Až budu velkej
Až budu velkej, sliboval jsem (dlouho), napíšu knihu s názvem, Hezký holky to nemaj v životě lehký. Než jsem vyrostl, Tereza Schillerová to udělala za mne.
Způsobem neobyčejně rasantním, který mi připomíná krásnou dobu charty 77. Tehdy za mnou v pondělí do ambulance nadupal jako první Jirka Ruml. Ty vole, povídám já, tadys nám vykrvácel ze žaludku, byla to klinická smrt, co budeš dělat v tom kriminále? A on odpověděl lapidárně: Já jsem se už nasral!
Po něm přišel další můj pacient a signatář, velmi slušný pan doktor historie pracující tehdy v maringotce u nějaké vodohospodářské společnosti, který sice úspěšně přechodil rakovinu, nicméně takzvaně nervy mu tekly. Pokaždé se sice meldoval: zdravý simulant se hlásí, ale zdaleka klidný nebyl. Dal nám ale několik lekcí z historie 19. století, zejména jeho druhé poloviny, za něž jsem mu vděčný. Jeho odpověď byla k mému překvapení naprosto stejná.
Poslední toho dopoledne přišel největší žijící znalec Franze Kafky a jeho díla, člověk neustále churavý, ač nikdy ne moc vážně. Pane doktore, povídám, vy jste nás naučil ruský slogan, já těbjé sylať něbúdem (míněny suchary do vězení), co tam s vámi bude? A odpověď byla - po třetí – jak přes kopírák.
Tereza Schillerová se s tím nepárala a napsala to velmi srozumitelně v prvních řádcích své knihy BUMERANG, co všechno ji hněte, abych to vyjádřil pro žactvo základních a středních škol. Ona se vyjadřuje velmi lapidárně a srozumitelně. Je to násilí na ženách a bludný kruh, z kterého se oběti neumějí vymanit.
Co já vím, proč to hezké holky nemají lehké: protože si na ně standardní chlapci netroufnou a dostane je nějaký psychopat, který je v prvním kole oslní a v dalších zotročí. To nejsou blbky, které si neví rady s návodem na použití jednoduchého přístroje. To jsou často oběti, o nichž to okolí vůbec nepředpokládá, že by se v této roli mohly ocitnout.
Současné počínání české vlády v některých směrech připomíná řádění nacistů v Protektorátu se snahou vymýtit českou kulturu, český jazyk a nakonec i český lid. Zavřená knihkupectví (kde se shromažďovaly davy, které popíjely jedním brčkem), zavřené školy (kdy existuje řada prací, že do 12 let děti kovid nepřenášejí) a pro jistotu i zavřené veřejné knihovny brání standardním kupujícím si knihu prohlédnout a rozhodnout, zda ji chtějí Pro tentokrát (ne Protektorát), nemusíte váhat. Nechte si ji poslat!
Způsobem neobyčejně rasantním, který mi připomíná krásnou dobu charty 77. Tehdy za mnou v pondělí do ambulance nadupal jako první Jirka Ruml. Ty vole, povídám já, tadys nám vykrvácel ze žaludku, byla to klinická smrt, co budeš dělat v tom kriminále? A on odpověděl lapidárně: Já jsem se už nasral!
Po něm přišel další můj pacient a signatář, velmi slušný pan doktor historie pracující tehdy v maringotce u nějaké vodohospodářské společnosti, který sice úspěšně přechodil rakovinu, nicméně takzvaně nervy mu tekly. Pokaždé se sice meldoval: zdravý simulant se hlásí, ale zdaleka klidný nebyl. Dal nám ale několik lekcí z historie 19. století, zejména jeho druhé poloviny, za něž jsem mu vděčný. Jeho odpověď byla k mému překvapení naprosto stejná.
Poslední toho dopoledne přišel největší žijící znalec Franze Kafky a jeho díla, člověk neustále churavý, ač nikdy ne moc vážně. Pane doktore, povídám, vy jste nás naučil ruský slogan, já těbjé sylať něbúdem (míněny suchary do vězení), co tam s vámi bude? A odpověď byla - po třetí – jak přes kopírák.
Tereza Schillerová se s tím nepárala a napsala to velmi srozumitelně v prvních řádcích své knihy BUMERANG, co všechno ji hněte, abych to vyjádřil pro žactvo základních a středních škol. Ona se vyjadřuje velmi lapidárně a srozumitelně. Je to násilí na ženách a bludný kruh, z kterého se oběti neumějí vymanit.
Co já vím, proč to hezké holky nemají lehké: protože si na ně standardní chlapci netroufnou a dostane je nějaký psychopat, který je v prvním kole oslní a v dalších zotročí. To nejsou blbky, které si neví rady s návodem na použití jednoduchého přístroje. To jsou často oběti, o nichž to okolí vůbec nepředpokládá, že by se v této roli mohly ocitnout.
Současné počínání české vlády v některých směrech připomíná řádění nacistů v Protektorátu se snahou vymýtit českou kulturu, český jazyk a nakonec i český lid. Zavřená knihkupectví (kde se shromažďovaly davy, které popíjely jedním brčkem), zavřené školy (kdy existuje řada prací, že do 12 let děti kovid nepřenášejí) a pro jistotu i zavřené veřejné knihovny brání standardním kupujícím si knihu prohlédnout a rozhodnout, zda ji chtějí Pro tentokrát (ne Protektorát), nemusíte váhat. Nechte si ji poslat!