Velikonoční příběh a dnešek
Jsem věřící a proto taky pochybující křesťan a Kristova oběť je pro mě závazkem a pokynem.
Co se mi nelíbí: když si tohle učení bere do huby kdekdo a v jeho jméně páchá zvěrstva. Kristus neřekl jediné slovo o inkvizici, jediné slovo o mečem vynuceném přijímání pod obojí a už vůbec nic o jízdě zlatým kočárem! Také si nevzpomínám, že by nabádal Petra k založení Vatikánské banky, nebo pražského arcibiskupa ke spolupráci s perverzní světskou mocí (močí?).
Co se týče příběhu samotného, mám rád Bulgakova (Mistr a Markétka) a Moora (Lamb – Evangelium podle Biffa), kteří dávají zmatený příběh z Jeruzaléma do pochopitelných souvislostí. Na jedné straně posera Pilát, jehož počínání vzrušuje filosofy i romanopisce po dvě tisíciletí, na druhé straně zrádce Jidáš, bez něhož by všechno běželo dál všední cestou.
Karel Čapek napsal O Pilátovi a jeho roli a jeho úvahách dva nádherné apokryfy (dostupné na: https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/35/kniha_apokryfu.pdf), teď už nevylovím v paměti jméno francouzského autora hezké novely o tom, jak se Pilát drobně opije s Mardukem, který mu předloží vizi křesťanství v budoucnosti a Pilát, když to všechno vidí, Ježíše omilostní a ukřižování, ani vzkříšení se nekoná.
Mně nesedí celá historie Jidáše. V našich překladech Iškariotského, to znamená srozumitelně, že patřil k „sikariotům“, neboli dýkařům, kteří se tak jmenovali, protože dýkami mordovali spojence Říma. A ti se nevěšeli. Nehledě na to, že Kristus byl profláklej jak falešná pětka, takže nebylo nutné na něj polibkem ukazovat.
Naše společenství je velmi chladné ke křesťanství a jeho myšlenkám, což si vykoledovala církev spolupracující s Habsburky, včetně velké války, o níž tehdy nevěděli, že bude první. Zajímavé je dnes křesťanské žehnání zvěrstvům ruské armády páchaným na Ukrajině. A že náš arcibiskup nenapíše pravoslavnému představiteli (vždyť vyznávají totéž, jen v jiných převlecích a jiných kulisách): Vole, přestaň s tím!
Co přináší velikonoční příběh dnešku? Význam oběti. Nebudeme muset bolestně obětovat život, ale co přijde ke střiži bude řada našich choutek. Těm chytřejším je to jasné, ti blbější nedocenili, že dva roky světová ekonomika nejela, jak by jet měla a navíc, že Babiš se svou vládou rozfrcali neuvěřitelné jmění. Už dnes to cítíme a bude to ještě zajímavější.
Bude se hledat viník. Na covid i na Babiše už se zapomíná, jsou tu Ukrajinci a česká xenofobie. Je tu také nová (nepříliš) pravicová vláda. Nad stoupajícími cenami všeho je už nahlas slyšet, že přivandrovalci dostávají podporu „za nic“ (celých 5000.-) a za to se značkově oblékají! Za ty peníze by si mohli koupit akorát značkové ponožky! A vláda? Proti té štěká způsobem předválečných bulvárních novin Jiřího Stříbrného MF Dnes a další Babišovy listy spolu s komunisty a SPD (není to zkratka spodiny?).
Budem se muset zatraceně uskromnit a Ukrajinci jsou v tomto směru nevinní. Vláda zatím také. Což nevadí, neb jak řekl Švejk: Kristus pán byl taky nevinnej! A jsme zpátky u velikonočního příběhu.
Co se mi nelíbí: když si tohle učení bere do huby kdekdo a v jeho jméně páchá zvěrstva. Kristus neřekl jediné slovo o inkvizici, jediné slovo o mečem vynuceném přijímání pod obojí a už vůbec nic o jízdě zlatým kočárem! Také si nevzpomínám, že by nabádal Petra k založení Vatikánské banky, nebo pražského arcibiskupa ke spolupráci s perverzní světskou mocí (močí?).
Co se týče příběhu samotného, mám rád Bulgakova (Mistr a Markétka) a Moora (Lamb – Evangelium podle Biffa), kteří dávají zmatený příběh z Jeruzaléma do pochopitelných souvislostí. Na jedné straně posera Pilát, jehož počínání vzrušuje filosofy i romanopisce po dvě tisíciletí, na druhé straně zrádce Jidáš, bez něhož by všechno běželo dál všední cestou.
Karel Čapek napsal O Pilátovi a jeho roli a jeho úvahách dva nádherné apokryfy (dostupné na: https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/35/kniha_apokryfu.pdf), teď už nevylovím v paměti jméno francouzského autora hezké novely o tom, jak se Pilát drobně opije s Mardukem, který mu předloží vizi křesťanství v budoucnosti a Pilát, když to všechno vidí, Ježíše omilostní a ukřižování, ani vzkříšení se nekoná.
Mně nesedí celá historie Jidáše. V našich překladech Iškariotského, to znamená srozumitelně, že patřil k „sikariotům“, neboli dýkařům, kteří se tak jmenovali, protože dýkami mordovali spojence Říma. A ti se nevěšeli. Nehledě na to, že Kristus byl profláklej jak falešná pětka, takže nebylo nutné na něj polibkem ukazovat.
Naše společenství je velmi chladné ke křesťanství a jeho myšlenkám, což si vykoledovala církev spolupracující s Habsburky, včetně velké války, o níž tehdy nevěděli, že bude první. Zajímavé je dnes křesťanské žehnání zvěrstvům ruské armády páchaným na Ukrajině. A že náš arcibiskup nenapíše pravoslavnému představiteli (vždyť vyznávají totéž, jen v jiných převlecích a jiných kulisách): Vole, přestaň s tím!
Co přináší velikonoční příběh dnešku? Význam oběti. Nebudeme muset bolestně obětovat život, ale co přijde ke střiži bude řada našich choutek. Těm chytřejším je to jasné, ti blbější nedocenili, že dva roky světová ekonomika nejela, jak by jet měla a navíc, že Babiš se svou vládou rozfrcali neuvěřitelné jmění. Už dnes to cítíme a bude to ještě zajímavější.
Bude se hledat viník. Na covid i na Babiše už se zapomíná, jsou tu Ukrajinci a česká xenofobie. Je tu také nová (nepříliš) pravicová vláda. Nad stoupajícími cenami všeho je už nahlas slyšet, že přivandrovalci dostávají podporu „za nic“ (celých 5000.-) a za to se značkově oblékají! Za ty peníze by si mohli koupit akorát značkové ponožky! A vláda? Proti té štěká způsobem předválečných bulvárních novin Jiřího Stříbrného MF Dnes a další Babišovy listy spolu s komunisty a SPD (není to zkratka spodiny?).
Budem se muset zatraceně uskromnit a Ukrajinci jsou v tomto směru nevinní. Vláda zatím také. Což nevadí, neb jak řekl Švejk: Kristus pán byl taky nevinnej! A jsme zpátky u velikonočního příběhu.