Pojmenování „bílý kůň“ je známé z kauz nastrčených zoufalců, bagatelem uplacených nuzáků či zmanipulovaných prosťáčků, na něž mafiózové vystavují faktury a převody majetku, aby se tak sami vyhnuli kriminalizaci za nekalosti. Používán je ale i v kruzích kroužících kolem dotací na etnokulturu

v českém prostředí se váže téměř výhradně k procesům „integrace Romů“ (vzácněji i cizinců). Jedná se o to, že k produkci různých etnoprojektů (festivalů, časopisů, a „etno-komunitních“ aktivit všeho druhu) je potřeba administrátory a vůbec činovníky, jenž je dokážou vytvářet tak, aby splnili požadované náležitosti k nároku na dotování z veřejných rozpočtů. A takovýto lidé jsou často rekrutováni z jinak opovrhovaného světa tzv. majority. Poněvadž vyhledávat také mezi imaginárními "vlastními" by bylo proti smyslu hry a,,, obtížné (požadavky by téměř nikdo nesplňoval) a jejich loajalita by odpočátku byla pochybnou.

Jeden z „bílých koňů“ etnobyznysu se nedávno vzbouřil a zaslal otevřený dopis ministrovi kultury, jenž nyní koluje po sociálních sítích. V Česku k takovému úkazu došlo vůbec poprvé a stojí za drobné pojednání. Pavel Pečinka, po šest minulých let šéfredaktor romského občasníku Romano Hangos (RH) v něm uvádí, jak postupně zjišťoval, „že noviny, vydávané Společenstvím Romů na Moravě a provázané s brněnským Muzeem romské kultury, fungují částečně jako rodinná firma…“ a o tom, jak se jeho vztahy s vydavatelskou rodinou změnily poté, co před ním finanční ředitelka (dcera předsedy vydavatelské organizace) začala skrývat účetní dokumenty. Z těch má vyplývat manipulace s platy a odměnami, v některých případech násobně upřednostňující členy širší „vydavatelské“ rodiny v poměru k reálně vykonané práci ve srovnání s ostatními. Popisuje, jak byl poučen ředitelkou romského muzea (druhá dcera) „že její otec je mým ‚jediným chlebodárce‘“, byť Pečinka „vzhledem k financování novin nikoliv Holomkovými soukromými, ale veřejnými penězi vždy považoval za svého ‚chlebodárce‘ Ministerstvo kultury ČR“.

Inu…. ono považovat dotaci za „svoje“ peníze je jev typický pro všechny příjemce, zvláště pak jedná-li se o dotování léta zavedené (to platí samozřejmě i pro mimo etno-prostředí). Zvláště, jedná-li se, jak v tomto případě, o dotace nárokované na zajištění kulturního života menšiny (a ze zákona o právech menšin a nařízením vlády tudíž nárokové). Co se týče zajištění kulturního života a informovanosti menšiny, tak se podle Pečinky část novin určená k propagaci (asi jedna třetina jejich celkového nákladu) před jeho příchodem mnohdy nedistribuovala a místo nekonečného skladování nakonec hromadně vyhodila: „Měl jsem někdy pocit, že tato grófská ‚reprezentace Romů‘ se ve skutečnosti štítí vyjít s balíkem novin mezi Romy před domem a jednoduše jim list dát do ruky. Protože při stěhování redakce RH z ulice Francouzská na ulici Bratislavskou na jaře 2008 tehdejší redakční sestava nechtěla záplavu starých novin vláčet s sebou a dál je skladovat, došlo k jejich vyhození do velkého odpadního kontejneru. (…) V období srpen 2008 – prosinec 2013 jsem distribuci na několik desítek míst v Brně, mezi Romy i Neromy, zajištoval já, šlo asi o 2 dny pochůzek s batohem (konkrétní místa lze s pracovníky ministerstva kultury navštívit a osobně přibližně doložit)“. Případné putování ministerských úředníků po místech distribuce v brněnském Bronxu a okolí jistě volá po filmovém dramadokumentu Sedláčkova, ba Čtvrtníčkova stylu …ovšem stejně tak je to i s představou členů vydavatelské velkorodiny distribuujících tiskovinu na ulicích „svým“ pappenheimským.

Noviny, muzea a podobné nejsou totiž v případě romských společenství (velkorodů) v ČR výrazem jejich potřeby vnitřní (určitě ne kvůli informovanosti, zprávy se mezi Romy šíří úplně jiným způsobem, než psaním článků do novin), ale spíše té vnější, způsobem, jak ukázat tomu gádžovskému (neromskému) světu kolem, my na to máme! my to taky dokážeme, mít noviny… jedná se o snahu pořídit si symboly úspěchu a demonstrovat je okolí. Obdobně jsou chyšky romských osad často vybaveny televizními satelity, aniž by tyto zprostředkovávaly jakýkoliv signál svým obyvatelům.

Nakonec, každá státní intervence do etnosvětů minorit s sebou nese prvky absurdního divadla. U romských tiskovin už takovouto etudou bylo převzetí vydávání časopisu Amaro Gendalos anarchistickou redakcí vedenou Jakubem Polákem (dej mu pánbu věčnou slávu) a Ondřejem Slačálkem (2002/3). Případní čtenáři se dozvídali o principech sebeorganizování romských komunit, anarchosyndikalismu, apod. Avšak poctivě tu nutno podotknout, že Polák i Slačálek načrtnutému konceptu bílých koňů na míle unikají… jednalo se spíše o pokus formovat nový revoluční subjekt.

Všechny romské tiskoviny publikované v ČR od ledna (sic!) 1989 byly a jsou založeny na bílých koních, tito však nikdy neporušili neřečené zákony mlčenlivosti, anebo natolik internalizovali romství, že už si ani jako trpění nastrčenci nepřipadnou a nepochybují o tom, že signál vysílají… ostatně, že signál vysílal, věří i Pečinka, ten se ale přesvědčen, že naprostá (až skorem hanbatě se do poslední koruny obnažující) transparentnost, může něco změnit na zavedeném úzu, rozhodl veřejně vystoupit a popsat své zkušenosti ve službách „principálů folklórního cirkusu na kolečkách“.
--

Roman Krištof, autor je výzkumník a publicista, v kontextu s výše uvedeným, občasně v roce 1999 a v roce 2007 (pod alias Albína Schwartzová) taktéž redaktoroval v RH

p.s.:

citovaný dokument z https://www.facebook.com/pavel.pecinka.1:

Dotazy pro vedení Společenství Romů na Moravě (SRNM) a ministerstvo kultury

Noviny Romano hangos / Romský hlas pohledem zevnitř

Brno, 11. ledna 2015

Vážený pane ministře Hermane,

ministerstvo kultury je téměř výhradním donátorem v České republice, jak sám asi z následujících řádků zjistíte, ojedinělých romských novin Romano hangos (RH) s temperamentní redakční sestavou. V letech 2008–2013 mě zaměstnávaly jako šéfredaktora a z toho důvodu se na Vás obracím a zdržuju Vás s trochu netypickou žádostí a řadou otázek.

Letitý zájem o romskou problematiku jako součást multikulturní tématiky u mě souvisel s mými předchozími aktivitami, zájmy a publicistikou v rámci jihomoravského deníku Rovnost, ve Straně zelených, s doktorandským studiem na brněnské katedře politologie atd. Samotné RH vychází v proměnlivé periodicitě v nákladu 3 100 ks, barevné verze těchto novin naleznete na oficiálních stránkách www.srnm.cz a na webu www.larvagrafik.com/sekce/30-noviny

Většina samotné práce s desítkami dopisovatelů RH, které se mi podařilo nově po celé republice získat, patřila k těm příjemným a obohacujícím momentům. V případě externistů šlo vesměs o romské aktivisty, hudebníky, studenty, emancipované mladé Romky vhodné často na samostatnou fotopřílohu (zde doporučují zhlédnout ročník RH 2012 na www.larvagrafik.com/sekce/30-noviny), neromské pracovníky neziskovek, učitele, anarchisty, církevní pracovníky a lokální politiky apod., vesměs lidi, kteří mohli sloužit jako pozitivní vzory… Podíl Romů a Neromů byl rozložený přibližně půl napůl, s řadou z nich udržuju dodnes kontakt přes svůj facebook.

