...aneb Malý sloník psychoterapie

Abel: První historicky doložená (Genesis) oběť direktivní persvazivní psychoterapie (terapie "přesvědčováním"). Mnoho psychoterapeutů by svému nepochybně úspěšnému kolegu Kainovi svěřilo většinu svých pacientů, ale zatím nelze zjistit jeho adresu, tím méně to, se kterými pojišťovnami uzavřel smlouvy.

Adis a Béba: Známá dvojice psychoterapeutů z Afriky, která se proslavila objevem násobilky sedmi. V jedné z reinkarnací vystupovali také pod pseudonymy Laurel a Hardy.

Aeskulap: Antičtí bohové se chovali ke svým partnerkám a dětem přinejmenším podivuhodně. Praotec Uranos nutil svou matku, a současně manželku Gaiu, aby jím zplozené děti neporodila, ale aby je stále udržovala v děloze. Gaie to poněkud vadilo a proto přemluvila syna Króna, aby svým srpem zbavil otce plodivé síly a ona mohla konečně všechny porodit. Stalo se tak a navíc z pěny moře rozvířeného Uranovými genitáliemi se zrodila Afrodité. Za zmínku dále stojí Krónův nepěkný zlozvyk polykat vlastní děti pretendující na trůn. Nicméně děti byly nesmrtelné a tak mohl lstí zachráněný a kozou odkojený Zeus přimět svého podařeného tatínka, aby je všechny vyzvrátil. Vyzvracené dcerušky se se svou situací jakž takž vyrovnaly, zato oba chlapci zřejmě traumatizováni se uchýlili na nedostupná místa: Posseidón do moře a Hádes do podsvětí. Zeus měl nespočetně pletek s božskými i pozemskými milenkami a s bohyní Létó zplodil Apollóna. Ani v Řecku nepadala jablka daleko od stromu; výsledkem Apollónova laškování s jednou z dcer pozemských bylo její těhotenství. Budoucí tatínek se nejen neměl k svatbě, ale nedával o sobě ani vědět. Starostlivá matka si proto pro dítě našla náhradního otce a pro sebe manžela. To však Apollóna rozlítilo natolik, že ji jedním ze svých blesků zabil. Plod lásky však nechal naživu a svěřil ho do výchovy Kentauru Cheironovi. Tímto těžce deprivovaným dítětem byl božský otec řecké medicíny Asklepios, do Říma slavně převezený v podobě hada ve 3.století př.Kr. jako Aeskulap.

Na tuto velkolepou rodinnou anamnézu logicky navazuje další životní osud tvora s napůl kozlím a napůl lidským tělem,"kmotra" termínu panika, poloboha Pana. Matrikářům se díky tomu, že novorozeně bylo pohozeno, nepodařilo přesně určit matku (Kallistó nebo Penelópé), natož otce, nicméně otcovství je připisováno buď Diovi, nebo jeho synu Hermovi. Ten také později malého Pana našel a přivedl na Olymp, kde si ho všichni (=pantes) bohové oblíbili. V dospělosti se choval Pan velmi nevyváženě. Na jedné straně se zúčastňoval bujarých průvodů s orgiemi, na druhé straně v období melancholie zalézal do jeskyně. Když byl ve své samotě vyrušen, naříkal a vyl tak strašně, že vše prchalo v panickém děsu, nebo tuhlo v panické hrůze. Tak se dostal na svět termín panika.

Behavioristé: V zásadně hodní lidé, jimž bylo odepřeno poznat jak pojem, tak význam pojmu (>) "svědomí". Marně jsem pátral po osudu (>) chlapečka Alberta v dospělosti. Znalosti o dětské deprivaci jsou mi však téměř jasnou indicií.

