Jsou Češi opravdu tak bezcharakterní blbci, jak se prezentují?


Karel Havlíček Borovský od roku 1848 neúnavně vysvětloval, burcoval a hájil pravdu, až ho raději umístili v Brixenu. Když se vrátil, česká společnost se od něj štítivě odtáhla a když ho měl někdo ze známých potkat, přešel rychle na druhý chodník. Národním mučedníkem se stal posléze, když to přišlo.

Václav Havel byl vidět a slyšet od roku 1968, což si odskákal v různé intenzitě až do té míry, že si vykoledoval kriminál (Brixen byl v kapitalistické cizině a na Sibiř už by to bylo příliš řvalo). Do roku 1989 kromě několika podobných vyvrhelů s ním nikdo nechtěl nic mít. Pak se zjevil na balkoně na Václavském náměstí a stal se ikonou konkurující čerstvě svatořečené Anežce. Uvedl Československo nejen do svobody, ale také do bezpečné společnosti Evropy, NATO a světového povědomí. Bez něj bychom byli dnes na úrovni Běloruska.

Neměl ale skvěle padnoucí oblek a sebejisté vystupování jako dva dosud neznámí fešáci, kteří se náhle vynořili z doupěte založeného KGB a nazvaného Prognostický ústav. Jejich znalosti ekonomie byly problematické, ale jejich manipulativní schopnosti opravdu velké. Demokratický proces v Česku skončil jejich hanebnou opoziční smlouvou, kdy si rozdělili pašalíky a předvedli lidem, jak vypadá moc, s níž nehnou.

Moc a konzum se staly božstvem, pravda a láska zapuzenými sirotami, navíc pomlouvanými a zostouzenými. Václav Havel pak osobou, jíž je třeba se drobet štítit, protože pravdoláskaři čili havlisté se stali čímsi, čím byli za komunismu vlasatci; prostě spodina hodná opovržení. A společnost, jejíž hlavní, ne-li jedinou tiskovinou a kulturním zázemím je bulvár, si zvolila přiměřené vedení.

Velkolepé mlčení a nezájem ve dnech, kdy vzpomínáme desátého výročí úmrtí tak významného člověka svědčí buď o ztrátě paměti, nebo k pokryteckému příklonu k partě, která je teď u vesla, nebo o obojím. Nebo obava, že by demokratické tendence přivedly na scénu nové Klause, Zemany a Babiše? Kteří by mohli být ještě horší... V každém pádě je bezpečné si Havla moc nepřipomínat. On je našim špatným svědomím.