Děkuji panu kolegovi Vlastimilu Voráčkovi za jasnou argumentaci a následováníhodný příklad; doufám že ti, kteří s ním jedou, se toho ujmou, aby mé poděkování dostal.

Dostal jsem několik sprostých dopisů a některé z nich dokonce laskaví novináři zveřejnili, taková je dnes praxe a zejména někteří novináři jsou úžasní lidé.

Nevím, zda panu kolegovi jsou stejně vděční ti, jejichž pětiletá příprava díky jeho INTELIGENTSI vychází naprázdno. Ale soudím, že by si zasloužil postavit pomník a na něm by kloktal.

Zajímalo by mě, jak se k tomu postaví zejména ten kolega, co mi napsal velice slušně, že o tom všem vím dva výkaly. Ale nečekal bych nic podstatného. U nás není zvykem zvažovat vlastní chyby; adresát je dále nepřítel a proto jedeme dál!

(Už to vím, je to frajer, vzal to prezidentskou cestou, jsou tu ještě další varianty....)

Mám rád tenhle styl uvažování, zejména mezi lékaři. Pamatuju totiž pavlovskou medicínu, preventivní appendektomie a další slepé uličky. Semmelweis konečně po právu taky nedopadl dobře. Jenner měl být včas upálen!

Ať žije trucování (opravdu) za každou cenu. Olympionici ji rádi zaplatí.