Chlapeček Albert: Těžce zkoušené dítě, ze kterého jeho otec behaviorista udělal pokusné zviřátko (při té příležitosti prý složil arii: Pokusné zviřátko uděláme z vás, kolem krčku dáme pozlacený pás...). Aby dokázal teoretický postulát, že úzkost je naučená (a tedy i odnaučitelná) vlastnost, vyvolával u svého dvouletého syna hrůzu mlácením do gongu a řvaním, kdykoli dítě vzalo do ruky svou oblíbenou hračku - plyšového králíka. Dítě se opravdu začalo hračky bát a jeho strach se posléze rozšířil na další chlupaté a měkké předměty. Není zaznamenáno, zda se počurával, rozhodně však známky úzkosti byly zřetelné. Poté se šílený otec rozhodl odnaučit dítě strachu a přibližoval k němu postupně více a více původně oblíbenou, nyní děsivou, hračku a přitom Alberta krmil čokoládou. Přežraný a obézní Albertek se údajně králíka po nějaké době bát přestal a opět ho přivinul na svou hruď. Co dělala v té době Albertova matka, není známo. Podle mne byla buď už mrtvá, nebo ji z pokusů jejího manžela trefil šlak, nebo trpěla tím, čemu se říká "morální idiocie". Po této lekci vyrazil behaviorismus hrdě do světa nejen jako psychologická škola, ale také jako léčebná technika.

Charakter: Veličina titrovatelná penězi.

Chudoba: Velice relativní pojem označující tak velký nedostatek jisté hodnoty, že existence tohoto nedostatku je pociťována především subjektem, někdy i jeho okolím, dokonce někdy také organizacemi jakými jsou UNESCO, WHO, atd., jako kvantitativně patrná odchylka od průměru +/- 2SD. Jindy naopak chudoba v oblasti vyšších citů je považována, využívána a hodnocena jako společenská přednost.
Podle mého soudu nejlépe vystihuje obsah pojmu CHUDOBA ukázka z prvního pokusu o román spáchaného mladičkou a nadanou komtesou H. (nejde o komtesu Hosrtensii z "Babičky"): "Byla jedna nesmírně chudá rodina. Tatínek byl chudý, maminka byla chudá a všechny jejich děti byly chudé. Také všech pět služek bylo chudých, i zahradník a dva lokajové, také oba dva kočí a garážmistr a řidič tří rodinných Rolsrojsů; všichni byli strašně chudí."

Dnes u nás údajně žije více než 7 % obyvatel pod hranicí chudoby. Myslím, že před pár stovkami let by více než polovina obyvatel Čech dala tomuto způsobu života přednost před svým životem tehdejším. Hlavně by měli vždy (na rozdíl od fádnosti středověku) svou nezfendovatelnou televizi, své MAGNUM a svou COCA-COLU.

COCA-COLA: To je ono! Nápoj, který vám při dostatečné konzumaci dokáže vyžrat sklovinu zubů během několika málo měsíců. (Kdo nevěří, nechť provede jednoduchý pokus spočívající v ponoření vytrženého zubu do sklenice s tímto nápojem na dobu 2-3 týdnů. Zub zmizí beze stop, jak rozpuštěný Jára da Cimrman.)

Descartes, René: Filozofický "kmotr" v 17. století vznikající vědecké medicíny, zastával názor, že existují dva zcela odlišné, neslučitelné a protikladné principy: duchovní a hmotný. Bůh je bytost pouze duchovní, zvířata duchovní podstatu postrádají a mají jen podstatu hmotnou, zatímco člověk se skládá jak z podstaty hmotné, tak z podstaty duchovní. A jenom člověk, jako jediná bytost z přírody, která je nadaná rozumem, může trpět. "Když biješ psa, nemysli, že trpí. A jestliže naříká, je to totéž, jako bys tloukl do piana a ono vydávalo zvuky", pravil tento barokní humanista (my ho nazýváme barokním prasetem s křišťálovým charakterem, neb po dlouhodobé spolupráci s katolíky přeběhl z pekuniárních důvodů ke královně Kristýně, a to ještě netušil, že ji ve Vinohradském divadle bude hrát Dagmar Veškrnová posléze Havlová). Jeden z jeho dnešních životopisců píše: Říká se, že Descartes byl zavražděn; bohužel nebyl.

