Nejlepší kalkulací je spolehnutí na lidskou blbost Třetina potenciálních voličů se chová jako nesvéprávní hlupáci.


Kdysi v osmdesátých létech jsem měl v hlavě plán: napsat drama. Jmenovalo se tehdy Kašpárek a černokněžník na IVX. konkláve katalánských proboštů. Kašpárek a černokněřník, částečně polární postavy, táhnou směrem k uvedenému konkláve nesouce „putovní tuzér“.

Těm, co nevědí, co to je, osvětlím: to byla v dobách reálného socialismu a šedé ekonomiky ta bonboniéra, která od doktora šla do autoservisu, odtud ke kadečnici, odtud do knihkupectví (ve čtvrtek byly fronty na jedinou knížku, takže i to byl „podpulťák“) a odtud k doktorovi; jednou jsme ji z hladu otevřeli a byla šedivá, jak se na stařenu sluší..

Dobré skutky, které po cestě páchají, mají v sobě polaritu jejich možností. Tak zavlažení schnoucí krajiny se změní v záplavu a němá princezna se naučí mluvit, ale umí říkat jenom ošklivé říkánky o tom, co je naše značka (čkoliv na dnešních scénách by s tím měla úspěch). Dojdou až na konkláe osob, jež katalánský lid nenávidí a právem činí odpovědnými za své trápení. Tam rozbalí putovní tuzér, jímž je dřevěný vesnický záchod, jemuž se dnes říká „kadibudka“ (a zde nastupuje moje vzpomínkách na maňáskové divadlo za války na Karlově náměstí, kde Kašpátek zatloukal morče do tohoto sevřeného prostoeru). Hrdinové vybalí putovní tuzér a nacpou doň nenáviděné probošty. Posléze vystoupí na balkon paláce a oznámí davu (lid a vojsko): Probošti jsou v hajzlu! A lid a vojsko, začne skandovat po starém zvyku: Ať žijou probošti, ať žijou probošti...

Tehdy jsem si řekl s klasiky theatrrologie, že psát drama a la these je proti pravidlům, že mám nechat osoby jednat. Kdybych to byl tehdy hodil na papír, měl bych dneska důkaz své předvídavosti. Tehdy jsem ale ještě nevěděl nic o tom jak to dělají paraziti, že jim mnohem dokonalejší tvorové podlehnou a myši skáčou do chřtánu kočce, zatímco kudlanka se vrhá sebevražedně do vody. Je třeba zásahem do regulačních mechanismů způsobit odchylku od racionálního a sebezáchovného jednání. Lidem pak stačí třeba rozdat koblihu, knihu nebo slib! .

Premiér vyhlásil, že povede stát jako firmu. Přemýšlím, jaký má za profit ředitel firmy, který vybije 31 000 svých zaměstnanců, jak se povedlo řediteli firmy ČR a docházím k závěru, že se tak ušetří na výplatách. Pokud jde o zadlužení téhle firmy, je to celkem jasné i pitomcům: zaplatí to potomci a budou koukat jako pitomci, co jsme jim zanechali za dědictví. A na prezidentskou standartu se dostane neprávem opomíjené heslo: KDO NEKRADE, OKRÁDÁ SVOJI RODINU. S podtitulkem oznamujícím, že někteří synové se do rodiny nepočítají.