Sobotní demonstrace a antidemonstrace nepřinesly kromě své časové synchronizace nic nového. V každém z osmi měst ventilovaly přetlak, způsobovaný škálou příčin, na povrchu však ujednocovaný „cikánským“ tématem. Zřejmé je, že o Romy sice jde až v první řadě, jak již o penězích pravil klasik, ale jinak jde o kadlub frustrací a hněvu, pěnu, roubící spíše neonormalizační patok dneška. Pokud to měla být ukázka síly extremistické scény, tak se tedy moc neukázala, anebo jsou expertní odhady čtyř až pěti tisíc jejích členů nesprávné Ukázalo se jich všude dohromady pár stovek až tisícovka, zbytek byli čumilové. Možné je i to, že nebyli výzvou organizátorů náležitě osloveni. Další stovky daly dohromady antidemonstranti.
Záměrem mělo být rozptýlit síly policie tak, aby „to“ někde nezvládla a organizátoři tak mohli vyprovokovat dav k pochodu na „cikány“. Ukázalo se (již pokolikáté), že policie nemá jasnou metodiku, jak postupovat při stále častěji opakovaném scenáriu, kdy organizátoři oficiálně ukončí demonstraci a přitom přímo či nepřímo vyzvou účastníky k pochodu. Takováto „svobodná procházka městem“ vedla v Ostravě k výbuchu násilí ze strany mladistvých nácků. Zatím to schytali jen okna, kontejnery a výklady. Pokud se postup samospráv, policie a ministerstva vnitra neujednotí na tom, že pochody bude zakazovat a demonstrace omezí na náměstí, tedy fóra, kde vyjádření, byť i nenávistná, mohou mít své místo, bude hůř. Výhružný pochod k obydlím „cikánů“ nemá se svobodou projevu, ani se svobodou pohybu, nic společného. A jednou se vymkne policii z rukou a půjde o pogrom.

Nejprve by si měla exekutiva vyjasnit, proti komu a čemu má zasahovat a koho a před čím bránit. Jsou tu dvě skupiny občanů hodny a právy ochrany, respektive intervence státu. Prvními jsou v případě nenávistné akce samozřejmě ti, proti nimž je namířena. Ty zatím dokážou ochránit kordony těžkooděnců kolem jejich ghett. Druhá je pak tvořena těmi, kdo jsou vznikem a rozpínáním ghett každodenně poškozováni, pouliční kriminalitou a nepořádkem počínaje a poklesem hodnoty a neprodejností jejich bytů a domů konče. Těm však žádní těžkooděnci nepomůžou…

Víc by se na veřejnosti mělo vědět o ideových zdrojích organizátorů demonstrací (i antidemosntrací). A zvláště o současném českém neonacismu a jeho v ideové oblasti úplné závislosti na „kamaraden“ v Německu, s kterými sdílí apoteózu třetí říše. Každoročně při svatováclavských slavnostech si na demonstracích připomínají pokus o vznik SS divize Böhmen na Kladensku, aniž by nějak reflektovali, že vítězství říše by bylo koncem českého národa. Není jisté, kterýže národ při pořvávání Nic než národ mají vlastně na mysli (byť u mnohých má v té chvíli mysl vypnuto). Měli by spíš řvát Nic než návod a držet v rukou Hitlerův Mein kampf, pak by zavládlo na ulicích více upřímnosti…

prase kozu potrkalo

Při sledování televizních výstupů k demonstracím ze strany naši mediální elity, působí tato při veřejném probírání „kde že se to zase demonstrovalo a kdo za to může“, jak kůzlátka, potrkaná nezbednými prasátky. Na jedné straně si třebas ostravské studio Čt přizve ke komentáři slezského sociologa Jiřího Sostrzionka, který národu sdělí, že jde o vzpouru proti nepřizpůsobivým, kteříž mají být za svou nepřizpůsobivost exemplárně potrestání a na straně druhé se v dobrém ránu na Ćt od pražského sociologa Karla Čady dovíme, že nevraživost vůči Romům u nás je stejného druhu, jak nevraživost vůči muslimům v západní Evropě.

Namoutě! Škoda, že pan Sostrzionek nepoužil ten původní německý termín unanpassungsfähig, znělo by to jak z norimberských zákonů (odkud taky je), a autentičtěji… a pan Čada, že pozapomenul na to, že Romové žijí i na západ od nás a problém s nesnášenlivosti je tam zhusta stejný a s muslimy nemá co moc společného (ba nedávno u Marseille to byli právě severoafričtí muslimští přistěhovalci, kdo vypálil romský tábor). Čada v tom ale má zdá se jasno. Češi jsou xenofóbové a kupříkladu Vietnamce zatím nenenávidí jen proto, že jsou do sebe uzavření, ale až jejich děti budou úspěšně konkurovat na trhu práce (a ne na tržnicích), budou je nenávidět taky…

nenávist jako nenávist, třídní anebo kulturně-rasistická

V Plzni byl k vidění u protidemonstrujících transparent s nápisem„Nerozdělují nás rasy, ale třídy“. Baže. Při zběžné profilaci nácků a nacistek a poslechu jejich projevů není o jejich třídním původu pochyb. Venkovská učňovská mládež („agroskini“), postindustriální proletariát. A o třídním původu jejich protidemonstrujících není taktéž pochyb - urbánní inteligence (často „prekariát“), piknikující a zesměšňující mladé nácíčky v Brně a vtipnější a ještě vtipnější při akci Čechy v ČR nechceme v Praze. Jen jestli při scénickém popravování Brouka Pytlíka (jako typického pivního Čecha), nevěšeli spíše k odivu to, jak vzdáleni jsou frustraci lidí mimo metropolitní centra. Chtělo by se v té chvíli po soudružsku zvolat, blíže k lidu, multikulturní elito! A zvláště blíže pak ke kulturnímu jádru věci – osvětlit jakže poblíž těch „sociálně vyloučených lokalit“, a leckde i v nich samotných, dochází k multikulturalismu v praxi. Není to třebas tak, že kultura „bílých“ obyvatel panelákových sídlišť se dostává do konfliktu s tamní kulturou obyvatel „černých“ a žádné „černí bílí spojme síly“ tam neplatí.

Nota bene, taktéž Romové jsou třídně a tudíž i kulturně rozděleni. Někteří žijí po cikánsku - stylem známým v osadách na Slovensku, jiní se nijak neliší od panelákové kultury svého okolí. A v ghettech pak často ti schopnější (a všehoschopní) tyjí na těch neschopných. Ohroženi nácky jsou ale kvůli barvě pleti všichni z nich.

psáno pro LN, vyšlo editováno 27.8.013