Ale Babiš mu to nedovolil. Má příliš mnoho důvodů, proč potřebuje zůstat na prvním místě.

Ve společenství, které vnímá prezidenta na Hradě jako laskavého monarchu (laskavý je ten poslední přívlastek, který lze našemu prezidentovo přiřadit), je pro část našich spoluobčanů prezidentská přízeň významným signálem.

Oba soupeři už hrají o volební výsledky a na to bychom neměli zapomenout. Hamáček se domnívá, že si nakloní Zemanovy voliče tím, že dostane jeho požehnání. Krátkozrakost této úvahy lze odhadnout na desítky dioptrií. Proč by Miloš Zeman konečně nedorazil sociální demokracii, když k tomu má ideální příležitost? Jedna moskevská cesta by ji stejně nezachránila.

Babiš je se Zemanem spojen pupeční šňůrou, kterou nedovolí nikomu přestřihnout. On je jeho naděje a spása, až přijde objektivní inventura jeho podnikatelských aktivit. Prezidentská amnestie odcházejícího Václava Klause pro všechny ničemy je dobrý precedent.

Tohle vše by si měla uvědomit dnešní opozice místo toho, aby se před volbami hádala s nadějí, že některé z obou seskupení získá takovou většinu, že nebude potřebovat do koalice to druhé. Je nutné počítat s tím, kolik voličských hlasů v krizi, jejíž důsledky jsou znásobené pomateným diktátorským jednání premiéra, dostanou extrémisté.

Tohle všechno by si za půl roku měli uvědomit voliči, kteří si zvolí reprezentaci s nelehkou úlohou: postupně reparovat škody vzniklé vládou ANO, ČSSD s podporou komunistů, kteří teď se snaží od toho prchnout.