Pokud však jde o vnitroredakční souvislosti, postupně jsem zjišťoval, že noviny, vydávané Společenstvím Romů na Moravě (SRNM) a provázané s brněnským Muzeem romské kultury (MRK), fungují částečně jako rodinná firma, skrývající řadu pozoruhodných lidí, zajímavých postupů, originálních mechanismů komunikace i způsobů financování: Předseda SRNM a vydavatel RH Karel Holomek svěřil výhradní dohled nad financemi SRNM a RH svojí dceři Zuzaně Holomkové jako finanční ředitelce celé organizace…

Moje vztahy s vydavatelskou rodinou se zásadně změnily v letech 2009 a 2010, kdy přede mnou Holomková začala skrývat účetní dokumenty novin a já si je musel opatřit jinými cestami. Z faktur a mzdových listů v létě 2010 zpětně vyplynulo, že v poměru ke skutečně vykonané práci finanční ředitelka s vědomím svého otce, ovšem za mými zády, nadsazovala v určitých případech odměny a platy – ze všeho nejkřiklavěji svého neromského přítele Petra Přibyla (grafika a později „korektora“ RH), dále svého otce, vydavatele RH a šéfa SRNM Karla Holomka, a také Gejzy Horvátha, tchána své sestry-ředitelky MRK Jany Holomkové-Horváthové. Postupně ke mně také prosákly zprávy, že Holomek, Holomková a Přibyl v předchozích letech část vytištěných novin nijak nedistribuovali, což SRNM vyřešilo tím, že při stěhování do nového sídla na jaře 2008 státními penězi dotovanými novinami zaplnilo jeden velký kontejner na odpadky.

Od té doby jsem vydavatelově rodině přestal důvěřovat. Další informace a údaje vydávali Holomek a Holomková vždy po částech, pod urputným opakovaným tlakem, většinou reagovali až poté, co jsem o problémech informoval další členy SRNM nebo externí přispěvatele novin. Přesto se mi zdálo, že tyto nepřijatelné zakořeněné zlozvyky postupně slábnou, doufal jsem, že zmizí úplně, až v těchto věcech jakousi přirozenou cestou bude víc rozhodovat místo svého stárnoucího otce Jana Horváthová a z RH se podaří vytvořit normální noviny.

Počínaje rokem 2013 vydavatelská rodina navrhla z důvodů nižší obdržené dotace částečně snížení mého platu na polovinu a v novinách se tehdy nově začala angažovat druhá Holomkova dcera Jana Horváthová s deklarovaným cílem novinám pomoci a zlepšit jejich dosavadní špatnou kvalitu.

Počátkem roku 2014 vydavatel Holomek poté, co obdržel z ministerstva kultury na mnou podepsaný projekt finance vyšší než loňský rok (na šéfredaktora Pavla Pečínku v něm bylo přiděleno 193 000 Kč), mi nabídl práci „výkonného editora“ přibližně ve stejném rozsahu, ovšem velkoryse za poloviční plat na poloviční úvazek s tím, že šéfredaktorem bude „po určitou dobu“ on sám. Na moje otázky ohledně výše platů v RH a skutečně vykonané práce od roku 2011 (které jsem počínaje tímto rokem opět neměl k dispozici) odmítli Holomek, Holomková a Horváthová odpovědět. Noviny chvíli vydávala Jana Horváthová, poté Holomek sám a pak začal inzerátem hledat nového šéfredaktora. Od roku 2014 pracuju díky svým znalostem antifašistického odboje, guerillových hnutí apod. jako redaktor vojensko-historických časopisů.

Část těchto informací lze doložit přeposláním či zveřejněním mojí rozsáhlé mailové korespondence s těmito osobami. Sám se rád zapojím do publicistických debat s protistranou k tématům, která zde následně rozvádím. Pokud jde o jakákoli další jednání s vydavatelskou rodinu, pak ale pouze za přítomnosti pracovníků ministerstva kultura a s tím, že z debaty bude pořizován zveřejnitelný zápis, odsouhlasený oběma stranami.





Noviny Romano hangos, skrze něž jsem se snažil s řadou inovací dělat reklamu romským pozitivním vzorům, mě stály celkem dost energie, a řada dokumentů a textů v nich je a bude spojována s mým jménem. Chtěl bych Vás proto, pane ministře, požádat o dvě konkrétní věci:


Zkuste prosím pověřit některé z Vašich podřízených, kteří zároveň rozumí práci v novinách, aby se postupně seznámili jak s následujícím, chronologicky řazeným přehledem mnou zjištěných problematických věcí (tyto věci ověřili včetně mé práce a financí vyplácených mně a dotázali se také protistrany sporu), tak s kvalitou a distribucí novin v posledních letech za různých šéfredaktorů. Stručný popis svojí práce a výše čistých příjmů uvádím na závěr, vše lze rozvést do větších detailů…

…a dále prosím pověřte některé z Vašich spolupracovníků, aby na rodině Holomkových vymohli dostatečné odpovědi na níže seřazené otázky, na něž už v minulosti odpověděla buď nedostatečně až pod nátlakem, nebo vůbec.

Podle těchto společných nových zjištění o novinách, spojených řadu let s mým podpisem nejen pod některými články, ale též pod některými dokumenty, pak budu postupovat dále…





Pokud by Vás po důkladném přečtení tohoto místy velmi živého textu zajímal, pane ministře, můj názor na budoucnost romských novin v ČR, vypadá následovně:

Rád bych, aby se jejich další vydávání uskutečňovalo naprosto průhledně (s účetnictvím a výší všech odměn zveřejňovaným na internetu, s naprosto otevřeným a samozřejmým informováním všech členů redakční rady a pod kontrolou ministerstva kultury) a především, aby v něm pokračovalo za přispění serózních externistů z „mého“ bývalého okruhu RH a za účasti dosavadního grafika RH Radima Šašinky a současného ázerbajdžánského šéfredaktora Sabira Agalarova pražské sdružení mladých Romů a Neromů Romea (www.romea.cz), Slovo 21 a Manuse (www.slovo21.cz). Romeu léta vedla Jarmila Balážová, dnešní mluvčí ministra Jiřího Dienstbiera, a nikdy jsem v ní ani v dalších těchto okruzích nezaznamenal nějaké rodinné či klanové tendence či loajalitu a podbízivost k problematickým bossům.

Předem díky za Váš čas a pozornost.

S pozdravem Pavel Pečínka
728 916 007, pecinkapavel@seznam.cz
https://www.facebook.com/pavel.pecinka.1






Rok 2008


Petr Přibyl – na čtyřdenní práci pětiměsíční úvazek

V prvním roce mé práce v novinách vykonával pro noviny nepostradatelnou práci grafika Petr Přibyl (v předchozím období hlavní a jediný zaměstnanec RH), otec dítěte Holomkovy dcery a ekonomické ředitelky SRNM Zuzany Holomkové. Jak mi sám sdělil, strávil údajně 14 let v evidenci úřadu práce. Karel Holomek věděl o jediném jeho pracovním úvazku – pracoval prý kdysi jako zahradník. Nešlo o Roma. Do redakce přicházel v nevyzpytatelných intervalech ve večerních hodinách, někdy s alkoholovým oparem. V určitých dnech se jednoduše „ztrácel“, samotná Holomkova rodina nevěděla, kde se nachází, tehdy nebral telefony, nešlo se s ním nijak spojit. Moje snaha získat od něj redakční techniku, kterou přechovával doma, skončila zpočátku neúspěšně. Ekonomická ředitelka sdělila, že Přibyl někdy přebývá v podkrovním bytě na Bayerově ulici, nemá tam jmenovku ani zvonek a nepřeje si být navštěvována ani rušen. Jindy vysvětlila, že její partner je citlivý na stres, a pokud se k něčemu nutí, nebude spolupráce s ním fungovat. V dalších dnech uvedla, že grafik sice přebývá občas v jejím bytě, domu mu však nic vyřizovat nebude, doma pracovní záležitosti neprobírají, a dostat ho do práce je věc jeho nadřízeného, tedy mě.

