Tentokrát potlačím svůj exhibicionismus a dám slovo básníku Weinbergerovi

Jiří Weinberger, v civilu úspěšný podnikatel v krajině počítačových simulací je především muzikant a básník. Nechápu, proč je kritiky označován za „postmoderního“, když si hraje stejně jako Edward Lear nebo Ogden Nash. Ogdena Nashe jsem si kdysi přivezl, a neměl jsem odvahu ho překládat. To se ale geniálně podařilo Weinbergerovi a knížka se jmenuje: Kdyby Ogden Nash uměl česky.

LINES OF FACING FORTY
I have a bone to pick with fate;
Come here and tell me, girlie,
Do you think my mind is maturing late,
Or simply rotting early?

VERŠE O BLÍŽÍCÍ SE ČTYŘICÍTCE
Osude, osude, ty děvko proradná,
Pojď sem a řekni mi hned zkraje,
Zda se můj rozum už propadá do bahna,
Anebo – zastydlý – doposud zraje.

Legrační Nashovy říkánky skrývají filosofickou moudrost srovnatelnou s poetikou Číny a Japonska.

THE MIDDLE
When I remember bygona days
I think how evening follows morn;
So many I loved were not yet dead,
So many I love were yet not born.

UPROSTŘED
Vzpomínám na dny, které odnes čas.
Když den se zeptá, noc je odpověď.
Nebyli ještě mrtví ti, co měl jsem rád,
Nežili ještě ti, co mám rád teď.

Tolik k překladům. S ilustracemi Petra Wohla vyšla nedávno půvabná knížečka: Každý den házím na zeď hrách. Je mi líto, že neumím zprostředkovat obrázky, stojí za to, tak alespoň básně:

Každý den házím
na zeď hrách
a tuším proč:
mám strach mít strach.


Mám tady, má milá,
exámpl ze života,
jak vzniká hodnota
a taky nadhodnota

Slepička Quička
a kohoutek Floutek
octli se pospolu
v milostných poutech.

Kolem nich Všehomír
se souhvězdími,
a vlhko a kapalno
bylo tam s nimi.

Pojďme se milovat
v osudu kolébce
tak jako oni dva
v slepičí polévce.


S dobrotami plných chutí
budeš holka k nakousnutí.
Nelez ale do mrazáku
a to ani ve spacáku.
I mládenci jako duby
vylámali by si zuby.

A nakonec dva limericky pro děti z knížky Učíme děti myslet a mluvit:
Kyslíkem zpitý potápěč
po vynoření vždycky říkal: Heč!
Všichni ho měli plné zuby.
A když se chystal na zásnuby
do lýtka chytla ho děsná křeč.

O dlouhou černou hadici
pere se babice s babicí.
A každá z babic
chce ještě navíc
pokropit tu druhou babici.

A přídavek od Jiřího Suchého:
Nashledanou, nashledanou...
Až se budeš sama bát,
utrhni si růži planou.
Nashledanou, mám tě rád.