z univerzitního sběru bodů.

Napsal jsem pár zajímavých článků uveřejněných zřejmě v dobrých journalech. Nejméně jednou týdně mi chodí zprávy, kolik už mám každou někde citovanou (The name "Radkin Honzak" is mentioned in a high-impact paper published in...), nebo alespoň přečtenou. Nemohu se dozvědět kdy, protože bych musel „upgradovat“ svůj počítač, který už to neumí, nehledě na to, že by mě to stálo stále se zvyšující počet dolarů.

Je mi líto kolegů ve výzkumných ústavech a na fakultách (tam zvláště, protože je to za mizerný plat), kteří tyhle údaje musí sbírat, ukládat a předkládat, aby tam obstáli. Každoročně jsem do složky BUZERACE a letopočet skládal své publikace. Když jsem se rozhlédl po konkurenci, zjistil jsem, že ani profesoři nepohrdli citací článku otištěného v Květech. Už jsem na nic neaspiroval, své publikace jsem uváděl, abych podpořil své pracoviště; Květy mi ale vskutku nepřišly dost vědecky silné.

Když jsem v roce 1990 nastoupil jako hrdý vedoucí na své rodné fakultě oddělení o 12 zaměstnancích, zeptala se mě máma, kolik beru. Na mou odpověď se zasmála s tím, že ona má (s uznáním odboje) větší důchod.

Je tady zpráva, že kantorům na těch nejméně vědeckých školách chtějí zase zkrátit plat na 117% hodnotu průměru. Ten rozumbrada, který takhle předkládá rozpočet by zasloužil být máčen v koši ve Vltavě a posléze vláčen koňmi. Při dvojí směně na kase v supermarketu si absolvent vydělá víc a nemusí se rozčilovat s harantama a ještě víc s jejich rodiči! Kdo půjde učit děti?