Пушкина знаешь?
Čas reálného socialismu, radia Jerevan a importu dobrého ruského humoru přinesl také jeden dobrý vtip. Musí se vyprávět rusky, to má mnohem větší půvab, ale ani v češtině se pointa neztratí.
Mladý muž si stěžuje, že ne a ne získat dívku. Kamarádi se ptají, jak se o to pokouší a on upřímně odvětí, že ji (nevybíravým způsobem) požádá o sex. To nejde, radí znalci, musíš napřed začít s kulturou, zeptat se, zda zná Puškina a tak podobně. Mládenec se vypraví na lov, vyhlédne si půvabnou kořist, kterou osloví: Puškina znáješ? A když ona řekne, že zná, mládenec pokračuje: Davaj ....!
Dočetl jsem se dnes, že mezi návrhy úprav školních osnov se vyskytuje velmi zajímavá myšlenka: škrtnout z výuky Puškina, protože se jeví jako redundantní. Stačí prý Mácha (toho škrtnem později, nebo ho teď necháme napsat Oněgina?). Nepočítám sice Rusko k Evropě, ale přece jen do světové kultury podle mého mínění Puškin patří stále, ač je to už dávno, co žil a psal.
Otevírá to současně mnohem širší problém: jak se ve věku vědy (a její relativizace) staví současné školství a to chystané k oblasti kultury. Zda ze škol mají vycházet vzdělaní mladí lidé nebo smečka fachidiotů. Jde snad nejen o to, co by měli znát z technologií, o jejichž vývoji nikdo nemá představu, ale co by měli znát z kultury, která vypráví o nich a o jejich blízkých. O tom jak žít, co sledovat a čemu se vyhnout. Co jsou hodnoty...
Když už jsme začali vtipem, skončeme dalším, jak členové JZD dostali volné vstupenky do Národního na Oněgina. Lámou z kulturního referenta informaci, o čem to je a ten neustále omílá floskule o tom, jak socialismus dbá o jejich rozvoj. Až když jeden vezme vidle, objasní jim pracovník kultury děj: Napřed se vy..kašle on na ni, potom ona na něj a mezitím je balet.
Já bych Puškina neškrtal, spíš by mohli z učebnic zmizet někteří Zemanem vyznamenaní.
Mladý muž si stěžuje, že ne a ne získat dívku. Kamarádi se ptají, jak se o to pokouší a on upřímně odvětí, že ji (nevybíravým způsobem) požádá o sex. To nejde, radí znalci, musíš napřed začít s kulturou, zeptat se, zda zná Puškina a tak podobně. Mládenec se vypraví na lov, vyhlédne si půvabnou kořist, kterou osloví: Puškina znáješ? A když ona řekne, že zná, mládenec pokračuje: Davaj ....!
Dočetl jsem se dnes, že mezi návrhy úprav školních osnov se vyskytuje velmi zajímavá myšlenka: škrtnout z výuky Puškina, protože se jeví jako redundantní. Stačí prý Mácha (toho škrtnem později, nebo ho teď necháme napsat Oněgina?). Nepočítám sice Rusko k Evropě, ale přece jen do světové kultury podle mého mínění Puškin patří stále, ač je to už dávno, co žil a psal.
Otevírá to současně mnohem širší problém: jak se ve věku vědy (a její relativizace) staví současné školství a to chystané k oblasti kultury. Zda ze škol mají vycházet vzdělaní mladí lidé nebo smečka fachidiotů. Jde snad nejen o to, co by měli znát z technologií, o jejichž vývoji nikdo nemá představu, ale co by měli znát z kultury, která vypráví o nich a o jejich blízkých. O tom jak žít, co sledovat a čemu se vyhnout. Co jsou hodnoty...
Když už jsme začali vtipem, skončeme dalším, jak členové JZD dostali volné vstupenky do Národního na Oněgina. Lámou z kulturního referenta informaci, o čem to je a ten neustále omílá floskule o tom, jak socialismus dbá o jejich rozvoj. Až když jeden vezme vidle, objasní jim pracovník kultury děj: Napřed se vy..kašle on na ni, potom ona na něj a mezitím je balet.
Já bych Puškina neškrtal, spíš by mohli z učebnic zmizet někteří Zemanem vyznamenaní.