V roce 1945 jsme byli u dědečka v Čími, když v Praze vypuklo povstání. Táta měl propachtovanou lékárnu na Dobříši a my jsme očekávali konec války v klidném vesnickém prostředí netušíce, že jen pár kilometrů nedaleko v Živohošti esesmani postřílejí sedm mužů a jejich těla naházejí do Vltavy.

„Ženské“ – jak znělo tehdejší označení dam na vesnici – rozstříhaly babiččina prostěradla, část z nich obarvily v barvě Duha (barva Duha – šatů vzpruha) a šily československé prapory a k tomu společně s rozhlasem prozpěvovaly sokolské písně. Táta v lékárně vystrčil spojenecké prapory z oken v prvním patře a s nějakou reakcí zřejmě nepočítal. Divize SS prchající ze Štěchovic na západ sice spěchala, ale stálo jí za to se na pár sekund zastavit a prsknout nám do oken dva panzerfausty.

Když jsme se na radu ruského důstojníka – chazjajko, prídět ármija Malinovskovo, idi za svajim suprugom – přemístili z Čími na Dobříš, byly to jedny z úžasných prázdnin, během kterých jsem dokonce od jednoho vojáčka dostal koně, kterého jsem si bohužel nemohl vzít. Rozmašírovaný nábytek jsme odklidili a žili v divokém interiéru poskládaném z toho, co kdo nabídl, než jsme se přemístili zpět do Prahy.

Pamatuju na 1. máj v roce 1946 a na heslo na pražských tramvajích: Tramvajáci oslaví první máj prací a byl jsem jim vděčný, když jsme po dlouhém pochodu mohli usednout a domů dojet. Pak pochopitelně povinné prvomájové průvody v čele s žižkovskými ženami a jejich z jednotlivých písmen složeným nápisem VŠE PRO MÍR DÁME. A jak šel folklór, říkalo se, že ta soudružka s Í se někam ztratila.

Pak byl Majáles v roce 1965 s Alanem Ginsbergem jako králem a pak spontánní nadšení v roce 1968, kde před námi šli legionáři a Skauti. A pak byla normalizace.

Nezapomenu ani na květen před deseti roky, kdy skončila moje kariéra šéfredaktora Praktického lékaře za úvodník: Komunismus je stejné svinstvo jako nacismus. Vedení Purkyňovy společnosti bylo pohoršeno nad mým vulgarismem. Když jsem neodvolal, byl jsem odvolán. Jak mi pak řekl můj příznivec z toho koncilu: Půlku jsi namíchnul, protože to byli bejvalí bolševici a druhou půlku, že ses nekál. Což mě přimělo k opuštění Purkyňky i s panem Blahošem.

Psáno pro Týdeník Rozhlas