Moc jsem tomu nerozuměl, ale sledoval jsem zapichování špendlíčků.

Špendlíčky měly barevné skleněné hlavičky a nějak se časem pomalu sbíhaly směrem ke středu. To jsem tehdy netušil, že něco přes 80 % Němců bylo fascinováno Hitlerem. Teprve po válce jsem se dozvěděl, že ti hodní Němci z DDR (takzvaní dederoni) u Stalingradu stříleli jen do vzduchu. Není Němec, jako Němec, říkali tenkrát komunističtí vůdcové. Třeba taková Božena Němcová…

Napadá mě, proč Palestinci (dříve Filištínští) všechny peníze , co jim přitekly z Evropy, vydali za zbraně a nepořídili si za ten SLUŠNÝ obnos například prosperující hospodářství. Rachejtlí mají dost dodnes a zásob všeho rovněž. K čemu jim nějaká humanitární pomoc, když armáda má zásoby všeho nejmíň na pět let?

Jak jsme tak za války píchaly špendlíky, nevzpomínám, že by armády braly na vědomí cokoliv jiného, než dobyté území. Za Drážďany srovnané se zemí se nikdo neomlouval. Tam byla důležitá železniční křižovatka. Jen Vonnegut, tehdy německý válečná zajatec, o tom napsal drsné svědectví Jatka číslo 5.

Němci, kteří nic neprovedli, jen že mluvili německy, byli na základě Benešových dekretů, vyhnáni ze svých domovů s několika desítkami kilogramů svého majetku. Válka si bere oběti, Sudety – v překladu „lesy“ – se staly zemskou mstou a roky a roky tohle svinstvo bylo živeno propagandou.

Izrael zahájil válku za osvobození od každodenního napadáni hajzlíky z Hisbaláhu. Její vyhlášení bylo víc než zřejmé. Je dobře, že padly rektorky Ivy Leagues, které nečelily dostatečně antisemitským prohlášením. Jistěže není Palstinec, jako Palestinec, ale ti přátelští. ať se přihlásí po válce, kterou teď vedou!!!