Jak si Parkanová natloukla nos
Snad každý ministr obrany při nástupu do funkce prohlásí: Už žádné neprůhledné a podezřelé zakázky, zatočím s tím zlořádem! Stačí ale pár měsíců a všechno je jakoby zase ve starých kolejích. Znovu se objevují podivně zašmodrchané kontrakty, známí známých, obcházení výběrových řízení…
Pavel Baroch, redaktor domácí rubriky
Také Vlasta Parkanová, první žena v křesle ministra obrany od vzniku samostatného Československa, vyrazila do boje za průhledné zakázky. Zdá se, že Parkanová si ve svém tažení proti zlořádu už také natloukla nos – stejně jako její předchůdci.
Ano, lehká obrněná vozidla Iveco, o jejichž nákupu nyní armáda vyjednává, jsou bezesporu špičkové stroje. V italských novinách se objevily dvě zprávy o tom, že tyto stroje zachránily život dvěma vojenským posádkám v zahraniční misi, na něž zaútočili nepřátelé.
Jenže: Bylo to právě Iveco, které za podivných okolností někdejší ministr obrany Karel Kühnl vyřadil ze soutěže na nové obrněné transportéry. Iveco tím přišlo o pořádný balík. Ale nevzdalo se a obrátilo se k soudu a ten první dal Italům za pravdu. Důvody, pro něž bylo Iveco ze soutěže vyloučeno, jsou nicotné.
Může snad existovat nějaká spojitost mezi jednou (neuskutečněnou) a druhou (takřka uskutečněnou) zakázkou? Všichni zúčastnění to samozřejmě popírají. Nějaká, byť „nicotná“ kompenzace? Kdepak!
Ono to tak opravdu i může být. Ale jak jsem psal na začátku: Všechno je to takové nějaké podivně zašmodrchané. Jakoby armáda dělala všechno pro to, aby vzbudila podezření, že je to všechno na levačku.
Tím více, že se zprvu zdálo, že lehká obrněná vozidla nemůže armádě dodat nikdo jiný než Omnipol Richarda Hávy. Vždyť zkraje výběru byly podmínky nastaveny tak, že jim dokázaly vyhovět jen auta od firem, nad nimiž drží kontrolu právě Háva, tedy blízký přítel Miroslava Kalouska, vlivného to muže KDU-ČSL, která si dlouhodobě drží klíčové posty na ministerstvu obrany.
Omnipol sice nakonec ostrouhal, když armáda v průběhu soutěže změnilo zadání (!) a když pak řeklo, že stroje od Omnipolu jsou moc drahé. Pocit, že to všechno bylo zase nějaké divné, ovšem zůstal.
Podobné je to s jinými zakázkami. Když už jsem nakousnul bezmála 24miliardový kontrakt na nové obrněné transportéry.
Vzpomínáte si? Ministr Kühnl podepsal smlouvu s vítěznou firmou Steyr až několik dní po volbách, v nichž byla jeho strana US-DEU (vzpomínáte si na ni ještě???) poražena na hlavu. A vzpomínáte si, že firma Steyr nedokázala ve stanoveném termínu splnit armádní požadavky, takže musí závady odstraňovat?
Není to zase nějaké podivné?
A nezapomeňme ani na slavný příběh s nákladními vozidly Tatra. Podpoříme český průmysl, rozhodlo ministerstvo obrany a následně i vláda. Co to znamená? Žádné výběrové řízení, nové armádní náklaďáky koupíme od tatrovky. Pomineme-li fakt, že podpora českého průmyslu je v případě „české“ tatrovky přinejmenším problematická, pak jsou tu znova technické problémy nových strojů, které – stejně jako u transportérů – nevyhověly všem armádním požadavkům, takže musely zpátky do továrny.
Není to zase nějaké podivné?
A pak jsou tu třeba gripeny. Ještě ani neoschnul inkoust pod smlouvou o pronájmu špičkových stíhaček za bezmála dvacet miliard a už se hovořilo, že vyjednání kontraktu nemuselo být až tak čisté. Stačilo, aby si exministr zahraničí Jan Kavan pustil před utajenými reportéry švédské televize pusu na špacír, a ručička ukazující na „podezření“ se hodně posunula směrem k „jistotě“.
