Údajně je to shromáždění zástupců lidu.

Shromáždění by se mělo dohodnout na nějakých pravidlech a nenechat celé hodiny řvát jednoho tvora, jehož projev se podobá řvaní diktátorů (stačí vytáhnout některé starší snímky a porovnat).

Jako malý kluk jsem četl v časopise Junák, který komunisté, k nímž Babiš patřil, zakázali, krátký příspěvek o tom, jak řeší délku projevů jeden „primitivní“ africký kmen. Řečník tam smí mluvit jen tak dlouho, dokud bez opory vydrží stát na jedné noze.

Nebyl bych tak strohý, ale pokud chce někdo sdělit svou myšlenku a nedokáže ji směstnat do 30 minut, za kecpult nepatří a je vhodné ho po uplynutí této doby nechat propadnout do propadliště, odkud se zadním vchodem může vpotácet z budovy sněmovny.

Nacisté to vyřešili tak, že podobná individua nechali krákorat pod posvátnými stromy na taktéž posvátných kopcích. Vždy však pod širým nebem a tak mohli zastánci moknout a mrznout a ostatní to nemuseli poslouchat.

Jsem lid. Jsem jeden člověk a patřím mezi lidi. A jako takový žádám, aby si mí zástupci udělali pořádek, aby na svém sněmu netrpěli nacistům podobné řvaní, jak někteří dobře předvádějí.