Dosužkov, Bohdar, MUDr.: ruský otec české psychoanalýzy, který každou ze svých nezapomenutelných přednášek zahajoval výkřikem: "Já řééknu několik slov o psichoanalííze. Freud postulóval tri postuláta: postulát ekonomíčeskí, postulát libidinóozný…Velmi zajímavě zní jeho teorie o psychogenní etiologii roztroušené sklerózy: To jsou nasléédky pubertálí onánie. Kde máme kadinálníí priznáky? Nistágmus, tremór a vyhasnúti brušných refléxů. Nistágmus od tóho, jak on šverdlá očíma, zda ho někdo nevídí, tremor od tej onánie a vyhasnutie brušných refléxov od toho, jak při tej onánii on se bije i v brucho… " Když si ve svém vysokém věku krátil cestu domů "nábližkou" po železniční trati, přejel ho vlak. Jak poznamenal jeden z jeho žáků: "Mocný penis ho nakonec rozdrtil…"

Drzé čelo: Podle známého českého přísloví je lepší než poplužní dvůr. Vzhledem k tomu, že dnes již nikdo neví, co byl poplužní dvůr, je drzé čelo lepší než cokoliv.

Duše: To, o co by měl pečovat každý sám a nenechat do toho šťourat psycholidi.
Learn your theories as well as you can, but put them aside when you touch the miracle of the living soul. C.G.Jung

Elektrošok: Humánní psychoterapeutický prostředek objevený dvěma lidumilnými italskými psychiatry na jatkách krátce před 2. světovou válkou. Zatímco výboj elektrického proudu o síle 110 voltů prochází mozkem, tělo se zmítá v epileptickém záchvatu a tak zřejmě setřepává špatné myšlenky. Přes zevní estetický dojem je tato metoda účinná a v některých případech bezpečnější než farmakoterapie. Nicméně domácké použití ve stylu Renčínova kresleného příběhu v němž chlapeček drží v ruce odizolovaný konec drátu zastrčeného do zásuvky elektrického proudu se slovním doprovodem: Život, milý synku, rozdává nejrůznější rány; toto je například elektrický proud, se nedoporučuje, protože v naší síti je napětí 220 V.

Filozofie: Nesoustavný systém nejrůznějších způsobů myšlení, jimž je společné jedno: z jednoduchých věcí dokážou neuvěřitelně rychle nadělat věci tak složité, že jim pak už nikdo nerozumí.

Freud, Sigmund (zvaný též "tatíček Freud"): Rodák z Příboru na Moravě, jehož zejména američtí životopisci nechávají omylem projít (>) porodním traumatem ve Freiburgu v Německu. Vynálezce (>) psychoanalýzy, která významně ovlivnila myšlení (>)intelektuálů 20. století. V české poezii znám zejména z básně Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde, a také z protikladně vyznívajícího dvojverší: Do stáří dojda kašlu na Freuda. Za základ všeho na světě viděl (>) sexuální pud, čímž proti sobě popudil celou společnost s výjimkou svých žáku. Freud zahájil svou kariéru jako neurolog, objevil znecitlivující účinek kokainu, kterýžto objev mu byl ukraden a upřen. Pak ale raději začal léčit neurotičky, tzv. "hysterky", což bylo nepochybně výnosnější, takže se po čase mohl oženit se svou milovanou manželkou Martou. Ve Vídni založil školu s mnoha žáky, z nichž se stali téměř všichni odpadlíky, pouze Silberer se po hádce s Freudem oběsil, Tausk se po vypití láhve slivovice zastřelil s oprátkou na krku, takže se také ještě oběsil, a Ferenczi se zbláznil. Ve víře vytrvala jen jeho dcera Anna; ta odpadla až dva roky po tatíčkově smrti. Zanechal rozsáhlé dílo, z něhož dlužno jmenovat Studie o hysterii (1895), kde přinejmenším dvě z pěti popsaných pacientek evidentně trpěly jinou chorobou, dále Výklad snů (1900), v němž je mimo jiné popsáno, kterak sám sebe úspěšně psychoanalýzal.

G.O.K.: je zkratkou nejčastější diagnózy, kterou však málokterý z lékařů je ochoten uvést v propouštěcí či předávací zprávě. Tato diagnóza zní: God Only Knows.


Další díl sloníku psychoterapie najdete na těchto stránkách v sobotu