K čemu by se měly vyjádřit elity jednoznačně a nahlas
Novákova publikace o Kunderovi rozvířila hladinu českého kulturního rybníku, je tu ale hnus daleko větší, který by vyžadoval rychlou, srozumitelnou a ráznou odpověď.
Zatímco Novákův paskvil za pár týdnů zapadne do hlubin zapomnění, Pullmanovo působení na FF UK a jeho desinterpretace totality se táhne a potáhne mnohem déle s dopadem na část nastupující inteligence. Učení tohoto užitečného idiota, jak své spolupracovníky této kategorie nazýval sám velký Lenin, nejenže je v rozporu se Zákonem č. 198/1993 Sb. (Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu), který jasně hovoří o skutečnostech, které se odehrávaly během vlády jedné strany, ale je v naprostém rozporu s tím, co jsme v tomto období prožívali.
Jestliže Spectabilis Pullman prožíval jako panské dítě (odolal jsem označení „spratek“) své mládí ve sladké nevědomosti o životě lidí (nemluvě o životě lidí druhé kategorie a o životě lidí režimem perzekvovaných), neměl by své vzpomínky na tuto dobu vydávat za obecně platnou historickou pravdu. Nepochybuji, že se mu žilo dobře a tak neměl ani zájem o ty, kterých bylo mnoho milionů a kterým se zdaleka tak dobře paraziticky nežilo. Není bez zajímavosti, že tehdy ani mladý pan Babiš „netušil, že existuje něco jako výjezdní doložka“, jak sám doznal. My, kterým často nebyla dopřána, jsme ji v reálném pohledu také neviděli a neměli v ruce.
Naše země, co se týče elit, byla dekapitována několikrát v krátké době, přesto věřím, že tu ještě lidé, kteří do této skupiny patří, zůstali. Měli by se tedy nahlas a srozumitelně ozvat, zda takový falsifikátor nedávné historie má i nadále zastávat místo, které na staroslavném Karlově učení zastává. Nebo se záhy dožijem adorace nacismu – když vychvalovat totalitu, je nutné jít až ke kořenům!
Zatímco Novákův paskvil za pár týdnů zapadne do hlubin zapomnění, Pullmanovo působení na FF UK a jeho desinterpretace totality se táhne a potáhne mnohem déle s dopadem na část nastupující inteligence. Učení tohoto užitečného idiota, jak své spolupracovníky této kategorie nazýval sám velký Lenin, nejenže je v rozporu se Zákonem č. 198/1993 Sb. (Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu), který jasně hovoří o skutečnostech, které se odehrávaly během vlády jedné strany, ale je v naprostém rozporu s tím, co jsme v tomto období prožívali.
Jestliže Spectabilis Pullman prožíval jako panské dítě (odolal jsem označení „spratek“) své mládí ve sladké nevědomosti o životě lidí (nemluvě o životě lidí druhé kategorie a o životě lidí režimem perzekvovaných), neměl by své vzpomínky na tuto dobu vydávat za obecně platnou historickou pravdu. Nepochybuji, že se mu žilo dobře a tak neměl ani zájem o ty, kterých bylo mnoho milionů a kterým se zdaleka tak dobře paraziticky nežilo. Není bez zajímavosti, že tehdy ani mladý pan Babiš „netušil, že existuje něco jako výjezdní doložka“, jak sám doznal. My, kterým často nebyla dopřána, jsme ji v reálném pohledu také neviděli a neměli v ruce.
Naše země, co se týče elit, byla dekapitována několikrát v krátké době, přesto věřím, že tu ještě lidé, kteří do této skupiny patří, zůstali. Měli by se tedy nahlas a srozumitelně ozvat, zda takový falsifikátor nedávné historie má i nadále zastávat místo, které na staroslavném Karlově učení zastává. Nebo se záhy dožijem adorace nacismu – když vychvalovat totalitu, je nutné jít až ke kořenům!