Zastánci přímých voleb a referend argumentují schopností správného odhadu každého jednotlivce, což dokazují tím, že většina představitelů „prostého lidu“ dokáže odhadnout s dost velkou přesností, kolik váží vůl. Dodávám: jak který.

Jak nás totiž poučí staré latinské přísloví, A bovi maiore discit arare minor, neboli větší vůl učí orat menšího, může zde být zásadní váhový rozdíl. Nicméně proti jednoduchosti této myšlenky zde stojí sociální jev, zvaný konformita se skupinou, která je doložena mnoha experimenty již hluboko v minulosti.

Muzafer Sherif již v třicátých letech minulého století podnikl experiment, kde v zatemněné místnosti umístil svítící bod. Pokusné osoby vnímají tento bod jako chvějící se (podobně jako hvězdy, což je způsobeno drobnými pohyby oční koule) a rozkmit byl vyhodnocen mezi 5 a 15 centimetry. V prvním kole experimentu prošli účastníci pokusnou místností a sdělili svůj odhad rozkmitu. Ve druhém kole byli v místnosti přítomni Sherifovi pomocníci, kteří nahlas tvrdili, že rozkmit činí tolik a tolik. Pokusné osoby, posléze dotázané, sdělily v rozporu se svým prvním odhadem, číslo uváděné těmi, kteří je měli splést a dohnat ke konformitě.

Připojení k větší skupině dává větší pocit bezpečí. Pokud se pak navíc skupiny polarizují, ti druzí („othering“) dostanou negativní nálepku a všechny jejich myšlenky jsou apriorně zavrženy. To měl ukázat druhý Sherifův experiment v rezervaci zvané Rober Cave (na wikipedii je špatný překlad). Tam vzal dvě party prepubertálních kluků, které umístil na týden odděleně a pak je dal dohromady, přičemž nastavil soupeřivé až nepřátelské podmínky. Dosáhl tak enormního stupně vzájemného nepřátelství obou skupin. Společné akce (kino, fotbal, večer s ohňostrojem) nevedly ke sblížení. dokud nedošlo na společně prováděnou práci s jedním společným cílem.

Co z toho plyne? Najít pro tuto společnost jeden cíl. Vědět kdo je vůl a kolik váží, nestačí. A kdo by asi vyhrál volby, kdyby proti sobě stáli hrabě Chotek (šlechtic) a Václav Babinský?