Živení a opatrování Palestinců je výborný kšeft, který má u nás jen slabý třetí odvar v živení lidí, kteří se rozhodli, že nikdy pracovat nebudou, protože se jim to nevyplatí. Tam je to mnohem barvitější.

Kdo chce vidět utrpení týraných Palestinců, kteří ze samého zoufalství navádějí své děti, aby chodily házet kameny na izraelské vojáky a občas vypudí nějakého sebevražedného atentátníka, nebo pošlou nějakou rachejtli, ať se zajede podívat, JAK OPRAVDU žijí tihle týraní a celým světem podporovaní chudáci, jaké mají požadavky a v jakých žijí sídlech. Musí ale chtít vidět vše, ne jen jakýsi negativ Potěmkinových vesnic, které díky desetiletému udržování mohou opravdu vypadat zchátrale.

Kdo na to nemá, může si koupit, nebo vypůjčit v knihovně Tenebomovu publikaci CHYŤTE ŽIDA!, vydanou zde nakladatelstvím Zeď před dvěma roky.

Ale kdo mu nevěří, ať tam běží! Třeba navrhne mírový plán, který se Palestincům bude líbit, ačkoliv Židy nechá v Izraeli žít.

Mám k tomu jeden hezký příběh: Izraelský velvyslanec v OSN: Dámy a pánové, dříve, než začnu svůj projev k výročí založení státu Izrael, rád bych připomněl jeden starý pesachový příběh. Když Moše vedl Židy z Egypta do zaslíbené země, musel s nimi projít téměř nekonečnou Sinajskou pouští. Už byli téměř v zaslíbené zemi, museli se ale zastavit, neboť měli velkou žízeň. Nikde ale žádná voda! Moše tedy udeřil holí do skály, a z ní náhle vytryskl pramen studené čisté vody! Každý se mohl napít, co hrdlo ráčilo a lid se velmi radoval. Moše se chtěl vykoupat, a tak poodešel stranou a ponořil se do chladivé vody. Když ale vylezl, zjistil, že mu někdo ukradl všechno oblečení. Předpokládám, že to byli Palestinci, kdo mi ukradl ty věci, řekl. – Vtom vyskočí ze židle palestinský diplomat a hlasitě protestuje: Tomu snad nemůžete věřit! Je přece všeobecně známo, že v té době tam žádní Palestinci nebyli!!! – Právě to jsem chtěl, abyste měli na paměti, komentuje izraelský velvyslanec, a nyní mi dovolte začít vlastní proslov.....