Sbírku svých básní a říkanek vydal pod názvem Pozdní sběr náš spolupracovník.

Je chemikem, je mu už něco málo přes sedmdesát a tak se raději podepsal Josef Nezdvořák, ačkoliv v občance má úplně jiné jméno a většina z jeho tvorby není určena pro školní besídky a neměla by se vysílat před osmou hodinou. Bohaté ilustrace Michala Krofty už by vysílány být mohly, ale bez říkanek to není ono.

Osobně si myslím, jakmile viděl inspiraci, tak ji zveršoval. Od dob radostného budování socialismu (viz titulek) až po dnešek (Agroferda cvičí mraveniště). Jak jsem zmínil, řada jeho výtvorů by mohla popudit cenzory, neboť jsou plné nevázaného slovníku a radostného i truchlivého sexu. Pročež zanechám v této fázi hodnocení, jež je vesměs kladné a uvedu něco málo z Mistrovy tvorby.

Opusť naši louku,
americký brouku
...
My si zkrátka nepřejeme,
abys tu byl s námi,
naši krásnou republiku
rozvrátíme sami.

To mi připomnělo příběh, který mi kdysi vyprávěl redaktor Jirka Ruml. Při jednom ze svých četných zatčení se na chodbě setkal s jedním „světským“, který se ho ptal, za co tam je. Jirka po pravdě řekl, že za rozvracení republiky. „Dyť jsou blbí“, komentoval to představitel počestného zlodějského řemesla, „než vy tu republiku rozvrátíte, tak my ji rozkradem.“

Z bohaté sbírky sexuálně orientovaných textů (aj vo slovenčine), vybieram jeden, ále vybírám jeden publikovatelný bez následných problémů:

Táta havran při procházce
trápí svopji hlavičku,
pročpak jeho malý synek
má červenou čepičku?
Tahle zvláštnost u havranů
tuze běžná nebývá.
Na stromě se drzý datel
vševědoucně usmívá.

Z těch nejčerstvějších dva úryvky:

Miloš svou moc upevňuje,
zdá se, že mu chutná,
co se týče profesorů,
jsou mu celkem Putna.

Nakonec tedy ta na začátku slíbená:

Dnes představím vám manažera,
který má pověst nenažera,
co vždy si najde cestičku,
jak nabalit svou kuličku,
umravnit chce to lidské semeniště,
tak Agroferda cvičí mraveniště.