Malý Bobeš doprovázel několik generací, poprvé vyšel v roce 1931, já jsem ho dostal na Vánoce 1947 a moje děti ho louskaly o třicet let později, kdy už si dobře neuměly představit ve městě vůz tažený koňmi.

Velký bobek vychází letos poprvé a přál bych mu stejně dlouhý život. I když ten jeho reálný je mnohem kratší než Bobšův. Zatímco Bobeš putoval z vesnice do města, bobek putuje od úst, kam vstupuje jako lentilka, až po majestátní ŽBLUŇK v záchodové míse. Celá jeho cesta je zajímavým, pro děti dobře srozumitelným a přitom nijak příliš nezjednodušujícím vyprávěním o anatomii a fyziologii trávícího ústrojí. Včetně nejnovějších poznatků o střevním mikrobiomu. Nejen jeho, děj je zasazen v celém systému, až po nadřazený suprasystém, jemuž jsme uvykli říkat Gaia, který zde nese původní název Manitou. Názvy jsou tam vůbec pozoruhodné a mikrobi, kterým (podle Kruifa) Pasteur prý říkal „malá zvířátka“ a já jsem je bezohledně překřtil na mikrouty, se tady nazývají „malí nezbedové“. Pojmenování plynatosti a jejím výsledkům je věnován celostránkový thesaurus výrazů.

Věda je ze své podstaty redukcionistická a pokud se vydává pouze analytickou cestou, směřuje k fachidiocii. Dnes už někteří osvícení badatelé poznali výhody systémového přístupu i holistickou pravdu, že celek je víc než součet částí. Získá-li tento základní pohled na svět dítě již v časném věku a bude vědět, že nejde už jen o pohádku nebo pouze o zajímavý příběh, nepodlehne tak snadno pozdějšímu vábení omezených pozitivistů. V tom – kromě poučení – vidím velkou přednost krásné a zajímavé knížky. Ta je dílem již sehraného týmu, autorky a dvou s ní dokonale harmonizujících ilustrátorů.

Když už je o nich řeč, sluší se dodat, že loni tato tvůrčí skupina vydala neméně zajímavou publikaci o dětském strachu s názvem Neboj, neboj!

Milada Rezková, Lukáš Urbánek, Jakub Kaše: Velký bobek. Yinachi, Praha, 2018. ISBN: 978-80-906930-2-9