A kdo je nemá, musí si je opatřit, jak ukazuje návod vycházející z motolské nemocnice v případě aplikace kmenových buněk: Vědecký tým renomované lékařky Evy Sykové, který v motolské nemocnici provádí experimentální léčbu nemoci známé jako ALS, si nechával od svých pacientů za terapii kmenovými buňkami vyplácet 150 tisíc korun. Účast na klinické studii je přitom ze zákona bezplatná, vliv kmenových buněk na smrtelné onemocnění se navíc dosud nepodařilo prokázat. Vedení Motola nyní chystá žalobu na porušení dobrého jména.(ČT)

„Pokud byly vybírány peníze za to, že se někomu dává falešná naděje, tak je to za hranou etiky. Profesorka Syková na radě vlády uvedla, že o to lidé sami žádali a že jim jen vyšli vstříc,“ řekl tehdy Pavel Bělobrádek. To bylo před půldruhým rokem a od těch dob je ticho po pěšině. Solidární spolek vědců se k tomu nevyjádřil, jeho poslední zmínka o této (na oltář vědy shánějící) osobě je z roku 2008.

V Meyrinkově románu Golem najdeme popis podobného postupu už před sto roky. Oběti také klečely a žádaly operaci. Tam ale jakýsi trest následoval. Nejsem krvelačnej, jen bych rád věděl, jak to u nás chodí.

Věda je matkou pravdy. Před léty mi vyprávěl starší kolega, jak za studií coby člen Mičurinského kroužku Fakulty všeobecného lékařství UK vlepoval spolu s jinými (pečlivě střežen staršími prověřenými soudruhy) v Purkyňově ústavu žitná zrna do pšeničných klasů a tak připravovali pro nedůvěřivé vědce a zemědělce důkazy o rozkolísání dědičnosti. Taková věda nepotřebovala ani peníze, stačila moc. Kolik kvalitních badatelů – aby se udrželi na ústavech – sepsalo tehdy stohy neuvěřitelných hovadin! Profesor Vondráček definoval charakter jako veličinu titrovatelnou penězi. Patří se dodat, že také strachem. touhou po moci nebo přizpůsobivostí davu.

Peníze se hodí vždycky, usoudil nám do této chvíle neznámý, ale co do aktivit a podmikatelského talentu naprosto špičkový psychopat John Hickson, jeden z předních mužů cukerné společnosti a posléze také tabákové lobby. Pod jeho taktovkou platila cukrová společnost vědcům z renomovaných pracovišť za to, že stopili všechny důkazy o tom, jaká ke souvislost mezi nadměrným přívodem cukrů a nemocemi srdce a sváděli to na obětního beránky nasycených tuků. Abych si smočil: dietního sádla se škvarkama! Ještěže jsem se nedal zviklat.

Jak informuje článek v časopise PLOS Biol (PLoS Biol. 2017 Nov 21;15(11):e2003460. doi: 10.1371/journal.pbio.2003460. eCollection 2017 Nov.) navazující na loňská zjištění o účasti vědců z Harvardovy Univerzity a platbách od Coca-Coly, i další pokračování bylo velké.

V roce 1965 Nadace pro výzkum cukru (Sugar Research Foundation = SRF) v prestižním časopise NEJM tajně zaplatila článek zpochybňující dosavadní důkazy o nepříznivém vlivu cukru na rozvoj ischemické choroby srdeční (=ICHS). Posléze financovala výzkum na zvířatech, který měl vyhodnotit riziko cukrů ve vztahu k ICHS vedený v letech 1967 – 1971 Dr. Poverem z University of Birmingham ve Spojeném království.

Výsledky vedly k závěrům, že na zjištěných změnách má hlavní podíl střevní mikrobiom, což se SRF příliš nehodilo do krámu a ještě méně pak skutečnost, že zvířata krmená vysokocukernou dietou mají zvýšený jeden enzym, který vyvolává rakovinu močového měchýře a tak byl projekt rychle ukončen, aniž byly výsledky zveřejněny. SRF tedy utajila zásadní věc: že cukr je spojen s rizikem ICHS a že může být potenciálním karcinogenem.

Tyhle skutečnosti se začaly rozkrývat již loni a letos v této nesporně záslužné detektivní práci pokračuje tým Stantona Glantze z UCSF, jehož vedoucí říká, že dietní doporučení byla v posledních padesáti letech převážně diktována cukernou společností.

Vědci na světě v intencích Holubova pimprlového divadla, se rozmnožují dlabáním do měkkého dřeva / a pronášejí moudra opsaná klasiky / od jiných klasiků. A protože drží basu, tohle cukerné poznání tradované ještě nedávno co neprůstřelné dogma se do ohniska jejich kritiky už asi nedostane. Jedině kamarádka Margit si jde pálit prsty. Ostatní opatrně převezmou novinky a budou dělat, že to tak věděli vždy. Budiž tedy dík novinářům, kteří po roce, kdy se zdálo, že vše usne, znovu vytahují na světlo hříchy minulosti.

A musím konstatovat, že jsem dosud nedostal odpověď na otázku, zda čeští vědci zvolili název svého společenství Sisyfos na počest největšího podvodníka a lháře řecké mytologie (a budou se řídit jeho příkladem), nebo jsou tak hloupí, že tohle o svém hrdinovi nevěděli. Ty žvásty o námaze (navíc ještě uložené za trest) neberu! Hlavně, že si myslí, že mohou známkovat druhé. Kájínek v taláru...