V současnosti vidíme názorně impotenci přebujelé byrokracie. Té byrokracie, která nás vyjde dráž než armáda a také nadělá větší škody.

Řada seriózních českých firem nabízí dodat v milionových sériích ochranné pomůcky proti viru, který skutečně neodešel, ani nezhynul, ale stát jim nedává záruky, že je od nich koupí, z čehož jim vyplývá pochopitelně riziko naprostého kolapsu a bankrotu.

Proč stát, který je placen od toho, aby sloužil občanům se chová jako nesvéprávný idiot? Ministři údajně na nabídky nadšeně přitakávají a pak to údajně uvázne na jakémsi blíže nedefinovaném úřednickém postupu.

Mám dojem, že to umím vysvětlit. Zatímco podivuhodné miliardové zakázky bez výběrového řízení řešili v nouzovém stavu sami ministři, kteří se z toho posléze vylžou s výmluvou na stav, který ohrožoval životy desetitisíců, tuhle agendu, která sice také rozhoduje o životech desetitisíců (ale až někdy v budoucnosti) nechávají na bedrech podřízených. A ti to odskáčou, když něco nevyjde, nebo jen, když do toho začne šťourat konkurence.

V mé ambulanci je pacientka, která kdysi, déle než před deseti roky, sloužila na jednom ministerstvu jako vedoucí jednoho odboru. Pan ministr dohodl jakousi zakázku v hodnotě několika milionů a nařídil jí, aby to zúřadovala. Ona učinila dle jeho pokynu a celá transakce proběhla. Pak pan ministr padl a nástupce se v tom začal rejpat a zjistil, že úřednice podepsala cosi, co podle všeho podepsat neměla a tak, že to má zaplatit.

Nemá každý doma pár milionů v šupleti, jako naši představitelé, neměla tedy z čeho i dostala se celá causa k soudu, kde obžalovaná byla souzena za škody, které spáchala našemu hospodářství. Když je štěstí unavené, sedne i na vola, zatímco čert systematicky kálí na jednu hromadu. A tak se stalo, že pan ministr přišel o paměť a dodavatel mezitím zemřel a ona v tom zůstala úplně sama

Vžijme se do situace té dámy, které náhle k několikamilionovému dluhu státu přibyl půlmilionový dluh za advokáty, neb proces se táhl po dva roky a chlapci se skutečně činili, ale také si to nechali zaplatit. Poctivé děvče se dostalo do hanby a tak ani naprostý laik se nediví, že se z toho zhroutilo, zejména když v prvním kole bylo odsouzeno a na pracovišti ostouzeno. Upřímně – ono už to děvče bylo dost odrostlé, ale v takové situaci se každý propadne do regrese, tedy do daleko primitivnějších oblastí mysli a je zranitelný stejně jako dítě.

Deprese se vlekla i přes odvolání několik měsíců, přidružily se psychosomatické poruchy, různé záněty od trávícího systému až po močové cesty a kvalita života se pohybovala hluboko v záporných hodnotách. Před asi pěti roky pacientka svůj spor definitivně vyhrála, ale než se domohla alespoň toho, že byla uhrazena položka za advokáty, drobet narostly úroky z půjčky. Na odškodnění za utrpěné újmy si soud dopřál i soudního znalce z psychiatrie, který jednoznačně potvrdil, že v důsledku uvedeného jednání pacientka utrpěla škody na zdraví i na kvalitě života.

Pokud to čtenářům není známo, soud může a také nemusí různá svědectví vzít v úvahu při svém rozhodování a tak, aby ušetřil státu peníze, před dvěma roky soudně znalecký posudek v úvahu nevzal. A máme tu otázku z IQ testu Šimka a Grossmana: Sedláci u Chlumce – a) vyhráli, b) prohráli;, c) hráli nerozhodně?

To děvče bylo odbornicí na technologie, neznalé právních kliček a zákulisního svinstva, dnešní úředníci už jsou varováni a tak si zatraceně rozmyslí, pokud nemají na stole písemný příkaz, podepsaný, orazítkovaný a pro jistotu notářsky ověřený a podepsaný dvěma svědky. Tak to chodí. Někdy to chodí tak, že celá generace ministerských úředníků stačí odejít do penze a zanechá agendu generaci další, která z logických důvodů se chová ještě opatrněji. Občané mohou mezitím vymřít, firmy zkrachovat, ale ministerstva budou dále úřadovat a poslanecká restaurace bude krmit naše vzácné zastupitele jídly za desetinu toho co nezaměstnaný spotřebuje za den.