Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení.

O umělcích se říká, že jsou „svědomím národa“. Jak o kterých to ale opravdu platí, je otázkou toho, kdo je za UMĚLCE vyhlášen. Pamatuju ze socialismu sjezdy spisovatelů, kde začali s kritikou politiky tak křehcí lidé, jako byl například František Hrubín, pamatuju obrat Pavla Kohouta a Milana Kundery, pamatuju prozření Františka Kriegla, který nebyl umělec, ale určitě král života.

Vlasta Chramostová představovala integritu těch, kteří nalítli, prozřeli a žili s rovnou páteří. Vlasta Chramostová nebyla představitelka kulturního průmyslu, byla skutečně velkou herečkou a současně svědomím národa, stejně jako "opilci" Landovský, Havel a další.

Vlastě Chramostové vděčíme za zbytky napřímené páteře, stejně jako dalším, Jiránkovi, Kantorkovi, Renčínovi, Spirituál kvintetu, Mišíkové, Hutkovi, Jiřímu Bělohlávkovi, Jiřímu Suchému a dalším.

Odbočka jen zdánlivá: nejít k volbám dnes je otázkou pohodlí. Nejít k volbám tehdy, byla často otázka existence. Tohle je výzva všem, kterým ještě svobodný svět stojí za volbu! Vlasta Chramostová nebo Karel Gott?