Perseidy – slzy svatého Vavřince
Letos jich bude nejvíc ze soboty na neděli.
Vidět padat hvězdu, znamená splněné přání. Pozorovatelé to nebudou mít těžké, protože Měsíc bude jako úplně hubeňoučký vycházet až k ránu a meteorologové hlásí jasnou oblohu.
Zajímavější je legenda o svatém Vavřinci, patronu Říma a iniciátora překrásné písně o svatém Vavřinečku, co stojí na krásném kopečku, nemluvě o procesí panen vycházejících.
Podle civilní verze byl jako jeden z kleriků utracen císařem Valeriánem a popraven stětím, tedy useknutím hlavy. Wikipedie o tom píše: Po smrti papeže Sixta II. požadoval prefekt římský, aby mu Vavřinec vydal bohatství chrámu. Sv. Ambrož jako nejranější zdroj legendy o sv. Vavřinci píše, že Vavřinec požádal o tři dny, aby mohl shromáždit majetek chrámu. Sv. Vavřinec se snažil dát tolik majetku, kolik bylo jen možné, chudým, aby tak zabránil jeho získání prefektem. Třetího dne se dostavil před římského prefekta a ukázal mu to, co považoval za největší bohatství chrámu, a to chudé, zmrzačené, slepé a trpící. Jedna zpráva zaznamenává, že prohlásil: „Chrám je skutečně bohatý, mnohem bohatší než váš císař.“ Pro tento čin otevřeného odporu byl následně umučen jako jeden z nejhorších zločinců.
Pozdější legenda mu dopřála daleko zajímavější smrt. Byl prý upečen na roštu a to mu nezabránilo, aby se svými opékači žertoval a žádal je, ať ho opečou i z druhé strany. Proto dostal jako atribut rošt a stal se patronem pekařů také ale archivářů, knihovníků, kuchařů, a koželuhů a jeden z patronů města Řím.
A já k tomu mám půvabnou historku od věrohodného zdroje. Jsme hluboko v socialismu. Byla pouť ke svatému Vavřinci, procesí se ubíralo ke kostelu a pršelo a pršelo. V průvodu šla také „tetka Kozinová“, skutečně odnož slavného Jana Sladkého Koziny a neustále (neboli furt) nadávala na komunisty. Poutníky už to omrzelo a tak jedna sousedka řekla, že komunisti za všechno nemůžou, že teď nemůžou za to, že perší. Na to se jí dostalo odpovědi: „Ha můžou, oni tak dlouho na Pánaboha sráli, ha sráli, ha sráli, takže on teď na ně chčíje.“ A bylo jasno.
Vidět padat hvězdu, znamená splněné přání. Pozorovatelé to nebudou mít těžké, protože Měsíc bude jako úplně hubeňoučký vycházet až k ránu a meteorologové hlásí jasnou oblohu.
Zajímavější je legenda o svatém Vavřinci, patronu Říma a iniciátora překrásné písně o svatém Vavřinečku, co stojí na krásném kopečku, nemluvě o procesí panen vycházejících.
Podle civilní verze byl jako jeden z kleriků utracen císařem Valeriánem a popraven stětím, tedy useknutím hlavy. Wikipedie o tom píše: Po smrti papeže Sixta II. požadoval prefekt římský, aby mu Vavřinec vydal bohatství chrámu. Sv. Ambrož jako nejranější zdroj legendy o sv. Vavřinci píše, že Vavřinec požádal o tři dny, aby mohl shromáždit majetek chrámu. Sv. Vavřinec se snažil dát tolik majetku, kolik bylo jen možné, chudým, aby tak zabránil jeho získání prefektem. Třetího dne se dostavil před římského prefekta a ukázal mu to, co považoval za největší bohatství chrámu, a to chudé, zmrzačené, slepé a trpící. Jedna zpráva zaznamenává, že prohlásil: „Chrám je skutečně bohatý, mnohem bohatší než váš císař.“ Pro tento čin otevřeného odporu byl následně umučen jako jeden z nejhorších zločinců.
Pozdější legenda mu dopřála daleko zajímavější smrt. Byl prý upečen na roštu a to mu nezabránilo, aby se svými opékači žertoval a žádal je, ať ho opečou i z druhé strany. Proto dostal jako atribut rošt a stal se patronem pekařů také ale archivářů, knihovníků, kuchařů, a koželuhů a jeden z patronů města Řím.
A já k tomu mám půvabnou historku od věrohodného zdroje. Jsme hluboko v socialismu. Byla pouť ke svatému Vavřinci, procesí se ubíralo ke kostelu a pršelo a pršelo. V průvodu šla také „tetka Kozinová“, skutečně odnož slavného Jana Sladkého Koziny a neustále (neboli furt) nadávala na komunisty. Poutníky už to omrzelo a tak jedna sousedka řekla, že komunisti za všechno nemůžou, že teď nemůžou za to, že perší. Na to se jí dostalo odpovědi: „Ha můžou, oni tak dlouho na Pánaboha sráli, ha sráli, ha sráli, takže on teď na ně chčíje.“ A bylo jasno.