Sdělila mi kolegyně, že ve škole, kam chodí její dítě, instalovali WC pro třetí pohlaví. Klíč má zatím paní ředitelka, která je nejspíš trojpohlavní a může tam chodit v kterékoliv z těchto identit, ale vždy sama, protože koedukované záchody přijdou na řadu až v druhé etapě pokroku.

Lidský mozek je patrně to nejdokonalejší, co se na Zemi vyskytuje a nemá to snadné. Ale kdo je to, komu říkáme JÁ? Otázku kdo jsme odkud přicházíme a kam směřujeme dosud nikdo spolehlivě nezodpověděl. Hlavně proto, že jsme skočili na špek Platónovi a setrvačně pokračujeme v dělení člověka na tělo a na duši. Tělo a jeho signály je pro stav vědomí stejně důležité, jako zařazení do sociální skupiny, chemie vysílaná 100000000000000 mikroby nás řídí víc, než si uvědomujeme a když odejde část bezjaderných buněk, které se k nám před nějakou tou miliardou let nastěhovaly, jsou všechny naše plány k ničemu, protože stačíme tak akorát bezmocně ležet na kanapi. Moje já je tělesné já, já jsem tělo i duše. V mozku sídlí tam, kam se loutkám do hlavy zavádějí dráty, aby byly poslušnými loutkami.

Kuře se vylíhne a umí zobat, živorodé rybky jsou schopné samostatné existence jakmile se ocitnou ve vodě. Lidská mláďata ne. Slůňata také ne. Jejich organismy potřebují ještě nějaký čas, aby plně dozrály. Tělesný růst končí, když se v závěru dospívání uzavřou růstové chrupavky v dlouhých kostech a vývoj mozku se vleče až do začátku třetího decenia. Celý proces funguje ve spolupráci s dalšími systémy, zpočátku především se střevním mikrobiomem. Do tří let se dítě naučí víc, než potom za celý život. To že se umí bezpečně pohybovat si plně zautomatizuje. Stejně tak pocit, že je svět vesměs bezpečné místo a že dítě je cenný tvor hodný lásky.

Ve třech letech vtrhnou do mozku mikroglie, což jsou buňky, které tam původně nebyly a velkými nůžkami prostříhají (skutečně se to jmenuje anglicky pruning) většinu dosavadních spojů. Představuju si to asi jako kdyby z tří let shromažďované knihovny se knihy vyházely a zbyla tam jen obsahy. V tu dobu se také zásadně mění střevní mikrobiom, který také začne vysílat jinou chemii a jak popsal Eric Erikson, dítě si začíná uvědomovat sebe, chovat se cíleně a introjikovat sociální normy. Objevuje se svědomí, které je dost trápí, protože řadu špatných věcí přisuzují své domnělé omnipotenci.

Další maturace mozku se odehrává ve věku šesti let, kdy kůra začne generovat dospělou EEG aktivitu, což je doprovázeno ústupem magického, tedy pohádkového a nástupem racionálního myšlení. Většina kultur zde zahajuje školní docházku. Tím vstupuje do života nová autorita, je nutné se adaptovat na širší sociální síť. Na to je mláděti dopřán šestiletý interval a pak začíná adolescence, dříve puberta, spojená s nástupem pohlavních hormonů, které ovlivňují kdeco, pochopitelně i mozek.

Ten v tuhle chvíli startuje třetí velkou epizodu dozrávání, kterou ovlivňují faktor biologické (hormony, spánek, chemie mikrobiomu, alkohol, drogy), psychosociální (emoce, vztahy, chudoba, učení novým věcem, hudba, atd.) i duchovní (sebepřesah, hodnoty). Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních. Dospívající trpí nejistotou jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, jsou nejistí sami sebou, ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem. Je to období velkého kolísání všech zúčastněných faktorů a z toho vyplývajících postojů, neukotvení sebejistot v mnoha ohledech. Včetně postojů vázaných k sexualitě. To dobře věděly národy, kterým jsme s úšklebkem říkali primitivní a vedly proto oddělené ženské a mužské domy. Úkolem společnosti je pomoci dospívajícímu jeho identitu ukotvit, ne mu poskytovat bezbřehý prostor k jejímu dalšímu rozmlžování