Před dávnými více než padesáti roky se objevil v kinech americký film The Producers, za jehož scénář dostal Mell Brooks Oskara. Zasloužil by si víc, protože hlavní myšlenka je dodnes aktuální.

Zápletka je prostá: stárnoucí herec vydělávající si na živobytí předváděním milostných rolí se starými dámami, které mu za to platí, s pomocí daňového odborníka zjistí, že nejlepší kšeft by se dostavil poté, co by na Brodway uvedli naprostý propadák, na nějž by vybrali velkolepé zálohy. Jak řekli, tak i učinili a zhovadilost jejich produkce předčila i činy naší vlády. Publikum ale pochopilo hru jako satiru a tak se stala nejúspěšnějším kusem sezóny. V této situaci se hrdinové pokusí vyhodit divadlo do povětří, což se nezdaří a jsou postavení před soud,

Tam přijdou desítky oloupených starých dam za ně orodovat a je oplakávat. Charisma vítězí nad logikou, nad lidskou přirozeností pro právo a spravedlnost, nad ztrátami utrpěnými jejich vinou. Obliba hlavního hrdiny vítězí nad zdravým rozumem a umožní mu s celkem jasným cílem pokračovat v našlápnuté cestě i v kriminálu.

Od dob TV vítězství (při rozhlasové argumentační prohře) Kennedyho nad Nixonem, je všem jasné, že volby nevyhrává program, ale image. Babiš dělal rok všechno, aby byl stále na obrazovce a dělá nyní všechno, aby zametl děsivé stopy svého vládnutí. Především těch 31 000 obětí covidu v jeho režii. Nicméně je stále vidět v čisté košili nabitý radami expertů demagogie. Opozice je nevýrazná a poštěkává se mezi sebou s debilní představou, že jsou na čele.

Setkal jsem se s dvěma lidmi, kteří volili Miloše Zemana. Ten jeden byl na tom opravdu s rozumem velmi nedobře a ten druhý mi řekl: Když Drahoš byl takový nevýrazný... Věřil jsem, že opozice má přesnější představu o úspěchu a neúspěchu. Zatím na veřejné scéně volila spíš sebevražednou taktiku.

Nedělám si iluze. Příznivci toho či onoho fotbalového klubu, zůstali svým barvám věrní, ač chlapcům ve hře chyběla jen halapartna, aby byli dokonalými ponocnými, propadli se do druhé ligy, ale všichni věřili, že se zase seberou. V důsledku jejich nadšení a podpory se tak později také stalo. Babiš dostane „své“ hlasy, navzdory tomu, jaké škody napáchal.

Můj text je tedy spíše apelem na ty, kteří byli v minulých volbách líní zvednout svou vznešenou p.... (=postavu) a zůstali na kanapi doma ležet, čímž umožnili vítězství estébákaka, který svou firmu krmí nezřízeně ze státních peněz, evropských dotací a dluhů, které budou splácet ještě naši pravnuci. Obracím se na ty, kteří se nenechali oblbnout s prosbou: nebuďte líní dojít hodit svůj hlas pro někoho jiného, než pro dosavadní spolčení, které předčí Ali Babu.