebo kaňku na těle běžně ukrytou a nezpozorovatelnou. Mazaní vědci zjistili, že dámu lze odhalit, umístí-li se do její blízkosti zrcadlo, na což – v domnění, že jde o sousedku – naletí. S výjimkou trampské písně, v níž se pěje, že celá Argentina šílí / v rytmu vašich kastanět, / kvůli vám se muži střílí, / už je plný lazaret, se muži bijí kvůli uražené cti, nikoliv proto, aby získali dámu. Možná jim byl odstrašujícím příkladem jelen evropský, který se nejen pere, ale během říje také velmi zhubne. Zda se budou samci prát, nebo zda zvolí jinou taktiku, je prý věcí jejich „resource holding potential”, potenciálu zdrojů, kam se započítává váha, svalová síla, zkušenost, aj. Pavouci, kteří se perou přežívají méně, než pavouci, kteří volí partyzánské taktiky. Pánové, pamatujte na to! Naproti tomu vlhovec červenokřídlý, který dokáže agresivně a velmi úspěšně obhájit své teritorium, plodí (pro jistotu) potomstvo doma i mezi sousedkami. Kukačka si zaletí několik tisíc kilometrů, aby potkala toho správného kukačáka, pak strčí vajíčko do hnízda rehkovi či jinému nešťastníkovi a odletí několik tisíc kilometrů domů. Někteří věřící mají za to, že takhle si počínal Bůh, když stvořil Zemi. Což byl sice tvůrčí akt, ale jak z dosavadních zpráv vyplývá, na rozdíl od shora popsaného počínání, zcela asexuální.

Volba partnerů a partnerek je snad nejsilnějším argumentem proti Platonově představě, že vozataj rozum má dva koně, emoce, na uzdě a že jim vládne. Nemluvě o babičce spisovatele Glazara, která zanechala lidstvu tuto pravdu: „Když se mužský úd ocitne tam, kam se domnívá, že patří, je rozum jen malý kousek vedle.“

1) Wedekind C, et al.: MHC-dependent mate preferences in humans. Proc Biol Sci. 1995 Jun 22;260(1359):245-9
2) Kurtz J, et al.: Major histocompatibility complex diversity influences parasite resistance and innate immunity in sticklebacks. Proc Biol Sci. 2004 Jan 22;271(1535):197-204
3) Allen JJ, et al.: Dramatic Fighting by Male Cuttlefish for a Female Mate. Am Nat. 2017 Jul;190(1):144-151