Srab, který se bojí ukázat se 17.11. za světla na veřejnosti, touží po moci a po slávě. Tůhle!

Babiš má hodně peněz, má taky hodně podržtažků a má rovněž hodně (zatím) mocných, na které kdeco ví. Má také velké ambice, protože prezidenty nemůžou už soudit a je to lepší cesta, než uprchnout do Argentiny a tam žít pod novým jménem.

Babiš si zjednal nejzkušenějšího experta v PR, který dostal do čela USA i takovou kreaturu jakou byl Trump. Na Hradě v Praze už taky sedělo kdeco odporného za „podpory lidu“. Nemusíme ustrnout jen u syfilitika Gottwalda, před ním i po něm tam byli někteří představitelé toho nejhoršího, co Země (nejen česká) dala.

Fendrych ve svém komentáři k listopadovému výročí a kladení věnců na Národní třídu napsal: Je to tak, máme premiéra, který se bojí vajec, bojí se nesouhlasu, tak tam jde v šest ráno, za tmy. S sebou si vezme své dva nohsledy, donutí je vstát někdy ve čtyři nebo v kolik, aby tam nemusel sám. Bojí se reakce občanů, kteří nepovažují za normální, že bývalý estébák a bolševik klade věnce bojovníkům proti KSČ a StB. Obyčejný zbabělec.

Kampaň teď za pomoci stejně „kvalitních“ osobností rozjíždí. V tuhle chvíli mu to ztěžuje 10000 zbytečně zemřelých, na ty se ale záhy zapomene. Bude ještě chvíli „vládnout“, zanechá tu spoušť, které se dalo zabránit a za nějaký čas se zjeví jako spasitel.

Běž domů, Ivane, volal před více než půl stoletím Jaromír Vomáčka. Volejme proto dnes, dokud je čas: Běž domů, Andreji!!