Vážený pane profesore, jsem Váš sledovatel a obdivovatel z hloubek času, kdy zazněla z pódia a pak i z gramodesky píseň: Kdyby byl John Lennon od nás.


Je to už dost dlouho a neměl jsem zatím důvod s Vámi diskutovat, nýbrž vesměs souhlasit,

Dovolte, abych teď nesouhlasil s Vašim hodnocením případu posledních Infiltrací, který jsem měl možnost vidět celkem 3x, napřed v původní podobě, potom v upravené podobě a nakonec venku.

Emocionální náboj, který má v sobě osud postižených dětí může zkreslit vidění. Ten pořad nebyl věnován postiženým dětem, ale dvěma podvodnicím, které na nich rejžují.

Pokud někdo slibuje, že mu amputovaná noha doroste, je pro všechny podvodník a nemá cenu dál to analyzovat. U postižených dětí sentiment nám brání odmítnout naději. Mozek je přece tak plastický! Ve filmu ale nešlo o nabídnutou naději, leč o nechutný kšeft s touto emocí. Nešlo o postižené děti, ale o dvě hyeny, které na nich vydělávají, aniž z toho děti mají užitek.

Myslíte, že se na ten dokument lze podívat i takhle?