Není to zase nějaké podivné?
Pavel Baroch, redaktor domácí rubriky
Pavel Baroch, redaktor domácí rubriky
Také Vlasta Parkanová, první žena v křesle ministra obrany od vzniku samostatného Československa, vyrazila do boje za průhledné zakázky. Zdá se, že Parkanová si ve svém tažení proti zlořádu už také natloukla nos – stejně jako její předchůdci.
Ano, lehká obrněná vozidla Iveco, o jejichž nákupu nyní armáda vyjednává, jsou bezesporu špičkové stroje. V italských novinách se objevily dvě zprávy o tom, že tyto stroje zachránily život dvěma vojenským posádkám v zahraniční misi, na něž zaútočili nepřátelé.
Jenže: Bylo to právě Iveco, které za podivných okolností někdejší ministr obrany Karel Kühnl vyřadil ze soutěže na nové obrněné transportéry. Iveco tím přišlo o pořádný balík. Ale nevzdalo se a obrátilo se k soudu a ten první dal Italům za pravdu. Důvody, pro něž bylo Iveco ze soutěže vyloučeno, jsou nicotné.
Může snad existovat nějaká spojitost mezi jednou (neuskutečněnou) a druhou (takřka uskutečněnou) zakázkou? Všichni zúčastnění to samozřejmě popírají. Nějaká, byť „nicotná“ kompenzace? Kdepak!
Ono to tak opravdu i může být. Ale jak jsem psal na začátku: Všechno je to takové nějaké podivně zašmodrchané. Jakoby armáda dělala všechno pro to, aby vzbudila podezření, že je to všechno na levačku.
Tím více, že se zprvu zdálo, že lehká obrněná vozidla nemůže armádě dodat nikdo jiný než Omnipol Richarda Hávy. Vždyť zkraje výběru byly podmínky nastaveny tak, že jim dokázaly vyhovět jen auta od firem, nad nimiž drží kontrolu právě Háva, tedy blízký přítel Miroslava Kalouska, vlivného to muže KDU-ČSL, která si dlouhodobě drží klíčové posty na ministerstvu obrany.
Omnipol sice nakonec ostrouhal, když armáda v průběhu soutěže změnilo zadání (!) a když pak řeklo, že stroje od Omnipolu jsou moc drahé. Pocit, že to všechno bylo zase nějaké divné, ovšem zůstal.
Podobné je to s jinými zakázkami. Když už jsem nakousnul bezmála 24miliardový kontrakt na nové obrněné transportéry.
Vzpomínáte si? Ministr Kühnl podepsal smlouvu s vítěznou firmou Steyr až několik dní po volbách, v nichž byla jeho strana US-DEU (vzpomínáte si na ni ještě???) poražena na hlavu. A vzpomínáte si, že firma Steyr nedokázala ve stanoveném termínu splnit armádní požadavky, takže musí závady odstraňovat?
Není to zase nějaké podivné?
A nezapomeňme ani na slavný příběh s nákladními vozidly Tatra. Podpoříme český průmysl, rozhodlo ministerstvo obrany a následně i vláda. Co to znamená? Žádné výběrové řízení, nové armádní náklaďáky koupíme od tatrovky. Pomineme-li fakt, že podpora českého průmyslu je v případě „české“ tatrovky přinejmenším problematická, pak jsou tu znova technické problémy nových strojů, které – stejně jako u transportérů – nevyhověly všem armádním požadavkům, takže musely zpátky do továrny.
Není to zase nějaké podivné?
A pak jsou tu třeba gripeny. Ještě ani neoschnul inkoust pod smlouvou o pronájmu špičkových stíhaček za bezmála dvacet miliard a už se hovořilo, že vyjednání kontraktu nemuselo být až tak čisté. Stačilo, aby si exministr zahraničí Jan Kavan pustil před utajenými reportéry švédské televize pusu na špacír, a ručička ukazující na „podezření“ se hodně posunula směrem k „jistotě“.
Není to zase nějaké podivné?