Dnes před 56 roky byla provedena první úspěšná transplantace lidského srdce
A jak to bylo dál...
Zkušený jihoafrický chirurg Christian Barnard se rozhodl 3. prosince 1967 se svým dvacetičlenným týmem v Groote Schuur Hospital uskutečnit první transplantaci lidského srdce. Příjemcem byl pětapadesátiletý nevyléčitelně nemocný obchodník Louis Washkansky, původem litevský Žid, který do JAR přicestoval ve svých třech měsících dosaženého věku.
Dárkyní byla mladá žena, která zahynula při autohavárii. Skutečnost, že byla míšenka, vyvolal četné ostré diskuse v tehdejší rasistické společnosti. Washkansky se po operaci probral k vědomí, hovořil se svou ženou i s reportéry. V mediích se mu dostalo titulu Muž s dívčím srdcem. Bohužel zemřel 21. prosince 1967 na oboustranný zápal plic vlastně v důsledku ostrého potlačení imunity.
Několik slov na vysvětlenou: transplantovaný orgán příjemce nevítá s otevřenou náručí, ale spíš jako zadřenou třísku, kterou se pokouší vyhnisat. Proto je nutné potlačit imunitní složky, které se o to pokoušejí. V tehdejších dobách – až do objevu cyklosporinu – byly používány prostředky, které měly bohužel značný kolaterální zhoubný efekt. Proto první transplantace ledvin v USA byla provedena v případě jednovaječných dvojčat, kdy imunitní výbava byla úplně stejná (stejně ne úplně) a tím bylo zaručeno přežití darovaného orgánu v těle příjemkyně. Pamatuji se na řadu nežádoucích účinků v ledvinovém transplantačním programu, kdy se podávaly heroické dávky prednisonu.
Pak nastalo období prasáren. První pacient s transplantovaným srdcem v USA se po krátké rekonvalescenci vrátil do „své“ banky, kde předtím pracoval a stovky lidí ho chodily očumovat (a taky mu nosily bacily). Přihodilo se, že se pacient probudil a v nemocnici z rádia se dozvěděl, že má nové srdce. Pak to přece jen etické komise zbrzdily.
Cyklosporin je látka, která působí téměř výhradně na tu část imunity, která by byl odpovědná za odhojení (rejekci) transplantovaného orgánu. Má ale velice úzké rozmezí koncentrace v krvi. Když je ho málo, orgán neubrání, když je ho moc, orgán zničí. Proto se musí neustále sledovat, kolik ho je a podle toho upravit dávkování. Nemá rád třezalku a po její agresivní reklamě před desetiletími se několik pacientů na dva týdny rozveselilo a pak přišli o ledvinu. Teď se to hlídá, stejně jako některé další léky.
V Československu byl uskutečněn první pokud o transplantaci srdce v Bratislavě v roce 1968, bylo to bohužel celé ukvapené. Tým krále kardiochirurgie, profesora Vladimíra Kočandrle (kterému nikdo neřekl jinak než Kočka) po téměř pětiměsíčním čekání na vhodného dárce provedl první úspěšnou transplantaci v lednu 1984. Operatérem byl profesor Firt. Pan Divina, který byl velice skromný a ukázněný pacient z Ostravy, žil s novým srdcem ještě 13 let.
Zkušený jihoafrický chirurg Christian Barnard se rozhodl 3. prosince 1967 se svým dvacetičlenným týmem v Groote Schuur Hospital uskutečnit první transplantaci lidského srdce. Příjemcem byl pětapadesátiletý nevyléčitelně nemocný obchodník Louis Washkansky, původem litevský Žid, který do JAR přicestoval ve svých třech měsících dosaženého věku.
Dárkyní byla mladá žena, která zahynula při autohavárii. Skutečnost, že byla míšenka, vyvolal četné ostré diskuse v tehdejší rasistické společnosti. Washkansky se po operaci probral k vědomí, hovořil se svou ženou i s reportéry. V mediích se mu dostalo titulu Muž s dívčím srdcem. Bohužel zemřel 21. prosince 1967 na oboustranný zápal plic vlastně v důsledku ostrého potlačení imunity.
Několik slov na vysvětlenou: transplantovaný orgán příjemce nevítá s otevřenou náručí, ale spíš jako zadřenou třísku, kterou se pokouší vyhnisat. Proto je nutné potlačit imunitní složky, které se o to pokoušejí. V tehdejších dobách – až do objevu cyklosporinu – byly používány prostředky, které měly bohužel značný kolaterální zhoubný efekt. Proto první transplantace ledvin v USA byla provedena v případě jednovaječných dvojčat, kdy imunitní výbava byla úplně stejná (stejně ne úplně) a tím bylo zaručeno přežití darovaného orgánu v těle příjemkyně. Pamatuji se na řadu nežádoucích účinků v ledvinovém transplantačním programu, kdy se podávaly heroické dávky prednisonu.
Pak nastalo období prasáren. První pacient s transplantovaným srdcem v USA se po krátké rekonvalescenci vrátil do „své“ banky, kde předtím pracoval a stovky lidí ho chodily očumovat (a taky mu nosily bacily). Přihodilo se, že se pacient probudil a v nemocnici z rádia se dozvěděl, že má nové srdce. Pak to přece jen etické komise zbrzdily.
Cyklosporin je látka, která působí téměř výhradně na tu část imunity, která by byl odpovědná za odhojení (rejekci) transplantovaného orgánu. Má ale velice úzké rozmezí koncentrace v krvi. Když je ho málo, orgán neubrání, když je ho moc, orgán zničí. Proto se musí neustále sledovat, kolik ho je a podle toho upravit dávkování. Nemá rád třezalku a po její agresivní reklamě před desetiletími se několik pacientů na dva týdny rozveselilo a pak přišli o ledvinu. Teď se to hlídá, stejně jako některé další léky.
V Československu byl uskutečněn první pokud o transplantaci srdce v Bratislavě v roce 1968, bylo to bohužel celé ukvapené. Tým krále kardiochirurgie, profesora Vladimíra Kočandrle (kterému nikdo neřekl jinak než Kočka) po téměř pětiměsíčním čekání na vhodného dárce provedl první úspěšnou transplantaci v lednu 1984. Operatérem byl profesor Firt. Pan Divina, který byl velice skromný a ukázněný pacient z Ostravy, žil s novým srdcem ještě 13 let.