Minulý pátek, když tu strašil Valentýn, jsem jel přednášet na seminář, který spunktoval můj vzácný kolega a odborník v protimanželském poradenství, Petr Šmolka. Jelikož od dětství jsem schopen zbloudit na stu metrech rovné štreky, čekal na mě na smluveném místě, aby mě převezl na místo určení.

Po úvodních rituálních formalitách jeho první věcná informace zněla: Ty ale budeš dlouho živ! Opáčil jsem, že doufám, protože mě to baví. On mě ale ujistil, že to mám „pojištěné shora“. Včera, když si chtěl opucovat znalosti o mých kouscích, otevřel Google a když si mě vyklepnul, vypadla na něj zpráva: Radkin Honzák zemřel.

Nenamáhal jsem se s ověřováním jeho zprávy, protože ho znám jako člověka spolehlivého. My jsme to vzali sportovně, ale dnes za mnou přišla do ambulance pacientka, kterou v pondělí večer (takže to tam viselo nejméně čtyři dny) šokovala kamarádka, která jí telefonovala a tázala se, kdy budu mít pohřeb a jestli na něj půjdou spolu. Ona tam tu zprávu ještě našla, včera už ale ne. Přesto ráno raději do ambulance zavolala pod záminkou, že se chce přeobjednat a když jí na recepci neřekli, že jsem mrtvej, přiběhla se přesvědčit o mé existenci osobně.

Napřed jsem si hrdě nalhával, že mám tak mocné nepřátele, že mě chtěli touto nesnadno dostupnou cestou magicky zničit a že jim můžu vzkázat, že mají prozatím po radosti. Moji pýchu však uzemnila jedna sítí a jejich zvyků znalá osoba, která mi vysvětlila, jak se to mohlo přihodit. Nejspíš tak, že v příslušném oddělení sedělo nějaké jelito, které když se dozvědělo, že zemřel Erazim Kohák – což se bohužel skutečně stalo – si nebylo vědomo, že to není stejný člověk jako já. Prostě jedno divné jméno jako jiné. Nebo neumělo číst a textu porozumět, podobně jako paní Machalická.

To všechno je v podstatě sranda proti tomu, když neumějí číst lidé v kanceláři prezidenta (viz blog Kateřiny Kňapové: Čína vydírá Česko – kde jsou obvyklí ochránci národní suverenity?), nebo umějí, ale jsou zcela podělaní. Až se ozvou diskutéři, že jsem si o5 kopnul do prezidenta, sděluji jim, že bohužel málo.