Pokud jde o odbornou stránku věci, partner Holomkové sestavoval z připravených podkladů jedny čtyřstránkové noviny nikoliv 1 den (jak přibližně činí obvyklá norma a jak pracoval od roku 2009 další grafik, který ho v RH nahradil), nýbrž cca 10 dní, a to s nutnou pomocí a instruktáží. Měnil velikost písma, řádkování, ubíral nebo přidával mezery mezi písmeny, pro různé druhy titulků používal více velikostí a fontů písma atd. Žádnou jinou práci nevykonával. (V předchozích letech jako hlavní zaměstnanec RH pracoval i jako redaktor, noviny sestavoval z velké části tak, že z webů stahoval již vyšlé starší články o Romech.)

Za tuto celkovou činnost, tedy grafické vysázení novin od srpna 2008 do prosince 2008 mu jeho přítelkyně vyplatila nikoliv 4 x 5 000 hrubého, jak činila obvyklá norma a taxa, za jakou od roku 2009 dosud pracuje nový grafik, nýbrž za každé jedno číslo přibližně 12 000 Kč čistého. Místo čtyř dní práce, opět jak činí obvyklá norma a jak dosud pracuje nový grafik (tj. jedno číslo vysázené přibližně za den), vypsala Holomková svému partnerovi na tuto práci pětiměsíční (celý nebo dvoutřetinový) úvazek. Přibyl neodváděl z těchto peněz žádný dar novinám ani organizaci.

Karel Holomek tuto věc před mnou utajil, ale opakovaně ve všech sporech zdůrazňoval, že jeho dcera Zuzana pracuje pro noviny zadarmo.

To vše jsem zjistil až v létě 2010 z neoficiálně získaných, Holomkovými jinak utajovaných účetních dokumentů SRNM.


Karel Holomek – čtyři normostrany za 6 500 Kč měsíčně

Do každého čísla měsíčníku přispíval vydavatel Holomek několika zprávami opsanými převážně z Lidových novin a několika zprávami či komentáři, v celkovém rozsahu přibližně čtyři normostrany. Dále dvakrát za celý rok přivezl autem náklad novin z Adamova u Brna. Za to mu jeho dcera, ekonomická ředitelka Holomková, vyplatila 6 500 Kč čistého měsíčně. Karel Holomek však poskytoval novinám či organizaci dary, podle mých nepřesných zpráv šlo za rok 2008 údajně o 20 000 Kč. Zde by však bylo nutné zpětně zjistit tuto částku přesně a také dohledat, zdali měl vydavatel další příjmy nejen z RH, ale i z dalších projektů organizace, a zdali tyto dary putovaly na konto novin, či SRNM. Teprve pak, po odečtení všech darů od celkového sečteného výdělku, by bylo vhodné zbylou čistou částku poměřit reálně odvedenou prací a oddělit práci pro noviny a pro organizaci.

I tuto informaci jsem dohledal až zpětně, v létě 2010.


Tchán ředitelky romského muzea – několikanásobek oproti Romům, nečlenům rodiny

Při mém nástupu mě v létě 2008 ekonomické ředitelka SRNM Holomková pověřila tím, abych sehnal co největší počet přispěvatelů, pokud možno zdarma, s tím, že ojediněle lze někomu vyplácet honorář v přibližné výši asi 150 Kč za normostranu. Jako důvod uvedla nedostatek peněz a úředníky na Ministerstvu kultury ČR, konkrétně Blanku Bartíkovou, kteří romským novinám nepřejí a vytvářejí pro ně byrokratické překážky.

Nevěřil jsem zpočátku, že se to povede, ale během pár měsíců jsem náročné zadání splnil a do konce roku disponoval rozrůstajícím se adresářem asi 2 000 adres zájemců o elektronickou verzi novin, několika desítek přispěvatelů píšícími naprosto zdarma (Romů i Neromů) a přibližně 10–15 romskými autory (spíše autorkami), ochotnými psát za honorář 150 Kč měsíčně. A to z celé republiky.

Holomková s Holomkem zároveň do novin zaangažovali tchána ředitelka MRK, Gejzu Horvátha i přesto, že kvalita jeho textů se skoro ničím neodlišovala od kvality textů většiny jiných romských přispěvatelů – tzn. že bylo nutné je silně editovat, někdy přepisovat nebo jejich části napsat znovu. V létě 2010 jsem se z dokumentů zpětně dozvěděl, že Holomková platila v roce 2008 tomuto svému příbuznému částku přibližně trojnásobně vyšší než oněch asi 150 Kč za normostranu, vyplácenou Romům mimo Holomkův příbuzenský okruh. Ekonomická ředitelka Holomková však navíc odeslala Horváthovi 19. prosince 2008 na účet částku 2 180 Kč, aniž by tento člověk cokoliv do prosincového vydání RH napsal nebo vykonal jakoukoliv jinou práci.






Rok 2009


Problematický grafik jako korektor grafiky

Poté, co jsem odmítl dál akceptovat těžce problematického Přibyla a přivedl místo něj bývalého grafika ekologického Hnutí Duha Radima Šašinku (pracuje od té doba za stále stejnou taxu 5 000 hrubého za číslo a 7 500 hrubého za dvojčíslo, práce mu trvá 1 den), hledala Holomkova rodina pro Přibyla jiné uplatnění. Přítel Holomkové, které nezvládal elementární pravidla sazby a pracoval několikanásobně pomaleji, tak byl vydavatelskou rodinou ustanoven jakýmsi kontrolorem grafiky. Mou námitku, aby dostal na práci pro rok 2009 něco užitečnějšího, Holomková odmítla s tím, že „Petr nebude dělat žádnou hladovou zeď“. Za 1 000 Kč čistého za jedno číslo tak Přibyl přečetl noviny a následně se za svůj vyhazov z grafického místa revanšoval tak, že většinu novin podtrhal, označil dovětky jako „špatné“, „nehezké“ apod., což jsme s novým grafikem odmítli plnit a konflikt tak pokračoval celý rok dál.

V létě 2010 při prohlídce Holomkovou utajovaných faktur vyšlo najevo, že Holomková Přibylovi vykazuje ještě navíc jakousi práci „vytvoření webové verze novin“ sice za nízkou částku 800 Kč na číslo – kterou však Přibyl nikdy nevykonával.

Svému otci Holomková tento rok vyplácela v různých nepravidelných intervalech přibližně částku 6 000 Kč čistého měsíčně za několik málo normostran, v menší míře než u Holomka zůstaly nadsazené platby pro Gejzu Horvátha. To vše opět kontrastovalo s cenou 150 Kč za normostranu textů podobné úrovně u Romů, nespřízněných s Holomkovými.

Existuje možnost, že i v tomto roce a v letech následujících poskytoval Holomek z nadsazených odměn dary a vracel tak část peněz do novin či organizace, k tomu je ovšem potřeba opět pro každý rok sečíst všechny jeho příjmy ze SRNM a RH, odečíst dary a podělit reálně odvedenou prací.






Rok 2010


Výplaty dlužené, navýšené a neznámé

V roce 2010 se Holomkovi znovu pokusili do novin podsunout Přibyla, což bylo odmítnuto a bývalý grafik od té doby působí neznámo kde. Někdy v dubnu či květnu 2010 pak ekonomická ředitelka se zpožděním oznámila, že přidělené peníze nedostačují na mou výplatu za první tři čísla novin, tedy RH 1, 2 a 3, a tudíž jsem je dělal zdarma. I v tomto roce vyplácela Holomková svému otci nadsazené odměny, celkem 55 000 hrubého za rok, tj. přibližně třetinu mého výdělku, aniž by vydavatel vykonával třetinu této práce. Karel Holomek několikrát odpověděl „nebyly peníze, no tak na nás podejte trestní oznámení“. (Toto přání mu nesplním, ale věc místo toho zveřejňuji). Od té doby mi Holomkovi tuto částku dluží – žádám ji tedy tímto zpět, následně ji rozdělím a věnuju bez nutnosti jakýchkoliv závazků třem Romům, přičemž důvody jejich výběru a doklad o převodu na jejich účty zveřejním.

Podle dalšího interního výkazu, získaném tentokrát od Holomka a Holomkové, ale až po opakovaném nátlaku na jednání Rady SRNM na podzim 2011, vyplatila tento rok 15 000 Kč v rámci honorářů, získaných mimo státní dotaci „vlastní ekonomickou činností manažerky“. Na opakované otázky jakou „ekonomickou činností“ (o žádné nevím), komu, kdy a kolik vyplatila za co, jsem odpověď od ekonomické ředitelky neobdržel dodnes. Holomek se na tomto jednání hájil za přítomností dalších svědků (předtím i později opakovaným) tvrzením, že je věcí vydavatelství, komu a za co platí, nikoliv šéfredaktora.

Od té doby jsem už pro noviny nevyhledával žádné další sponzory a dárce (předtím jsem sehnal příspěvky od odboráře Richarda Falbra a europoslance německých Zelených Milana Horáčka), protože mi bylo podezřelé, jak tato interesantní společnost s penězi nakládá.






Rok 2011


Dar od lidoveckého europoslance Březiny v mlze

Vydavatel Holomek získal pro tento rok dar od lidoveckého europoslance Jana Březiny ve výši 55 000 Kč, za nějž jsme zdarma s grafikem vyrobili v RH jako protislužbu Březinovu propagační přílohu. Holomek na opakovaný požadavek k zaslání dokladů ozřejmujících, kam tyto peníze získané „navíc“ šly, uvedl, že „do nákladů“, bližší konkretizaci několikrát odmítl. Výše roční dotace z ministerstva kultury, za něž se vyráběly noviny v letech 2010, 2011 a 2012, byla totiž stejná, a to 800 000 Kč, v roce 2011 disponovaly tedy noviny částkou 55 000 Kč od Březiny navíc.

Další problém pak nastal s proplácením fotografií romským externistům. Holomková je nechala posílat svoje příspěvky několik měsíců s vědomím, že za 1 foto dostanou 150 Kč, zpětně pak oznámila, že kvůli šetření se honorář za foto snižuje, takže dostanou 50 Kč.

Výkaz za první pololetí roku 2011 uvádí tentokrát jen asi dvojnásobně nadhodnocené honoráře po Gejzu Horvátha, přibližně ve výši 300 Kč za normostranu oproti standardní částce „nepříbuzných Romů“ 150 Kč.

Od podzimu 2011 už znovu žádné výkazy práce a financí až dodnes nebyly k dispozici.






Rok 2012


Kondolence Holomkových k úmrtí olašského bosse jménem všech Romů

Demokrat Holomek, zvyklý jednat sólově, ale o to víc mluvit a psát v množném čísle za redakci či za celou organizaci SRNM, aniž by se kohokoli ptal na názor, poslal 19. října 2012 společně s ředitelkou romského muzea Janou Horváthovou olašským Romům kondolenci k úmrtí „krále“ Jána Lipy – ve skutečnosti autokratického primitiva, odsouzeného rok předtím za napadení ostravské úřednice. Původní text zní: „S velikou lítostí jsme zaznamenali smrt vůdce Vaší komunity Jana Lípy. Všichni Romové, nejen olašští, tím ztratili velikou oporu v životě. Vyslovujeme Vám svoji nejhlubší soustrast jménem celého společenství Romů v České republice.“ Holomek se svou dcerou zde tedy posílali tuto kondolenci problematickému bossovi jako „vůdci“ nejen jménem SRNM a romského muzea, ale dokonce „celého společenství Romů v ČR“.

Text požadoval zveřejnit v původní podobě v Romano hangos, což jsem odmítl, a i od následné zmírněné podoby jsem se na první straně RH 17-2012 distancoval. V pozměněné verzi, kterou si nakonec vydavatel v RH 17-2012 prosadil, šéf SRNM zopakoval, že kondolenci posílá s ředitelkou MRK „jménem všech Romů v ČR u vědomí, že čest památce takovému člověku patří“.

Koncem roku Holomek oznámil, že příští rok nastoupí do RH jako korektorka pravopisu jeho dcera Jana Horváthová. S dosavadní externí korektorkou Alenou Vrbkovou, jak jsem si ověřil, se nikdo z rodiny Holomků nerozloučil, ani jí za předchozí léta práce nepoděkoval.






Rok 2013


Konflikty s ředitelkou Muzea romské kultury

Koncem března 2013 Holomkova rodina na jednání v SRNM oznámila, že z důvodů nedostatečné dotace sníží po dobu několika měsíců můj plat na 8 000 hrubého (což by v převodu na čistý plat činilo cca 7 000, o něco málo víc než oněch 6 500 Kč a 6 000 Kč, za něž v letech 2008 a 2009 psal vydavatel Holomek svých 3 – 5 článků do jednoho vydání).

Tuto velkorysost jsem ani po dlouhém přemlouvání rodinou, abych „nadřadil svoje osobní sociální zájmy zájmům novin“, nepřijal. Nakonec jsme se domluvili na mnou navrženém kompromisu s tím, že první dva měsíce budu pracovat zadarmo a po zbytek roku na celý úvazek.

Nová korektorka Jana Horváthová, v té době i v letech předchozích pro mě velmi sympatická a pro věc nadšená dáma, která po všech stránkách přesahovala svého otce i sestru, si počínala velmi energicky, oplývala spoustou nápadů, změna a inovací, pracovala i přes noc. Do tvorby novin zapojila řadu dalších lidí z MRK, kteří jako její podřízení na její příkaz vedle svojí dosavadní práce psali články, reportáže a posílali fotografie. Úroveň novin tak znatelně stoupla. Ředitelka MRK ale trvale kritizovala dosavadní úroveň novin a styl práce tak, jak jsem ho dosud praktikoval, stejně tak některé texty „mých“ romských přispěvatelů. Poučila mě především argumentem, že její otec je mým „jediným chlebodárcem“ (já vzhledem k financování novin nikoliv Holomkovými soukromými, ale veřejnými penězi vždy považoval za svého „chlebodárce“ Ministerstvo kultury ČR) a že za neustálé opakované stížnosti by mě jiný zaměstnavatel dávno vyhodil (já se naopak domníval, že jsem si stěžoval málo a vždy pozdě).

Časem se pro mě předtím excelentní Horváthová stala pro svou direktivnost, přístup „dvojího metru“ a touhu vše kontrolovat nebo podle svého gusta měnit lidsky naprosto nesnesitelnou. V komunikaci s ním jsem použil někdy i vulgární výrazy, tuším že šlo o variace na slova „prdel“ a „srát“ (Soužití s Horváthovou se vyvíjelo na milimetr přesně tak, jak mi prorokovali někteří podřízení Horváthové z MRK).

Ředitelka MRK nakonec svému otci oznámila, že do práce v RH se už nezapojí, pokud Pavel Pečínka bude nadále šéfredaktorem. Já sám jsem pak vydavatelské rodině oznámil, že v RH se dá moje angažmá očekávat po všech předchozích zkušenostech, pouze pokud budu jasně znát jakou práci, za kolik jak dlouho budu vykonávat.

Co se týká finanční nesrovnalosti, podařilo se mi zjistit pouze to, že Karel Holomek je v roce 2013 vedený v RH jako zaměstnanec, přestože v roce 2012 uváděl, že do novin bude psát pouze za honoráře.


Manipulace s projektem na Romano hangos 2014

Těsně před vypršením lhůty koncem října 2013, do níž bylo nutné na Ministerstvo kultury ČR odeslat projekt RH na následující rok 2014, aby noviny mohly vůbec vycházet, neměl Holomek ve svém ohlašovaném novém týmu nikoho, kde by za tak neprůhledných podmínek pracoval. Nesehnal ani nového šéfredaktora, který by mu nový projekt podepsal. Vyhledal mě proto na romském festivalu Djangofest, uvedl, že příští rok už jeho dcera Jana Horváthová v RH pracovat nebude a projekt bude podán „po staru“ s mým opětovným zařazením jako šéfredaktora za plný úvazek. Po určitém váhání jsem jím zaslaný dokument podepsal a Holomek ho druhý den odeslal. Teprve později jsem zjistil, že do projektu čiperný Holomek či Holomková dodatečně vložili list s přepracovanou redakční sestavou, v níž se opět nacházela Jana Horváthová.





Rok 2014


Účelová Holomkova změna původního projektu

Počátkem roku 2014 jsem se začal od svých známých dozvídat, že ředitelka Jana Horváthová si potichu sestavuje vlastní tým a začíná sama vydávat RH, aniž by mě o tom z autorů tohoto plánu někdo informoval (vydala tři první čísla ročníku 2014). V soukromí se měla Horváthová vyjádřit, že práci šéfredaktora na jednom čísle lze zvládnout za 30 hodin a není důvod plnit moje „vysoké mzdové požadavky“. (Při těchto úvahách ale zapomněla sdělit, že sehnat do každého čísla novin příspěvky romských autorů zdarma vyžaduje víc energie než to uložit příkazem neromským profesionálům – svým podřízeným z romského muzea, a že rozesílání elektronické verze novin na cca 2 000 adres a distribuce papírového vydání po Brně, což Horváthová ani Holomek s Přibylem dělali jen minimálně nebo vůbec, činí na jedno číslo v součtu asi tři pracovní dny navíc).

O něco později ke mně doputovala informace, že MK udělilo pro rok 2014 vyšší dotaci než pro rok 2013, a sice 877 000 Kč. Na pozici šéfredaktora, napsanou na moje jméno, vyčlenilo 193 000 Kč.

Přibližně koncem března 2014 mi vydavatel Holomek sdělil, že když už jsem si mezi tím našel druhý výdělek v nakladatelství Extra Publishing, tak původně domluvený a mnou (ovšem bez dodatečně vloženého listu) podepsaný a na ministerstvu odsouhlasený projekt na RH 2014 jako vydavatel dodatečně změní. Na námitku, že jde o státní, nikoliv jeho soukromé peníze, uvedl, že jako vydavatel může tyto peníze přerozdělovat a projekt dodatečně měnit i přes můj podpis, který platil pro jinou variantu. Později sdělil, že šéfredaktorem bude „po určitou dobu“ on, a sice „s povinností odpovědnosti za náplň a obsahový charakter RH“. Místo toho nabízel pro rok 2014 pozici „výkonného editora“.

Na celém úvazku ani šéfredaktorské pozici jsem netrval, hlavním problém však spočíval v tom, že v Holomkem zaslaném podrobném rozpisu práce onoho „výkonného editora“ se objevovala nikoliv „půlúvazková“, ale prakticky stejná „celoúvazková“ práce jako v předchozích letech, kterou bych ovšem tentokrát dělal za nabízených celých 7 000 Kč čistého. To vše pod dohledem a vedením člověka, který neumí napsat nestrannou zprávu bez vložených osobních názorů a jehož komentáře a články sestávají z permanentního jalového moralizování a připomínání vlastních a rodinných zásluh. (Typický Holomkův obrat, který jsem mu z jím sepsaných článků při editaci téměř stále odstraňoval, zněl: „Ministr přijal tyto vážené osobnosti s nezpochybnitelnou autoritou. Mezi nimi byl náš redaktor Karel Holomek“). Navíc bych celé noviny sestavoval za podobnou částku, za jakou vydavatel v roce 2008 (podobně i v roce 2009) psal do jedněch novin asi 3–5 textů.

Položil jsem proto Holomkově štědré rodině otázky podobné těm, které jsou uvedené v závěru dopisu. Holomek na ně odpověděl koncem března 2014 přesně takto:

„Do minulosti se ani náznakem vracet nebudeme!“ „Je mnoho věcí, které Vám nemusíme sdělovat, například platy jiných zaměstnanců a podobně. Jsou, jak je Vám známo, pod ochranou zákona.“ „Konkrétní projekt a změny Vám zatím neposkytneme, to až v případě, že se dohodneme a i tak to bude naše dobrá vůle. Teď by to bylo předčasné. První dvě březnová čísla Vás nemusí vůbec zajímat, na těch jste se nepodílel a stejně je máte k dispozici.“ „Ostatní Vaše požadavky považuji za vyloženě technického rázu, je možno o nich se bavit později v případě Vaší spolupráce, a to jen do míry, která bude shodná s Vaším zařazením a budou-li pro Vaší prací užitečné a nezbytné.“

Poté jsem s Holomkovými ukončil veškerou osobní komunikaci a dál budeme komunikovat pouze skrze tištěná média a pracovníky ministerstva kultury. Domnívám se, že šlo o poslední fígl těchto principálů folklórního cirkusu na kolečkách. Zdali šlo zároveň o první krok k založení solidních novin mladých Romů ze sdružení Romea, Slova 21 a Manushe, nezatížených kastovním myšlením, to, domnívám se, bude do značné míry záviset na ministerstvu kultury a vyhodnocení všech dosavadních kladných i záporných zkušeností...





Noviny jako rodinná reklamní plocha


RH 1, 20. března 2014

Počínaje prvním číslem novin se zpřeházenými a v každém čísle jinak uspořádanými rubrikami znovu začíná pravidelně publikovat Gejza Horváth, tchán ředitelky MRH Jany Horváthové. Ta začala sama z vlastní vůle vydávat RH, ale v tiráži uvádí, že je „pověřena vydáváním“. V úvodníku přitom zároveň nová šéfredaktorka vzkazuje externím dopisovatelům, že „zvýšená dotace opět neumožňuje zvýšení symbolických honorářů“, nepíše ale, proč se v novinách znovu objevuje její tchán, který nikdy nebyl ochoten psát za částku 150 Kč za normostranu, určenou pro jiné Romy…

Noviny opět, tak jako před rokem 2008, se čím dál větší míře uchylují k přetiskování již vydaných a z webu stažených textů o Romech, v některých číslech až přibližně v rozsahu třetiny rozsahu. Téměř každé následující číslo obsahuje fotografii Karla Holomka na setkání s nějakou vlivnou osobností, v novinách se téměř přestaly vyskytovat jakékoli ohlasy čtenářů.

RH 2, 31. března 2014

Ve zprávách na s. 2 informuje Karel Holomek: „Poskytujeme našim čtenářům obrázek o tom, jaké volební výbor sněmovny volil nové členy do Rady České televize. Masarykovou univerzitou byla nominována také Jana Horváthová, nebyla však poslanci vybrána“. A cituje režisérku Olgu Sommerovou, která k nevybrání Holomkovy dcery napsala, že „volební komise tak jednoznačně prokázala svou nevzdělanost, nekulturnost a intrikářství“.

V komentáři na s. 2 s titulkem (citováno přesně) „Systém financování pro Romy!“ Karel Holomek morálně nabádá: „Ukázat prstem a označit konkrétně však může jen ten, kdo peníze poskytne, a má tudíž i právo a povinnost zaručit, že peníze budou využity skutečně užitečně. Tedy prokázat dokonale, že práce byla vykonána dle schváleného programu. To vyžaduje mít v pořádku doklady, písemnosti, tedy administrativu. Písemné záznamy však musí být vždy jen odrazem skutečně vykonané a užitečné práce pro klienta. Kéž by tomu taky bylo vždy a za všech okolností!“

Dana Teinitzer-Šarkoziová, letitá přítelkyně Holomků a jimi do novin z neznámých důvodů neustále celé roky taktéž doporučovaná, zde otiskuje jakoby jménem Romano hangos gratulaci k narozeninám Ladislavu Gažimu. S ním měla údajně poměr a jeho výstupy u soudu navštěvovala. Gaži, odsouzený za ublížení na zdraví, byl kdysi obchodní partner a později soupeř zdiskreditovaného brněnského politika ODS Milana Venclíka. Pologramotné a problematické Teinitzerové se Holomek, z mně nepochopitelných důvodů jaksi obával, opakovaně varoval, že pokud se jí nevyjde vstříc, tak „nás všechny pomluví“ a „umí pomlouvat“. Kvůli protěžování Teinitzerové jsem měl s Holomkovými další neustálý konflikt, protože tato osobnost se např. v brněnské nemocnici u Milosrdných bratří domáhala různých úsluh jako „ředitelka Romano hangos“ atd.

RH 5, 16. května 2014

Na s. 1 popisuje Holomek v úvodníku svoji verzi změn v novinách: „Informovali jsme Vás, že nás opustil náš dlouholetý šéfredaktor Pavel Pečínka. Sluší se poznamenat, že to bylo z jeho vůle, byť debaty v rámci redakce byly někdy více než rušné. Ale to je normální. Sluší se také poděkovat Pavlu Pečínkovi za jeho dlouholetou práci pro Romano hangos, ale také tím pádem za jeho podíl na emancipaci celé romské komunity v ČR. Budiž to zaznamenáno a nezapomenuto. Jak lze vystopovat z tiráže, první čísla RH zvládla elegantně Jana Horváthová, ještě v době, kdy byla na mateřské, a toto období skončilo koncem dubna, kdy nastoupila do MRK na své původní místo a k naší lítosti tím skončila i její zásadní práce pro RH. Pracovala jako šéfredaktorka na 3 číslech RH. I jí patří díky za to, že nám vytrhla trn z paty“.

RH 13, 19. září 2014

Číslo obsahuje předvolební reklamu Rastislava Lučanského, kandidáta do květnových evropských voleb ze dvoučlenné obskurní kandidátky tzv. Romské demokratické strany, kterou vytvořil trestaný Miroslav Tancoš z Nového Boru. Lučanský, vystupující za smyšlené organizace a vykazující neexistující aktivitu, se s Tancošem rozhádali a Lučanský se poté před komunálními volbami přidal ke straně Moravané (později k Zemanovcům). Na svém reklamním fotu, otištěném v novinách, uvádí: „Udělám vše pro budoucnost a realitu Brna. Lučanský Rastislav lídr č. 4“.

V další reklamě o sobě Lučanský píše: „Rastislav Lučanský ví, jak zlepšit situaci v sociálně vyloučených lokalitách za pomoci prostředků EU. Romové, pomožte profesionálnímu romskému politikovi zastupovat Vaše práva. Tento úspěšný romský muž a politik slibuje rozvoj obchodního a společenského života pro Romy.“

RH 18, 30. listopadu 2014

Vydavatel Holomek píše ve zprávách opět jménem celé „redakce“ novin: „BRNO – Rastislav Lučanský je Rom a jako nezávislý kandidoval v posledních volbách, bohužel neúspěšně. Chtěl se zaměřit především na boj proti drogám. Jako příslušník olašského kmene je dobře seznámen s tím, jak drogy likvidují především romskou – olašskou mládež. Kvůli tomu ho jeho vlastní etnikum označuje za rasistu a vyhrožuje likvidací. Pan Lučanský je příklad uplatnění hesla ze strany jeho pokrevních bratrů: Za dobrotu na žebrotu. Škoda! Naše redakce mu dává palec nahoru.“






Zatajení výroční zprávy o RH za rok 2013 Ministerstvu kultury výkonnou ředitelkou SRNM Janou Vejplachovou

Vždy v červnu vyžadovalo ministerstvo kultury bilanční zprávu o předchozím roce vydávání novin, kterou sestavoval šéfredaktor. V červnu 2014 si tuto svodku vyžádala provozní ředitelka SRNM Jana Vejplachová opět ode mě jako od bývalého šéfredaktora z roku 2013. Mnou vytvořená zpráva z podzimu 2014 obsahovala ve stručnější podobě stejné skutečnosti, jako tento text. Po zjištění kritičnosti zprávy ji výkonná ředitelka SRNM Vejplachová na Ministerstvo kultury ČR odmítla předat a místo ní poslala dodatečně vypracovaný text Karla Holomka, který v něm kritizuje kvalitu mnou vydávaných novin z roku 2013.






Likvidace remitendy novin na jaře 2008, utajování distribučních adres

RH většinou vycházelo ve čtrnáctidenní či měsíční periodě většinou od dubna do prosince v neměnném nákladu 3 100 ks, přičemž asi 2 000 kusů putovalo poštou na adresy asi 1 000 odběratelů. Přibližně 1 000 zbývajících, do redakce přivážených kusů se mělo distribuovat v Brně, v romské čtvrti kde sídlilo RH a MRK, na romských kulturních akcích, na školách apod. K tomu však před mým nástupem v srpnu 2008 docházelo jen částečně, podstatná část oné tisícovky novin zůstávala ležet v redakci a přilehlých prostorách, protože tehdejšímu grafikovi-redaktorovi Petru Přibylovi se příčilo noviny rozdávat a Holomkovi a Holomkové na tom příliš nezáleželo. Měl jsem někdy pocit, že tato grófská „reprezentace Romů“ se ve skutečnosti štítí vyjít s balíkem novin mezi Romy před domem a jednoduše jim list dát do ruky. Protože při stěhování redakce RH z ulice Francouzská na ulici Bratislavskou na jaře 2008 tehdejší redakční sestava nechtěla záplavu starých novin vláčet s sebou a dál je skladovat, došlo k jejich vyhození do velkého odpadního kontejneru.

V období srpen 2008–prosinec 2013 jsem distribuci na několik desítek míst v Brně, mezi Romy i Neromy, zajištoval já, šlo asi o 2 dny pochůzek s batohem (konkrétní místa lze s pracovníky ministerstva kultury navštívit a osobně přibližně doložit). Holomková v té době utajovala i seznam odběratelů, opakovaně přikazovala distribuční firmě Kongres-takt Vojtáš, aby mi seznam neposkytovala. Na Holomkové bylo tudíž potřeba aktualizovaný seznam vždy nejrůznějšími výhrůžkami vynutit.

Onu třetinu novin určenou k propagaci nikdo nerozdával ani v létě 2009, kdy jsem měl dovolenou a kdy dvě čísla spolu zhotovovali Holomek a Přibyl. Tak jako při „velkém úklidu“ Romano hangos do popelnice na jaře 2008, tak i v létě 2009 bylo „pod úroveň“ pracovníků této rodinné firmy vyjít ven z kanceláře mezi Romy.

Nemuselo však jít o jediný případ likvidace RH. Na romské diskotéce v brněnském klubu Nicol mě 9. listopadu 2013 oslovil romský podnikatel Rudolf Bagár (příbuzný zpěvačky Moniky Bagárové) s tím, že před rokem 2008 se měly ve staré redakci na Francouzské noviny RH hromadně pálit, což přisuzoval mylně mně. Podnikatele jsem od té doby několikrát kontaktoval ve snaze dozvědět se víc, ale nechtěl pak už nic dokládat a jmenovat, musím tudíž tuto zprávu považovat zatím za spekulativní.

K opakování podobných situací došlo opět od ledna 2014, kdy noviny zpočátku vydávala sama Horváthová, následně pak Holomek a poté na práci najali za poloviční úvazek ve výši 8 000 hrubého naturalizovaného Ázerbajdžánce Sabira Agalarova, který se během pobytu v Brně celkem obstojně naučil česky. Ten logicky za tak nízké peníze odmítl „navíc dělat ještě pošťáka“ a Holomková přišla na nápad prodávat hromadící se noviny za cenu 100 Kč za ročník. Inzeráty tohoto znění během roku 2014 otiskovalo RH. Podle mých zpráv docházelo opět k vršení balíků zastarávajících novin v redakci na Bratislavské ulici a jen k omezené distribuci oné třetiny, určené na rozdání.






Příjmy a práce šéfredaktora Romano hangos v letech 2008–2013

Finanční a pracovní poměry lidí, placených státem za aktivity ve prospěch Romů, by podle mého názoru měla veřejnost znát a tito lidé by neměli odmítat dotazy na uvedená témata (728 916 007, pecinkapavel@seznam.cz). Skromného pana Holomka moje vedlejší a předchozí platové poměry v brněnských institucích vždy živě zajímaly a vždy jsem mu je na jeho přání dopodrobna popisoval.

Od roku 1996 patřily mezi moje působiště především deník Rovnost a doktorandská kancelář katedry politologie v Brně, kde se většinu moje čisté výdělky (někdy v součtu s externí publicistikou nebo např. výukou zdravotních sester) blížily v té době průměrnému platu v ČR.

Čisté příjmy v RH činily cca 13 000 měsíčně. Práce v RH v roce 2008, byť šlo od srpna do konce roku 2008 o pouhá čtyři vydání, zahrnovala tehdy cca 10 hodin denně. Šlo o vytvoření těchto novin skoro z ničeho, nalezení desítek nových romských dopisovatelů, asi 2 000 mailových adres a desítek poštovních adres pro rozesílání novin, komunikaci s částí těchto lidí, napsání a nafocení reportáží a článků, editační a redakční práci, osobní distribuci necelé tisícovky „propagačních“ kusů od každého vydání, reklamu a upoutávky na RH v jiných médiích, pořizování anket, od roku 2010 i komunikaci a propagaci přes facebook apod. Podstatnou část pracovní doby však odčerpávalo „soužití“ s tehdejším problematickým grafikem Holomkových, který si při některých náladách dokázal např. 10 minut soustředěně prohlížet nalezený hřebík...

Příjmy v roce 2009 činily v RH od března do prosince 13 000 Kč měsíčně. Vedle toho jsem pracoval na půlúvazek v radničním časopise Brněnský metropolitan a externě psal komentáře pro deník Rovnost, což přinášelo dalších cca 5 000 Kč, celková pracovní doba činila asi 4 + 6, tedy 10 hodin denně.

V roce 2010 jsem pracoval na půlúvazek v deníku Rovnost jako komentátor a editor s platem cca 7 000 čistého, z RH mi přicházelo od dubna do prosince cca 13 000 Kč, to vše opět s celkovou pracovní dobou asi 10 hodin denně. Značnou časovou i finanční úsporu pro práci v RH ovšem přinesl facebook, který jsem pro navazování kontaktů a domlouvání článků začal využívat.

Rok 2011 přinesl dvě nabídky, které jsem chtěl zkombinovat s RH – opět půlúvazkovou práci pro Brněnský metropolitan a pak pro politika ČSSD v rámci soukromé PR agentury. Obě nabídky jsem nakonec odmítl kvůli tehdejším návštěvám ordinací s jedním z našich synů, kterého asi dva roky nepřetržitě bolela levá strana břicha.

Od té doby až do roku 2013 se žádné dlouhodobější solidní redaktorské nebo učitelské příležitosti, které bych jako půlúvazek mohl zkombinovat s RH, v Brně nenaskytly. Proto v letech 2011 až 2013 tvořilo můj jediný příjem 13 000 Kč z RH, pro nějž jsem pracoval počínaje rokem 2009 cca 6 hodin denně.

Od února 2014 působím na ve vojensko-historických časopisech nakladatelství Extra Publishing s čistým výdělkem cca 17 000 Kč měsíčně, v budoucnosti bych k této práci ještě rád přičlenil další redaktorský nebo učitelský půlúvazek.

Otázky pro vedení Společenství Romů na Moravě (SRNM):

Kdo zodpovídá za nesmyslné hromadění balíků státem dotovaných novin v redakčních místnostech RH a ignorování jejich distribuce alespoň v brněnské romské čtvrti, v jejímž středu redakce sídlí, před rokem 2008?

Kdo a proč připustil vyhození mnoha desítek balíků novin na jaře 2008 do sběrného kontejneru?

Kdo nese zodpovědnost za opětovné hromadění z adamovské tiskárny přivezených novin, z části opět nikým nedistribuovaných, v redakčních místnostech RH v roce 2014 a jak bylo do dnešní doby naloženo s touto „remitendou“?

V jakém počtu a komu se podařilo v roce 2014 ekonomické ředitelce SRNM Zuzaně Holomkové zastaralá čísla novin RH prodat za inzerovanou cenu 100 Kč za jeden ročník?

Na základě jakých kritérií a kým konkrétně byly navyšovány platy, odměny a honoráře partnera ekonomické ředitelky SRNM Zuzany Holomkové Petra Přibyla, předsedy SRNM a vydavatele RH Karla Holomka a tchána ředitelky MRK Jany Horváthové Gejzy Horvátha v poměru ke skutečně vykonané práci? V to v poměru k reálně vykonané práci u romských i neromských externistů, tak i k práci šéfredaktora?

Proč ekonomická ředitelka SRNM Holomková opakovaně v letech 2008–2014 utajovala účetnictví i další informace a bylo nutné si je vždy za cenu konfliktů vynucovat nátlakem, oklikou před další členy nebo skrze jednání Rady SRNM?

Kdo a jaké dary na jaké účely odváděl v rámci SRNM a Romano hangos v letech 2008–2014 a komu byl pro tyto účely navyšován plat, aby takto mohl peníze převést zpět do novin nebo do organizace?

Kdo a jaké měl příjmy (výplaty, honoráře, odměny, doplatky ze „zbylých peněz“ atd.) za jakou konkrétní práci v rámci SRNM a Romano hangos v letech 2008–2014? (Oskenované výpisy převodů z účtu na účet, faktury, mzdové listy atd.)

Jak se vyvíjel početního stavu odběratelů a platících předplatitelů novin v období 2008–2014 (tedy seznamy a adresy konkrétních odběratelů členěné po letech)? Speciálně mě zajímá vývoj RH v jeho nové podobě v roce 2014 – kdo nový se k odběru přihlásil, případně zaplatil, kdo naopak odběr ukončil, nebo předplatné odhlásil a jaký k tomu uvedl důvod?

Proč začátkem roku 2014, poté co účelové a dodatečně změnil využití finančních prostředků z projektu na Romano hangos 2014, vydavatel Holomek a ekonomka Holomková odmítli odpovědět na otázky šéfredaktora ohledně rozdělení finančních prostředků pro rok 2014 i léta minulá, a to dokonce s ohledem na zákon? Citováno: „Do minulosti se ani náznakem vracet nebudeme“.

