Nadace Člověk v tísni má plné právo odmítnout „dar“ od kolaboranta a fízla.


Pan Nožička sesmolil ve svém textu zajímavou obhajobu chameleonského chování zpěváka Nohavici, který napřed vytěžil pro StB Karla Kryla a posléze od Putina dostal metál, který mu nevrátil a doma si ho patrně blejská.

Tenhle člověk chce najednou páchat dobro prostřednictvím počestné organizace. Proč ji potřebuje zneužívat? Neumí dojít na poštu a vyplnit tam složenku a poslat peníze kamkoliv?

Autor textu píše, že se narodil v roce 1968, kdy nám spřátelení soudruzi předvedli, co je to omezená svoboda. Rád bych se ho zeptal, zda by v té chvíli s radostí přijal dar od soudruha Brežněva či Kosygina. Zdá se, že ano.

Proto mám pro něj jeden poučný příběh z konce srpna toho roku, jehož jsem byl svědkem. Obchody s potravinami se jmenovaly Pramen a byly zaplněny frontami lidí, kteří se chtěli předzásobit, nebo i těch, kteří potřebovali chleba na dnešní večeři. Tu naši frontu předběhl asi čtyřicetiletým muž a žádal po prodavačce láhev Stoličné vodky. Atmosféra se dala krájet a já jsem čekal, kdy padne facka. Muž dostal požadované, zaplatil a pak s lahví vodky třísknul o zem se slovy: I na tohle vám ode dneška se*u! Táhněte do (místo určení by vyžadovalo další hvězdičku).

To měl udělat, řekl bych já, Nohavica s metálem od Bežněvova následovníka a prásknout s ní na podlahu v Kremlu.

Bulgakov v jedné povídce nechával policejního úředníka každému donašeči vyplácet v násobcích 30 stříbrných (komu to už nic neříká, to byla suma vyplacená Jidášovi za udání Krista). Kolik asi k medaili bylo přidáno? Bylo to v násobcích třiceti? Bulgakov také v románu Mistr a Markétka (přibližně v citaci, přesně ve smyslu) píše: Zbabělost z rána nenapravíš zběsilým činem večer.

Od Nohavici to nebyl ani zběsilý čin. Připomíná to trochu kupování odpustků. Pane Nožičko, nemějte Člověku v tísni za zlé, že s tímhle zbožím nekšeftuje.