Až stát prohraje soud a odtajní platy
Ministerstva, instituce a firmy financované státem čeká žaloba kvůli zatajování platů a odměn svých zaměstnanců
Až bude jedno z nejpečlivěji střežených státních tajemství definitivně odhaleno, všem se uleví.
Během desetiletí budování nové, demokratické byrokracie se kolem platů, odměn a dalších benefitů lidí ve státní správě vytvořila atmosféra, za níž by se nemusely stydět nějvětší celebrity světového byznysu či pop kultury.
Všichni smíme vědět, kolik si vydělal prezident. Ale náměstek ministra nebo šéf státní instituce, dohlížející na utrácení miliard korun? Zapomeňte.
Když se v dnešním Česku dotážete na informace z veřejného rejstříku senátních náhrad, vystaví vám na oplátku fakturu na 30 tisíc. A pokud - s odkazem na svobodu přístupu k informacím - úředně požádáte o výši mezd, odměn a náhrad v řídících pozicích a státních firmách za poslední rok, dostanete třístránkovou odpověď s vytučněným Zamítá se.
Přísná ostraha pod záminkou "ochrany soukromí" časem přerostla v absurdní past. Uvízl v ní nakonec paradoxně i člověk, jež má občana v mlhách státní správy navigovat - ombudsman ("Veřejný ochránce práv působící k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod" - výklad dle encyklopedické wikipedie).
Dospěli jsme do stádia, kdy již pavučinu nelze rozplést jinak, než regulérní žalobou. Žalobou o to pikantnější, že míří i na odtajnění skutečných příjmů klíčových zaměstnanců v justici.
Soudní verdikt, o který se rozhodlo požádat Aktuálně.cz, udělá spoustě lidí radost.
Stát bude rád, že nebude muset mrhat drahoceným časem a psát, tisknout, posílat a do datových schránek ukládat obsáhlou korespondenci, kterou by jednoduše nahradila jedna pravidelně aktualizovaná tabulka na webu.
České dráhy i nešťastný Petr Fejk by patrně rovněž byli mnohem spokojenější, kdyby mzdu železničního ombudsmana prostě mohli národu sdělit bez ostychu a obav, že to vyvolá občanskou bouři.
Uleví se i některým úředníkům či zaměstnancům, kteří dnes musí čelit nepříjemným otázkám novinářů, jak přišli ke dvěma autům, vile a chalupě na Sázavě. Odpověď, že si majetek pořídili ze stotisícového platu je legitimní a ukončí spekulace.
Pokud stát prohraje soud o zatajování informací, nebude to vítězství investigativních novinářů nad systémem. Vyhraje každý obyvatel České republiky, z jehož výdělku si stát měsíčně či ročně strhává poplatky, aby mohl financovat veřejné služby. A nakonec vyhraje i ministr financí Miroslav Kalousek, který získá další kapitolu rozpočtu, u níž bude moci - veřejně a hlasitě - žádat případné škrty v rámci své reformy státních financí.
Jakub Unger
Až bude jedno z nejpečlivěji střežených státních tajemství definitivně odhaleno, všem se uleví.
Během desetiletí budování nové, demokratické byrokracie se kolem platů, odměn a dalších benefitů lidí ve státní správě vytvořila atmosféra, za níž by se nemusely stydět nějvětší celebrity světového byznysu či pop kultury.
Všichni smíme vědět, kolik si vydělal prezident. Ale náměstek ministra nebo šéf státní instituce, dohlížející na utrácení miliard korun? Zapomeňte.
Když se v dnešním Česku dotážete na informace z veřejného rejstříku senátních náhrad, vystaví vám na oplátku fakturu na 30 tisíc. A pokud - s odkazem na svobodu přístupu k informacím - úředně požádáte o výši mezd, odměn a náhrad v řídících pozicích a státních firmách za poslední rok, dostanete třístránkovou odpověď s vytučněným Zamítá se.
Přísná ostraha pod záminkou "ochrany soukromí" časem přerostla v absurdní past. Uvízl v ní nakonec paradoxně i člověk, jež má občana v mlhách státní správy navigovat - ombudsman ("Veřejný ochránce práv působící k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod" - výklad dle encyklopedické wikipedie).
Dospěli jsme do stádia, kdy již pavučinu nelze rozplést jinak, než regulérní žalobou. Žalobou o to pikantnější, že míří i na odtajnění skutečných příjmů klíčových zaměstnanců v justici.
Soudní verdikt, o který se rozhodlo požádat Aktuálně.cz, udělá spoustě lidí radost.
Stát bude rád, že nebude muset mrhat drahoceným časem a psát, tisknout, posílat a do datových schránek ukládat obsáhlou korespondenci, kterou by jednoduše nahradila jedna pravidelně aktualizovaná tabulka na webu.
České dráhy i nešťastný Petr Fejk by patrně rovněž byli mnohem spokojenější, kdyby mzdu železničního ombudsmana prostě mohli národu sdělit bez ostychu a obav, že to vyvolá občanskou bouři.
Uleví se i některým úředníkům či zaměstnancům, kteří dnes musí čelit nepříjemným otázkám novinářů, jak přišli ke dvěma autům, vile a chalupě na Sázavě. Odpověď, že si majetek pořídili ze stotisícového platu je legitimní a ukončí spekulace.
Pokud stát prohraje soud o zatajování informací, nebude to vítězství investigativních novinářů nad systémem. Vyhraje každý obyvatel České republiky, z jehož výdělku si stát měsíčně či ročně strhává poplatky, aby mohl financovat veřejné služby. A nakonec vyhraje i ministr financí Miroslav Kalousek, který získá další kapitolu rozpočtu, u níž bude moci - veřejně a hlasitě - žádat případné škrty v rámci své reformy státních financí.
Jakub Unger