Novinky na knižním trhu, což je nesporně zajímavější než mnoho jiných témat, protože jsou to texty chytré.

Byli jsme nedávno navštívit naši letitou kamarádku a ta nám se smíchem vyprávěla o své poslední kuchyňské katastrofě. Spadlo syrové vajíčko na zem a pochopitelně se tam rozcáklo. Když pečlivá hospodyňka pozemskou katastrofu spravila, zvedla se a hlavou vyrazila otevřená dvířka od kredence, která i s jejich obsahem také poslušně vyhověla gravitaci.

Tohle umíme všichni, ne vždy se podaří hned dvojstřel. Sklenička vypadne, třískne sebou o podlahu a rozletí se na střepy. Tak si představuju Velký třesk. Jen s tím rozdílem, že tam nebylo NIC, to spadlo, rozflákalo se a tak vzniknul vesmír. V tom mám celkem jasno. Na rozdíl od Jiřího Suchého, který v knížce Klaun to zkouší znovu, předkládá některé své pochybnosti. Vždy večer s ním polemizuju, protože on pochybuje o tom, že nic se může rozflákat a vytvořit něco. A hádá se, že to může udělat jen bytost vševědoucí (nacházející uprostřed všech niců to správné) a všemohoucí (udělat z toho všechno).

Bernard-Henri Lévy je v jistém směru pokračováním Foucoulta, který prý neřekl, že epidemie je snem diktátorů, přesto je mu tahle myšlenka podkládána. Shora citovaný autor sepsal eseje vložené do souboru s názvem Virus, ze kterého šílíme. Očima sociologa hodnotí spoustu pitomostí, které lomcovaly a lomcují celým světem (primárně Francií) při řešení současné pandemie.

Mnohem civilnější pohled na uplynulý rok předložila ve své zčásti surrealistické koláži nazvané Zápisky z bezčasí aneb Rok s koronavirem Denisa Vostrá. Vystihuje s nadhledem ublbující realitu proběhlých dlouhých měsíců, z nichž se snad alespoň na nějakou dobu vyhrabáváme (virus nemá rád teplo, ale přesto – podobně jako někdy fotbalisté – vystrkuje růžky znovu).

Smích je lék, říká jedno japonské přísloví. Další desítky jich jsou v knížce KOTOWAZA, japonská přísloví, kterou uspořádala Alice Kramerová. Je tam i svatá pravda, kterou do nás na fakultě vtloukali už od prvního ročníku: Lékař sám sebe léčit nedovede. A pak je tam úžasná pravda: I kdyby zabil svou léčbou sto lidí, dobrého lékaře to z něj neudělá.

Především nevymyslí zdaleka tolik srandy, kolik jí je skryto v Suchého Kondenzovaném humoru. Jen malý příklad: Včelíny na zahradě... Jaký včelíny? Včelíny, přece ten slavnej italskej režisér! (Snad i někdo z mladších vyloví z paměti Frederica!). Nebo jedinečný rým na HOUSLE: Ze školy si nese housle / malé dítě zlým psem kouslé.

Potom jsou tu dvě vynikající CD, kterým stále říkám gramofonové desky:.Jiří Dědeček: Nebudu bydlet v Québecu a Jitka Molavcová: Zčistajasna.: