Likvidace Agentury ministrem Dienstbierem znamená vítězství etnobyznysu. Vyhlášená stávková pohotovost pracovníků Agentury proti rozmělnění a faktické likvidaci jejich pracoviště je dost možná odporem odsouzeným k prohře, přesto ale počinem navýsost smysluplným.

Nenechává totiž úplně zatemnělý současný zvrat, jenž časem ponese pro všechny v České republice ovoce otrávené etnobyznysem. Dává možnost nahlédnout do kuchyně, v které společně pečou menu trvale udržitelného sociálního vyloučení ne vždy jasně viditelní spojenci: profesionální lidskoprávníci a jím poddaní profesionální Romové.

Pracovníci Agentury vyzvali premiéra Bohuslava Sobotku, aby osobně vstoupil do jednání vedoucího k zajištění autonomie Agentury pro sociální začleňování nezávislé na Sekci pro lidská práva a na ministrovi pro lidská práva. Pokud se situace nezmění, jsou připraveni příští týden přejít ze stávkové pohotovosti do vyhlášení stávky (více viz: https://www.facebook.com/events/363246287219114/permalink/370218133188596/)

Vyžaduje bujarou představivost, že by premiér mohl požadavky stávkového výboru ve vládě prosadit a Dinstbierovi (tedy sekci lidských práv) Agenturu odebrat. Buďme tedy chvíli bujaří a stavme před sebe a pro a proti takového počinu. Co by byla pro:
- města a obce zapojená do vyjednávání o podpoře integračních projektů by neodhlašovala svoji součinnost (jak učinilo Ústí nad Labem, viz: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Usti-zatim-nebude-spolupracovat-s-Agenturou-pro-zaclenovani-372011 ), ale naopak pokračovala ve spolupráci s Agenturou;
- ergo, rozjednaných deset miliard by nepřišlo vniveč;
- byl by vyslán silný vzkaz veřejnosti, že etnobyznys v Dienstbierově lidsko-právním provedení nemá podporu a vládní úředníci se napříště nebudou setkávat s lichváři a obchodníky s chudobou, jak kupříkladu nedávno v Ostravě předvedla Dienstbierova náměstkyně, viz: http://www.romea.cz/cz/publicistika/komentare/paradox-ostravske-romske-rady-muze-byt-obchodnik-s-chudobou-zakladem-osvety-mezi-chudymi-romy
- premiér by ukázal, že systémový přístup k zlepšení lidí chycených v bludném kruhu chudoby (sociálního vyloučení) je principiální věcí, která nebude nesystémově sanována show typu vládní finanční podpory festivalu Khamoro, apod.

A proti:
- nenaplnil by očekávání klientelistických kruhů v rámci ČSSD a potenciálně si znepřátelil vlivná loby, používající etnoprincip k získávání peněz z EU (a pak stavějící parkoviště, jak se tomu stalo v Ostravě, viz: http://zpravy.idnes.cz/z-unijnich-dotaci-pro-romy-cerpaji-mesta-i-aktiviste-f9z-/domaci.aspx?c=A110911_203159_domaci_cov)

Nicméně, Dienstbier se již rozhodl k tomu rozporcovat agenturu a její části povolat k uskutečňování Strategie (to je inovace, posledních patnáct let k tomu měly vlády tucet koncepcí) romské integrace, která (v části 2.3) uvádí, že přináší „inovaci ve svých cílech, a to důraz na potřebu podpořit tu část romské populace, která nežije v situaci sociálního vyloučení, na romskou ‚střední třídu‘ a na romskou inteligenci jako skupiny, které představují největší potenciál pro stavění mostů mezi Romy a neromskou populací.“

Strategie tedy deklaruje, že je určena pro novou romskou střední třídu…koho tím má na mysli? Pokud bychom měli usuzovat kupříkladu podle složení členů Rady vlády pro romskou menšinu z řad veřejnosti, pak jsou to zhusta lidé, kteří své romství spíše objevovali až v dospělosti. Určitě, některým bylo gádžovským okolím zle připomenuto. Mnozí jsou vysokoškolsky vzdělaní a zastávají úřednické funkce v oblasti sociálních věcí. Pro tradiční romské předáky to nejsou skuteční Romové, respektive, vůbec jimi nejsou… tato romská „střední třída“ nemá nijaký extra vliv na situaci sociálně vyloučených Romů. A obávám se, že její rádoby středostavovští příslušníci neslouží ani jako majoritou toužené příklady k napodobení… protože prostě pro tradiční romské společenství žádnými obdivuhodnými a následováníhodnými příklady nejsou. Pravda, nejsou naštěstí ani jak starší garnitura romských podnikatelů (taktéž dříve v různých vládních a ministerských radách) a nevykřikují: dejte nám zakázky, pravomoce a my si už mezi svými uděláme pořádek. Nevykřikují, nejsou předáky kopáčských part, ale neziskovek, nelobují u železničních drah, telekomunikací a ředitelstvích telekomu, železnic, silnic a dálnic… již neslibují udělat „mezi svými“ pořádek, nýbrž mít na ně povznášející vliv vzdělání a osobního příkladu.

Především, samotná nálepka neziskovosti je k dnešku už spíše maskovacím nátěrem. Dobře si uvědomují, že ziskem neziskového sektoru je plat či odměny za vykonávanou či vykazovanou práci a funkce. A po vyhazovu ředitele Agentury se již nabízí volné místo, kde lze příslušníka „romské střední třídy“ upíchnout. A nikdo se moc netáže, jaká že je o tomto představa té „neromské populace“ mezi níž a Romy má romská střední třída stavět podle autorů Strategie mosty.

A není to myšleno spíše tak, že si s pomocí oné „neromské populace“ chce „romská střední třída“ stavět mocenský koridor k sociálně vyloučeným Romům, k té mase co jí kašle na muzea, časopisy a mezinárodní festivaly jí neznámé hudby a stát se na sílu jejich representací, o níž ta masa nějak „ne-přirozeně“ ne a ne jevit zájem? Ti Romové, jejichž rompop nikdy na festivalu Khamoro, jehož financování má být „Strategií“ každoročně zaručeno, nikdy nezazní?

Otázkou zůstává, jestli ona "neromská populace" (a určitě i mnozí z Romů) k níž se mají podle Dienstbierovic strategie stavět mosty positivní diskriminací "romské střední třídy", nepošle tyhle koncepty sociálního inženýrství do háje. A jestli nevstoupí do stávkové pohotovosti. A to nejen na ÚVé.