Dítě přichází na svět s oprávněnou nadějí, stařík hledí na svět prizmatem zkušenosti

Občas naříkají moji vrstevníci a tážou se: K čemu tady už jsme. A moje standardní odpověď je: K tomu, ty vole, abychom ukázali těm mladým, co všechno se dá přežít. Válka, bombardování Prahy, Vítězný únor a rudý teror, Pražské jaro zašlapané tanky,trojí dekapitace elit, normalizace, 1989, dvojí největší přesun majetků od Bílé hory, privatizace, i ty dvě poslední osoby na Hradě.

Bohumil Mathesius, vynikající překladatel čínské poezie, její milovník a znalec, který také naletěl na podvrh první holandské překladatelky (a ta báseň je úžasná a na rozdíl od snobů, ji stále mám rád) kdysi vydal malou knížku své poezie, kde v jedné novoročně laděném textu píše: Viděl jsem padat, království i říše.

Jan Werich vzpomínal výrok své babičky: Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností.

Evropa zklamala jak před 80 roky v nástupu Hitlera. Nechce přijít o své pohodlí. Zeman se vzchopil k výroku, ale ne k činu. Babiš nám jasně ukázal, že kdo má víc, chce ještě víc. Putin se nezastaví na Ukrajině.

Ale nakonec se zalkne vlastní mocností.

Dějiny se neopakují doslova, běží však v kruhu. Kdo nepočítá s vývojem a vše řeší jen revolučním výbojem, neobstojí v toku času. Pravda, je to na pár let, ale ani ne na 1000 let, ani na věčné časy.

Pohlédněte okem Marsu (dvouletý oběh) na mnou zbásněnou minulost s názvem INVENTURA:
Když se dnes věcně ohlédnu nazpátek
A mám zodpovědět na dotaz KOLIK
Potkal jsem pět malých prasátek
A prezidentů dvakrát tolik