Řekl bych, že jde spíš o surrealistickou koláž, ke které by sedly ilustrace Salvatora Daliho.


Je řeč o knížce Denisy Vostré, Z Prahy do Lisabonu a zpět, která zachycuje nevšedním způsobem události minulého roku. Je to zápisník, který začíná v Praze v únoru 2021 a končí tamtéž den před volbami, přičemž několik letních měsíců se odehrává v Lisabonu, kam ale docházejí stále zprávy z domova. Koláž téměř každodenních událostí, snů a informací je střídána hravou poezií, ať už ve formě haiku, nebo dada, přece jen trochu učesaného.

Jde o speciální vydání, přičemž náklad je „asi 3 výtisky“ a odkaz na tento, jakož i další autorčiny texty je http://denisa.vostry.cz .

Jiří Suchý napsal kdysi úžasný text, který neméně úžasně nazpívala Hana Hegerová: Všední dny, tak jak jdou, / za sebou po řadě, / pusté a prázdné jsou /v nejlepším případě... a Honza Hammer nabídl Vlastě Průchové docela všední obyčejný den, který rozhodně pustý nebyl. Tenhle dvojí pohled elegantně smíchaný do koktejlu se surrealistickými sny najdeme v knížce od první do poslední řádky. Malé radosti i zážitky na hranici extáze a to vše propleteno nekonečnou byrokratickou Blbostí s velkým B.

Vieweghova Báječná léta pod psa mají hrdinu a děj. Vostré kniha má hrdinku, souvislý děj - mimo tok času, ale naprosto postrádá, obsahuje jen kaleidoskopické postřehy a provádí nás situacemi, na které bychom neměli zapomínat (přestože několik měsíců v Lisabonu nejspíš nestihneme).

Závěrem haiku: