Zákaz burek v Česku je rozumná prevence
Zákaz nošení muslimských burek, respektive zahalování tváře na veřejnosti není absurdní téma pro okurkovou sezónu.
Zaznívají sice hlasy, že to v Česku aktuálně není problém. Ale to je přesně ten důvod, proč takovýto zákon má smysl a potenciálně větší pozitivní efekt u nás než v zemích západní Evropy, kde je výskyt zcela zahalených žen v některých čtvrtích běžným úkazem.
Tím důvodem je prevence. Zatímco ve Francii, Nizozemsku a ode dneška i v Dánsku jde vlastně o represivní opatření, které omezuje chování skupiny tamějších obyvatel. V České republice to bude jasné preventivní sdělení: radikální projevy islámu u nás nemají místo.
To, že zahalení celé tváře burkou či nikábem (s průzorem na oči) je radikální projev a nelze jej ospravedlnit právem na svobodu vyznání či soukromí, již opakovaně potvrdila řada evropských ústavních soudů (např. Belcacemi and Oussar v. Belgium; 11. 7. 2017), včetně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (zejména S.A.S. v. France, no. 43835/11; 26. 6. 2014). Hlavním argumentem pro zákaz, který soudy akceptovaly jako zcela legitimní, je překážka, kterou zahalování na veřejnosti představuje pro občanské soužití v demokratické společnosti.
Ústavní soudy si všímají i faktu, že zahalování muslimek není jen nevinným kulturním či náboženským projevem, ale že „v současné době je šátek stále více vnímán jako symbol islámského fundamentalismu, který vyjadřuje vymezení se vůči hodnotám západní společnosti, jako je sebeurčení jednotlivce a obzvláště emancipace ženy“ (německý Spolkový ústavní soud 24. 6. 2003; 2 BvR 1436/02).
Prevence je vždy lepší a levnější než represe a v Česku máme právě teď příležitost poučit se z chyb, kterých se dopustily západoevropské země. Příčinou toho, že dnes čelí problémům s integrací muslimů, radikalizací a dokonce terorismem, je to, že před třiceti, čtyřiceti lety nedokázaly nastavit jasné mantinely islámskému extremismu. Dnes už jsou v situaci úplně jiné politické a demografické reality, která jim jakékoliv efektivní řešení velmi ztěžuje.
My naopak můžeme dnes přijmout celou řadu opatření proti islámskému extremismu konsensuálně napříč parlamentem, a aniž bychom tím zbytečně ubližovali těm pár muslimům, kteří u nás již žijí. Jen by tato opatření neměla skončit u zákazu burek, což je ze strategického hlediska spíše nepatrný detail.
V think-tanku Evropské hodnoty se problematice zahalování muslimek věnujeme dlouhodobě. V roce 2014 jsme k tomu vydali tehdy aktuální přehled o situaci v Evropě, vyjádření ke kauze nošení muslimských šátků na českých školách a ke stejnému tématu jsem diskutoval také v Českém rozhlasu.
Zaznívají sice hlasy, že to v Česku aktuálně není problém. Ale to je přesně ten důvod, proč takovýto zákon má smysl a potenciálně větší pozitivní efekt u nás než v zemích západní Evropy, kde je výskyt zcela zahalených žen v některých čtvrtích běžným úkazem.
Tím důvodem je prevence. Zatímco ve Francii, Nizozemsku a ode dneška i v Dánsku jde vlastně o represivní opatření, které omezuje chování skupiny tamějších obyvatel. V České republice to bude jasné preventivní sdělení: radikální projevy islámu u nás nemají místo.
To, že zahalení celé tváře burkou či nikábem (s průzorem na oči) je radikální projev a nelze jej ospravedlnit právem na svobodu vyznání či soukromí, již opakovaně potvrdila řada evropských ústavních soudů (např. Belcacemi and Oussar v. Belgium; 11. 7. 2017), včetně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (zejména S.A.S. v. France, no. 43835/11; 26. 6. 2014). Hlavním argumentem pro zákaz, který soudy akceptovaly jako zcela legitimní, je překážka, kterou zahalování na veřejnosti představuje pro občanské soužití v demokratické společnosti.
Ústavní soudy si všímají i faktu, že zahalování muslimek není jen nevinným kulturním či náboženským projevem, ale že „v současné době je šátek stále více vnímán jako symbol islámského fundamentalismu, který vyjadřuje vymezení se vůči hodnotám západní společnosti, jako je sebeurčení jednotlivce a obzvláště emancipace ženy“ (německý Spolkový ústavní soud 24. 6. 2003; 2 BvR 1436/02).
Prevence je vždy lepší a levnější než represe a v Česku máme právě teď příležitost poučit se z chyb, kterých se dopustily západoevropské země. Příčinou toho, že dnes čelí problémům s integrací muslimů, radikalizací a dokonce terorismem, je to, že před třiceti, čtyřiceti lety nedokázaly nastavit jasné mantinely islámskému extremismu. Dnes už jsou v situaci úplně jiné politické a demografické reality, která jim jakékoliv efektivní řešení velmi ztěžuje.
My naopak můžeme dnes přijmout celou řadu opatření proti islámskému extremismu konsensuálně napříč parlamentem, a aniž bychom tím zbytečně ubližovali těm pár muslimům, kteří u nás již žijí. Jen by tato opatření neměla skončit u zákazu burek, což je ze strategického hlediska spíše nepatrný detail.
V think-tanku Evropské hodnoty se problematice zahalování muslimek věnujeme dlouhodobě. V roce 2014 jsme k tomu vydali tehdy aktuální přehled o situaci v Evropě, vyjádření ke kauze nošení muslimských šátků na českých školách a ke stejnému tématu jsem diskutoval také v Českém rozhlasu.