Když se to tak furt děje?

Transkulturální psychiatr Ari Kiev sjezdil v padesátých a šedesátých létech svět skutečně křížem krážem a všude, bez ohledu na etnikum, podnebí, životní úroveň, náboženství, moře či vnitrozemí, našel jedno procento lidí trpících schizofrenií a pět procent těch, kteří měli těžkou depresi, kterou jsme tehdy označovali jako „endogenní“ nebo melancholii. Ostatní psychopatologii označil za folklór. Byla to totiž nám známá hysterie v jiných podobách.

Říkám si: když příroda takhle nastaví svou laboratoř, asi s tím má určití úmysly, na jejichž konce teď nejsme s to dohlédnout. Ta jednota je zarážející. Ve feudální Francii, po roce 1879, po roce 1848, furt jedno procento schizofreniků. Ve Francii stejnějako v Číně, nebo v Peru.

Je to laboratoř, která občas vydá Van Gogha, Mozarta, Schopenhauera? Lidi, které standardní společnost není schopna nabídnout?

A teď je tu skutečnost, že většina z nás nabírá s věkem stále více zkušeností a znalostí. To má třeba také jiný důvod, než abychom si to vzali sebou do krematoria. Ale jaký?