Ano, přesně tak jsem to slyšel v rozhlase. Byl to konec zprávy o tom, že se připravuje zákaz chování zvířat v klecích.

Správně, řekl jsem si, vždyť je to hrůza, jak se někde se zvířaty zachází. Vzpomněl jsem si na případy chování a rozmnožování psů v kotcích, kterými se nyní snad zabývají i naše soudy. Nejvyšší čas s tím skončit! Pryč s klecemi!! Dejme zvířatům větší svobodu, volnost!!!
Jenže pak mi přítel vysvětlil, že podle připravované směrnice nebudeme moci chovat v kleci žádná zvířata, tedy ani ta domácí.
„Ani králíky?“ podivil jsem se.
„Myslíš, že králík je nějaké výjimečné zvíře?“
Znejistěl jsem. No ovšem, zvíře jako zvíře, klec jako klec.
Ve vzpomínkách jsem zahlédl babičku, která před lety držela husu dokonce v jakési bedně, aby se vůbec nepohybovala, cpala jí do krku šlejšky, jak ty šišky nazývala, dokonce ji přinutila sníst i jakousi minci, aby chudák husa onemocněla a zvětšila se jí játra. Takhle se už naštěstí dnes nemůže chovat nikdo, ale omezení přirozeného pohybu zvířat v kleci zůstává.
„A co takoví tygři? Co všechny ty zoologické zahrady? V každé jsou desítky klecí.“
Přítel měl na všechno odpověď.
„Vybudují se jim výběhy.“
„To znamená přebudovat všechno. Postavit nové králíkárny…“
Nedopověděl jsem.
„A co má být?“ zeptal se přítel, který žil v garsoniéře a žádné uvězněné zvíře snad ani nikdy neviděl. „Bude to humánní. Když svobodu lidem, tak i zvířatům! Stejně nebudou volní jako ptáci, nebudou jen věznění za mřížemi.“
Ptáci, opakoval jsem v duchu, no ovšem, ptáci…
Ne všichni jsou na svobodě, ne všichni se mohou vznášet k oblakům, řada je jich v klecích, například můj kanárek.
Pocítil jsem zvláštní slabost. Kanárky jsme měli doma už za mého dětství. Když jsem studoval, mohl náš Maník volně létat po pokoji, sedal mi na rameno, štípal mě zobáčkem do ucha, poslouchal historická data, která jsem si opakoval, a když už ho to nebavilo, vrátil se do klece ke svému krmítku se zrním a chystal se k spánku. Maník by přítel, hvězda našeho domova.
Dnes mám v kleci Haníka. Také zpívá, ale klec má zavřenou, netroufám si ho pustit, co kdyby uletěl věčně otevřenými dveřmi na terasu?
Kdybych ho pustil na svobodu, aby vzlétl k oblakům, ostatní svobodní ptáci by ho uklovali.
Jestli dojde někdy opravdu k zákazu držení zvířat v klecích, budu se s ním muset vydat na Kanárské ostrovy…