Proč přibližně třetinu obsahu nového ročníku RH 2014, jehož vydávání zahájila potají a sólově Jana Horváthová, tvoří již na jiných místech zveřejněné texty, stažené z různých webů (www.romea.cz, iqrs.cz, denní tisk, časopisy, zpravodajské servery, ČT 24, idnes.cz, ČTK apod.), tedy opět jako před rokem 2008 kdy Romano hangos vytvářel přítel Holomkové Přibyl?

Proč v Romano hangos počínaje rokem 2014 už neexistuje žádná rubrika čtenářských ohlasů?

Někdy v prvních měsících 2014 vydavatel RH Holomek vykazoval externí dopisovatelku Veroniku Kačovou (Romku nespřízněnou s rodinou Holomků) nejdříve jako redaktorku, pak jen jako externí přispěvatelku. Jak se při tom změnily její odměny a honoráře, proč tento krok ve vnitřní struktuře novin vydavatel udělal a komu nebo čemu byly věnované peníze, ušetřené na Kačové?

Byl kromě let 2008 a 2009 (a let předchozích) zaangažován, ať už otevřeně nebo skrytě pod jinými položkami, v nějakých projektech nebo činnostech souvisejících s Romano hangos, SRNM či rodinou Holomků přítel ekonomické ředitelky SRNM Petr Přibyl? Pobíral z těchto činností za něco honorář či odměnu, případně za co?

Proč nebyl dosud uhrazen dluh bývalému šéfredaktorovi za výrobu 3 čísel RH začátkem roku 2010? Měnil se koncem roku 2010 nějak rozpočet na RH, a pokud ano, proč nedošlo k uhrazení dluhu po této změně? Proč začátkem roku 2010 vznikla „úspora“ pouze u platu šéfredaktora, zatímco v ostatních případech došlo k vyplácení odměn už od začátku roku? Dluženou částku žádám po vydavatelské rodině zpět, následně ji rozdělím a věnuju bez nutnosti jakýchkoliv závazků třem Romům, důvody jejich výběru a doklad o převodu na jejich účty zveřejním.

Čím se bývalý grafik RH Petr Přibyl od roku 2009 živí, jaké aktivity nebo profese vykonává, odkud získává prostředky k živobytí? Financuje ho nějak ze svých činností solidárně někdo z členů Holomkovy rodiny?

Proč finanční ředitelka SRNM opakovaně přikazovala distribuční firmě Kongres-takt Vojtáš, aby utajovala adresy odběratelů novin před vlastním šéfredaktorem, a vydávala tyto adresy vždy až po nátlaku?

Jaké aktivity se odehrávaly v bydlišti Petra Přibyla, partnera ekonomické ředitelky SRNM Holomkové, na Bayerově ulici v Brně v druhé půli roku 2008? Proč v tomto bydliště neměl jmenovku a zvonek, ani ho nemohl nikdo navštěvovat? Co bylo důvodem tohoto utajování a k čemu sloužily a slouží tyto prostory?

Jak to, že Karel Holomek a Zuzana Holomková podali projekt na Romano hangos 2014 nejdříve v původních podobě s dosavadním šéfredaktorem se stejným platovým zařazením, a po získání peněz z Ministerstva kultury projekt začátkem roku 2015 změnili? Proč do něj zaangažovali Holomkovu druhou dceru Janu Horváthovou i přes její tvrzení, že se v novinách v roce 2014 už nebude angažovat, a proč se šéfredaktorem chtěl stát Karel Holomek?

Proč měl Karel Holomek zájem o funkci šéfredaktora RH v roce 2014 jen za předpokladu, že bývalý šéfredaktor Pavel Pečínka bude pracovat za poloviční mzdu jako „výkonný editor“, a proč Holomek začal shánět přes inzerát nového šéfredaktora pro Romano hangos, když s ním Pečínka po takové „nabídce“ ukončil veškerou komunikaci? Proč už poté netoužil stát se šéfredaktorem?

Proč si na podzim 2014 vyžádala další ředitelka SRNM Jana Vejplachová od bývalého šéfredaktora PP tak jako každý rok pravidelnou bilanční zprávu o novinách za minulý rok, ale po zjištění její kritičnosti ji na Ministerstvo kultury ČR odmítla odeslat? Jak to, že místo ní poslala dodatečně vypracovaný text Karla Holomka, který v něm dokonce kritizuje kvalitu novin z roku 2013?

Docházelo před rokem 2008 někdy skutečně ke spalování části novin určených pro propagaci, jak o tom hovořil podnikatel Rudolf Bagár? Co o tom ví vedení SRNM?

Proč financování listu utajuje ekonomická ředitelka SRNM i před novým šéfredaktorem, na jaře 2014 na inzerát získaným v Česku naturalizovaným Azerbajdžáncem Sabirem Agalarovem?

Nový šéfredaktor RH Sabir Agalarov (počínaje RH 6-2014) za svou práci dostává cca 8 000 hrubého. Jde o stejnou částku, jakou Holomková vyplácela za stejnou práci i svojí sestře Janě Horváthové, která vydávala noviny počátkem roku 2014 (RH 1, 2, 3, 2014) a svému otci Karlu Holomkovi, který vydal RH 4 a 5-2014? Pokud ne a tito lidé dostávali za stejnou práci jinu částku než Agalarov, tak na základě jakých odborných kritérií?

Stalo se i při jiných příležitostech, tak jako koncem října 2013, že by do mnou podepsaných dokumentů vydavatel vkládal nějaké další listiny, případně je měnil? (Kompletní skeny všech mnou podepsaných dokumentů od srpna 2008 do prosince 2014 tak, jak je vydavatel s ekonomickou ředitelkou odesílali institucím).

Jako finanční částku a za jak obsáhlou reklamu zaplatil za předvolební inzerci v roce 2014 Zuzaně Holomkové v Brně žijící pologramotný podvodník Rastislav Lučanský, vystupující za několik fiktivních romských sdružení?

Ve výkazu za rok 2010 se objevuje údaj o 15 000 Kč vyplacených ekonomickou ředitelkou Holomkovou na honoráře získané mimo státní dotaci „vlastní ekonomickou činností manažerky“. Co je to „vlastní ekonomická činnost manažerky“? Komu, kdy a za co byly vyplaceny a vyskytují se takovéto položky navíc, vyplacené ze zdrojů mimo státní dotaci, i v jiných letech a případech?

Jakou finanční částku a za jak obsáhlou reklamu zaplatili případní další zájemci o inzerci v RH v roce 2014 Zuzaně Holomkové? Kdo byli tito zájemci o inzerci?

Proč není o všech těchto věcech informována vedením SRNM současná redakční rada Romano hangos ve složení Alica Heráková, Roman Čonka, Drahomír Radek Horváth, Helena Krištofová, Ivona Parčiová a Margita Ráczová a proč si z ní vydavatelská rodina dělá jenom pasivní krycí štít?

Proč o těchto věcech nejsou informování další pracovníci a především řadoví členové SRNM?

Je v projektu na RH 2014 vykazovaný aktuální stav členů SRNM v počtu 400 skutečný? Kdo jsou konkrétně tito členové, na jakých adresách žijí, jaké jsou na ně kontakty k ověření tohoto členství, vědí o svém členství a platí nebo platili nějaké členské příspěvky a komu? Kdo z vedení SRNM tento počet členů SRNM do projektu adresovanému ministerstvu kultury napsal a proč?

Předem díky vedení SRNM za pravdivé a kompletní odpovědi – bez zbytečných odboček k minulým zásluhám a slavné minulosti či stáří a zapomnětlivosti některých členů rodiny Holomků, případně výmluv na nepřející státní úředníky a politiky nebo český rasismus (který existuje, ale s tímto nemá co do činění).

Pavel Pečínka
728 916 007, pecinkapavel@seznam.cz
https://www.facebook.com/pavel.pecinka.1